Zdeněk Hrabica
6. 9. 2018
Čeho je moc, toho je někdy až příliš! Nejsme toho svědky až nyní, je to český dávný zvyk; už se mi ale z letošních osmiček skoro točí hlava. To jich bylo, kteří se k letošnímu 50.výročí 21.srpna 1968 přihlásili. Mnohá připomenutí, jakoby měla být alarmem, bubnováním na naše svědomí. Vůči každému, kdo i pamatujeme. Měla nás hlasitě burcovat. Avšak vyzněla, podle mého, zcela dutě, jakoby z dutých palic. Chvílemi mi to připomínalo psí zvyk, očůrat každý patník.
Zejména někteří politici excelovali, neudrželi se! Do paměti se mi nyní hodně vmísil „historik“ Kučera alias Kučírek, kdysi můj externí kolega v Mladé frontě. Stejně jako si nic v historickém okamžiku neodpustil Petr Pithart. Oba dva na to mají plné právo, aby promluvili.To právo mám konečně i já, pár řádek jsem také k tomuto výročí už napsal. Čeká nás za okamžik další – 70.výročí Mnichova, kdy nás zradili a nechali na pospas úplně jiní, než po letech v srpnu 1968.
Obracím listy jedné historie, moc se neliší.
Psát ta připomenutí i na přírodní památky – to je už ale úplná zvrhlost!
A ještě k tomu poblinkat sprejem obdivované adršpašské Milence!
