O tohle bychom měli mít starost

Lubomír Man
11. 9. 2018
Seděl jsem včera v restauraci obchodu Ikea, popíjel pepsikolu, přikusoval k ní suchar a pozoroval cvrkot. U stolu přes uličku seděli tři mládenci ve věku 16 až 18 let, podle obsahu hovoru studenti, všichni tři v letních tričkách, opatřených anglickými nápisy, z nichž bych dva rád vypíchl. Jeden hlásal KISS MY ASS a druhý FUG AS YOU CAN. První tedy česky POLIB MI ZADEK a druhý SOULOŽ, CO TO DÁ. Což ovšem překládám do češtiny nejslušnější, poctivý a autentický překlad si každý jistě pořídí sám.


A říkal jsem si. V těch tričkách s těmi nápisy na hrudi chodí tihle hoši nepochybně i do školy. A bodejť by ne. Vždyť ta trička se prodávají v normální obchodní síti, není to žádné zboží prodávané pod pultem či pod rukou, tak proč by v nich nemohli chodit nejen do školy, ale třeba i do kostela, že ano? Takže je ta scéna, kterou teď před sebou vidím, reálná. Pedagog či pedagožka stojí před studentem, vyčítají mu např. jeho chování, či že nevypracoval domácí úkol jak měl, a on jim odpovídá tím, co má na hrudi: čili: POLIB MI ZADEK. K čemuž ke zvýšení dojmu může přidat i úsměšek, kterým svůj vzkaz nápisem na tričku pedagogovi vyjádřeným, ještě opentlí.

Jako bývalý kantor vám mohu sdělit jedno. Z popsané konfrontace pedagog žák musí – a to právě zásluhou onoho nápisu na studentově tričku – zcela zákonitě vyjít jako vítěz žák, a stejně zákonitě z něj jako poražený vychází onen kantor. Čili škola prohrává a vítězí sprostota.

A víte proč? Protože ten student i se svým vulgárním nápisem na tričku je dnes představitelem a snad i hrdinou soudobého společenského vývoje, pro který je znakem nejcharakterističtějším dosahování materiálního zisku za každou cenu. Lidem – a mládeži zvlášť – se boření starých morálních zásad a odsudků líbí, půvabné je pro ně to, co provokuje, takže se za zbožím, které těmto požadavkům vyhovuje, s chutí rozeběhne – a průmyslu pak už jen stačí tzv. držet prst na pulzu doby, vyrábět to, oč je zájem, a shrabovat zisky.

Jaký vliv má tohle vše na školu, na postavení kantorů v ní, na úroveň vzdělání národa (kdo za těchto kolností bude chtít být kantorem?), to všechno jsou věci na které současná společnost nebere a není ani ochotna brát ohled.

Ale že by snad ten ohled v zájmu zdravého vývoje svých občanů mít měla? A zařídit třeba, aby se zboží tak pochybného a provokativního charakteru nesmělo u nás prodávat?

Nesmysl, to byl zločin proti svobodě podnikání, na kterém stojí celý náš demokratický systém, rozeřvou se odezvou na tenhle váš nápad všechny hlásné trouby státu i pravicových politických stran, pak se odmlčí, chvíli si budou cosi šeptat, a pak se už s mnohem přívětivějším hlasem ozvou.

Ano jistě, zakázat, omezit a potlačit jisté věci by se u nás skutečně mohly, proč nakonec ne, že ano? Podívat se třeba na jisté internetové weby u nás. Všimnout si, jestli by jim neprospěl větší dohled? Jestli si moc nepouštějí pusu na špacír? Jestli si např. mohou dovolit zlehčovat úlohu našich vojenských misí v zahraničí a tím i úlohy NATO v naší politice? A na další a další předůležité věci je třeba dohlédnout.

A škola? Čert to spral. Ono to tam nějak dopadne. Ale pozor, ten internet z pozornosti vypustit nemůžeme. To ne!