Aby nezačínaly “nové závody ve zbrojení”, ty “minulé” by musely skončit jinak: Bořitel Gorbačov se snaží “zachránit” svět, který sám zničil

Avatar
Původní autoři

Michail Děmurin
28. 10. 2018       regnum
V článku v The New York Times bývalý prezident SSSR Michail Gorbačov podrobil kritice současné přístupy administrativy USA k otázkám kontroly jaderných zbraní, plnění mezinárodních smluv, úlohy vojenské síly při řešení světových problémů. Bylo by divné, kdyby za vzniklých okolností nepromluvil. A říká jakoby správné věci … Ale doplňuje jeho postoj něco k politickému rozložení ohledně těchto problémů, kterým dnes disponují Evropa a USA? Nedoplňuje vlastně nic.

Natož v Rusku. V Rusku je Gorbačov pro velmi mnohé prostě zrádce. V tomto případě, protože soud s ním zatím nebyl (doufám, že bude, stejně jako s ostatními činiteli, kteří porušovali v letech 1990-1991 přísahu, zákony SSSR a úřední povinnosti), používám toto slovo v morálním a etickém smyslu. Existuje však i politický důvod, abychom se k jeho názoru vyslovili s opovržením. Vzpomínáte si, že v roce 1996 se Michail Gorbačov snažil účastnit prezidentských voleb Ruské federace? Kolik hlasů dostal? 0,51 %. Hle kolik občanů naší země jej pozitivně hodnotí jako státníka. Na úrovni odchylky.

Samotný Michail Gorbačov v historii pozdního Sovětského svazu však vůbec není odchylkou. Takových, kteří chtěli splynout se Západem (a skrze koho je nejlepší splynout, když ne skrze USA?), “přetéci” do kapitalismu, nebo minimálně se alespoň stát vhodným partnerem pro Západ, bylo tehdy hodně. Byl také takový “fajnový” druh “elitářů” SSSR: mysleli si, že odmítnutí socialismu by umožnilo aktivizovat vztahy se západní Evropou, vstoupit do aliance s ní a v této alianci porazit USA. Snílci … A kolik důležitých pozic v mezinárodní činnosti naší země bylo “zatraceno” pro tyto sny! Nemluvím nyní o vnitřním kolapsu: toto téma samozřejmě souvisí s mezinárodním, ale zaslouží si samostatné podrobné povídání.

Dědici těchto vražedných géniů Ruska jsou však dnes stále velmi aktivní, ačkoli by se zdálo, že u odpovědného občana, u patriota své země a u člověka, obdařeného správným národním uvědoměním, by to mělo předpokládat distancování se od nich.

Michail Gorbačov působením v tomto duchu zcela podkopal postavení naší země ve střední a východní Evropě a do značné míry na Balkáně. Válka v bývalé Jugoslávii je také spojena s rozpadem SSSR, což znamená, že by také měla být řazena k jeho “zásluhám”.

NATO v pobaltských státech a brzy v Gruzii a na Ukrajině, to je výsledek jeho činů. Bude říkat, že Bush starší a ještě někdo jiný mu slíbili, že se NATO nebude šířit na východ … Ale není to přece malý chlapec, aby v politice věřil pouze vyřčenému slovu!

Postoje vůči Rusům a Rusku v Lotyšsku, Litvě a Estonsku patří také k jeho tragickému “dědictví”. A za nimi, občany Pobaltí, Gorbačovovými preferenčními partnery při zkládání SSSR, následovali další. Rozdělený a ponížený ruský národ ani v bývalých republikách, ani v samotném Rusku mu to neodpustí.

A jaké ztráty přinesl rozpad SSSR a rusofobní politika místních úřadů, zdaleka nejen v Pobaltí, základnímu etniku v bývalých sovětských republikách, jak zasáhly jejich mentalitu, kulturu, demografii! Teprve teď začínají někteří střízlivět a vyhrabávat se z toho.

Nejzávažnější škody v důsledku zničení SSSR byly způsobeny pozicím naší země v Asii, Africe a Latinské Americe. A nejen pozicím naší země. Byly způsobeny každému, kdo se dívá na svět tvořivě – nikoliv z pohledu své spotřeby, jak je tomu dnes na Západě, a to nejen globalisté, ale z hlediska jejího zachování.

Za Gorbačova naše země zradila mnoho svých konkrétních, skutečných přátel a soudruhů v NDR, v dalších zemích Varšavské smlouvy, na Západě, po celém světě. Byla to jeho politika, která vedla po rozpadu SSSR ke zradě příznivců zachování Svazu v jeho bývalých republikách.

Všechno výše uvedené předurčilo rozložení sil v současné světové politice, významně omezilo možnosti těch, kteří jsou připraveni k tomu, aby bojovali proti ničivým tendencím v ní, vyvolávané podle Alexandra Zinovjeva amerikanizací, globalizací a “pozápadňováním” naší planety.

Čína cestu Gorbačovova nenásledovala. Vidíme, kde je nyní Čína a kde jsou Rusko a další bývalé sovětské republiky. Na Kubě to bylo mnohokrát složitější, ale odolala.

Je tomu již několik let, co se naše země začala dostávat z důsledků toho, co se s ní udělalo, samozřejmě nejen Gorbačovem, ale s jeho nejaktivnější a nejzainteresovanější účastí. Mimochodem, tato postava by si zasluhovala, aby se jí adresovala dobře známá otázka Vladimíra Putina, který se z nějakého důvodu obrátil jen na Západ: “Chápete alespoň, co jste napáchali?”.

Jak je třeba rozdělit antizásluhy Michaila Gorbačovova a antizásluhy Borise Jelcina? Podle mého názoru v poměru 2/3 k 1/3. Jelcin, myslím, na rozdíl od Gorbačovova, v mnoha případech opravdu neřídil, co dělal. I když základ destruktivní politiky prvního prezidenta Ruské federace byl v podstatě stejný jako prvního a posledního prezidenta SSSR.

Velmi silně v důsledku proamerické a prozápadní politiky Gorbačova utrpěly obranné možnosti a zejména jaderný potenciál naší země. V důsledku toho byla škoda způsobena i politickým možnostem pro zachování světové bezpečnosti a stability na úkor příslušných mezinárodních právních dohod. To je hlavní důvod současné politiky USA. Aby nezačínaly “nové závody ve zbrojení”, oč se Gorbačov dnes stará, “ty minulé” by musely skončit jinak.

Obnovení toho, co bylo za Gorbačova a Jelcina předáno-prodáno Američanům, bude těžké. Ale neexistuje jiný způsob, než to obnovit. Naštěstí, soudě podle nejnovějších obranných inovací, pracovali sovětští zbrojaři s rezervou pro budoucnost. Obnovení však nestačí: v reakci na to, co Američané dělají, bude nutno to i navýšit.

Když se vrátím k tomu, čím jsem začal – k článku Michaila Gorbačova v The New York Times, řeknu to tak. Možná se to sejde oponentům Donalda Trumpa ve Spojených státech (ne nadarmo byl opublikován právě v těchto novinách). Ačkoli – sotva. Ti, kteří jsou poraženi, kteří zničili svou zemi, nejsou nikde v úctě – dokonce ani mezi odpůrci té země.

Ve “starých” evropských zemích budou Gorbačovovo varování tak či onak slyšet. Ale v nových podle mého pozorování se k němu chovají s o nic menším opovržením než my, jen trochu jinak: jako k něčemu, co bylo použito a odhozeno.

A ještě něco – ať si výbor pro udělování Nobelových cen míru přečte jeho úvahy. Ale my v Rusku, znovu opakuji, dobře víme, jaký “mír” přinesl i naší zemi, i planetě celkově.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová