 |
| Německo III – Kverulanté |
– OP –
Nemohu si pomoci, ale jako pracovní název by se pro tuto část spíše hodilo…“Jak nám skopčáci v roce 2014 zachránili mír v Evropě“ (pozn. doufám, že mi to pan editor nesmaže). Mnozí u nás jim nemohou přijít na jméno, je to dáno historicky. Jak se věci mají, jsem Vám trochu přiblížila v minulé části prostřednictvím slov profesora Mausfelda. Samozřejmě, že to není zdaleka vše, co by bylo nutné popsat. V této části se vracím trochu do minulosti, protože to považuji za významný kámen v mozaice pochopení vývoje po puči na Ukrajině.
Mahnwachen für den Frieden/Montagsdemo/Friedensbewegung 2.0 – Strážci výzvy za mír/Pondělní demonstrace/Mírové hnutí 2.0 a kdo stojí za frontou německých politických kverulantů.
Zdroj: https://newstopaktuell.wordpress.com/2014/05/02/montagsdemomahnwache-wie-sich-medien-und-ditfurth-demontieren/
Koláž výše: v pořadí z leva Rico Albrecht, Ken Jebsen, Lars Mährholz, Jürgen Elsässer, Andreas Popp.
Demonstrace nazývané jako Strážci výzvy za mír (Mahnwachen für den Frieden) nebo také nazývané Pondělní demonstrace (Montagsdemo) nebo Hnutí za mír 2.0 (Friedensbewegung 2.0) se začaly pořádat vždy v pondělí od března 2014 v Německu, Rakousku a Basileji. Navázaly na pondělní demonstrace v letech 1989/1990 v bývalém NDR. Neměly být orientované ani pravicově ani levicově. Spouštěčem akcí byla krize na Ukrajině v roce 2014. Hlavním řečníkem a organizátorem byl Lars Mährholz, který z krize obviňoval zejména USA a Federální rezervní banku (Federal Reserve Bank – FED), coby systém finančního kapitalismu, ovládaný malou skupinou individuí. V prosinci 2014 účastníci připravili další společnou akci tzv. Mírovou zimu (Friedenswinter), která se prostřednictvím svých akcí soustředila na politiku německé vlády vůči Ukrajině a Rusku. Následně se v květnu 2015 Zimní mírové hnutí oddělilo od Strážců výzvy za mír.
Některé další iniciativy, které následně vznikly, jsou Pegada (Patriotische Europäer gegen die Amerikanisierung des Abendlandes – Patriotičtí Evropané proti amerikanizaci západních zemí). Pegada vznikla 23. 12. 2014, a jak říkají její představitelé, díky myšlence a iniciativě jednotlivých normálních občanů, kteří si uvědomili, že nikoliv islamizace, ale všeobecná amerikanizace je problémem současné doby v Německu. Druhou iniciativou je EnDgAmE (Engagierte Demokraten gegen die Amerikanisierung Europas – Angažovaní demokraté proti amerikanizaci Evropy). Hnutí vystupovala zejména proti amerikanizaci Evropy, proti mučení, totálnímu sledování, vedoucí úloze USA a jejich propagandě, proti transatlantickým válečným štváčům, proti okupaci Německa a proti jejich nadřazenosti v politické, hospodářské, vojenské a společenské oblasti, proti podkopávání, odstraňování a zaměňování západních tradic za americké zvyky, slavnosti a svátky. V té souvislosti je nutné zmínit i Pegidu, o ní však dále v textu.
Tyto všechny skupiny se také někdy nazývají fronta kverulantů/opozičníků za mír (Querfront). Údajně v té době měla hnutí na Facebooku přes 670.000 příznivců. Někteří pozorovatelé a politici hnutím vyčítají, že jsou antiamerická, antisemitská, pravicově extremistická a konspirační.
Lars Mährholz na první berlínská setkání Mahnwache zval různé řečníky, sám se prezentoval jako podnikatel a bývalý člen CDU a FDP, avšak bez politických aktivit. Na setkání 17. 3. 2014 bylo již 100 účastníků s vlajkami před Brandenburskou bránou. Heslem akce bylo“ „Za mír v Evropě, ve světě, za pravdomluvná média a proti vražedné politice Federální reservní banky” (coby privátní banky). Do června se konalo celkem 88 takových setkání po celém Německu. Informace o jejich organizaci byly dostupné především přes sociální sítě jako Facebook. Hlavní a nejvýraznější řečníci na těchto akcích, kromě Mährholze, byli nezávislý novinář Ken Jebsen, spíše levicově orientovaný, pravicově orientovaný publicista a autor Jürgen Elsässer a kritik úroků a současné finanční situace Andreas Popp (pozn. bylo jich samozřejmě mnohem více).
Jürgen Elsässer – někteří Elsässera odmítali, kvůli jeho silně pravicovému zaměření, někteří, jako například v Erfurtu ho zvali. Média ho nazývají pravicovým populistou a extrémním pravičákem. Tam, kde vystupoval Elsässer, byli často k vidění také tzv. občané říše a neonacisté (Reichsbürger a NPD/Nationaldemokratische Partei Deutschlands – Národnědemokratická strana Německa (o nich více ještě ke konci článku), což je německá krajně pravicová politická strana, jejíž ideová orientace má blízko k pangermánskému nacionalismu a k bílému nacionalismu, neuznávají legitimitu Spolkové republiky Německo a nazývají se občany Německé říše v hranicích roku 1937, mají cca 10 000 příznivců). Sám Elsässer na jedné z demonstrací v Lipsku nařkl zakladatele Pegidy, že je vlastně řízená USA, její zakladatel Lutz Bachmann vlastní americký pas, na nějakém podiu údajně ani nebyl připuštěn antiamerický plakát, navíc uskutečnil rozhovor s CCN. Elsässer podpořil svými vystoupeními později i mnohé veřejné akce AfD. Známá je také jeho kniha vydaná v roce 2005 „Jak se dostal džihád do Evropy. Boží bojovníci a tajné služby na Balkáně“ (Wie der Dschihad nach Europa kam. Gotteskrieger und Geheimdienste auf dem Balkan, bohužel není přeložená do češtiny), ve které velmi fundovaně a zcela otevřeně poukázal na vliv některých západních států, zejména NATO, islámského džihádu a jeho bojovníků, včetně jejich zvěrstev v Evropě dosud nebývalých v této válce.
 |
| Jürgen Elsässer: „Kdo stále ještě nemá protiamerický reflex, je bez mozku!“ |
Poté, co v prosinci 2014 celá řada prominentních německých politiků (nikoliv politických elit) aj. činitelů apelovala proti nové válce v Evropě, vyzvali Ken Jebsen a Lars Mährholz k další řadě demonstrací pod heslem „Mírová zima 2014/15“, při které došlo ke spolupráci s IALANA (Die International Association of Lawyers against Nuclear Arms – Asociace právníků proti nukleárním zbraním, založená právníky v roce 1988 za účelem plného odstranění nukleárních zbraní, posílení mezinárodního práva a mírového ukončování mezinárodních konfliktů, organizace má pobočky v celé řadě států).
Na demonstrace byl také zván Pedram Shayar v Iránu narozený, levicově orientovaný kritik globalizace a bývalý aktivista a mluvčí Attac (pozn. někteří ho také nazývají jako “vlk v rouše beránčím” z důvodu, že je jedním z těch, kdo mnohdy různá společenská hnutí manipuluje k prosazování svých cílů, a to z nějakých politicko-náboženských přesvědčení. Mj. se také účastnil protestů v souvislosti se summitem zástupců nejprůmyslovějších států G8 v Heiligendammu v Německu v roce 2007); Attac je mezinárodní antiglobalizační nevládní organizace, která požaduje, aby na spekulace se zahraničními měnami byla uvalena tzv. Tobinova daň (pozn. daň z finančních transakcí, kdy měla odrazovat od krátkodobých a mnohdy škodlivých spekulací). Sám James Tobin se však od tohoto hnutí distancoval. Attac také odmítá existenci daňových rájů a vyzývá vlády, aby přijaly opatření proti daňovým únikům, která by umožnila financování řady sociálních programů. Attac má regionální pobočky ve 38 zemích světa. V jeho logu je symbol procenta, odkazující na snahu zavést Tobinovu daň ve výši alespoň jednoho procenta. Vystupuje proti politice Světové obchodní organizace a požaduje oddlužení rozvojových zemí, kritizuje postup Evropské centrální banky při sanaci bank během světové finanční krize 2008. V dubnu 2015 hnutí svolalo rozsáhlé mezinárodní demonstrace proti přijetí smlouvy TTIP. Asi nejvíce medializovaná byla demonstrace v Berlíně, řekla bych, že stěžejní, kdy elity pochopily, že lidé nejsou zase až takové „mlčící ovce“. Cituji ze stránek Attac:
„… všichni byli beze slov. S takovým množstvím protestujících nikdo nepočítal. 250 000 lidí se jedné slunečné soboty 10. října dalo na cestu do Berlína, aby protestovali proti TTIP, CETA, TiSA atd. a zasadili se za spravedlivý obchod ve světě. Fantastická různorodá barevná demonstrace, která se nemůže ignorovat! Jedna z největších demonstrací za posledních mnoho a mnoho let!“.
Dále se pondělních mírových demonstrací účastnili některé odbory a poslanci za levici, tito posledně jmenovaní však záhy ustoupili. Na pondělních setkáních vystupovali také mnozí z řad umělců jako např. hudebníci Reinhard Mey a Konstantin Wecker, kabaretiér Reiner Kröhnert, ale také kritik církví Eugen Drewermann a mnozí další. V lednu 2015 zároveň demonstrovali přívrženci Pegady proti USA jako teroristické síle, proti rozbití vztahů s Ruskem a proti nebezpečí rozpoutání 3. světové války. V dubnu se pak sblížili Pegada s Pegidou a s hnutím EnDgAmE.
V červnu 2015 zveřejnili dřívější přívrženci Strážců výzvy za mír svůj program zaměřený na požadavky – vystoupení z NATO a ukončení jakýchkoliv válečných aktivit realizovaných z území Německa. V roce 2016 pak v červnu celá řada zástupců a přívrženců výše zmíněných skupin včetně ze strany AfD a sympatizantů národních bolševistů (pozn. toto politické hnutí doby Výmarské republiky požadovalo přiblížení se Sovětskému svazu a za národní revoluci, nikoliv však celosvětovou komunistickou revoluci) demonstrovala proti konferenci Bilderbergu konající se v Drážďanech. Postupně se aktivity mírového hnutí, v mezidobí nově nazývané jako „Mírové hnutí celoněmecká koordinace“ (FbK), začaly zabývat také problémem masové imigrace, odcizování se vlastenectví a jeho poslední konsekvencí vnímanou jako etnocidu proti německému kulturnímu prostředí (pozn. podle Wikipedie je etnocida definovaná jako souhrn činů spáchaných s úmyslem zničit nějakou kulturu, jedná se o zničení kultury bez zabíjení jejích nositelů, nejblíže má tedy ke genocidě kulturní). V prosinci 2016 pak přívrženci FbK demonstrovali s ruskými vlajkami a obrázky Assada proti účasti Saudské Arábie v Sýrii, účastnili se také protestů proti Mnichovské bezpečnostní konferenci. Claus Schreer, který pravidelně demonstruje proti Mnichovské bezpečnostní konferenci, označil FbK za pravicový spolek tvořený Pegidou, AfD a NPD zástupců. Podle sociologa Petera Ullricha bylo v rámci pondělních setkání zprostředkováváno neuvěřitelné množství mnohdy nesouvisejících a protichůdných názorů.
Jednoznačně je však zřetelné, že Strážcům hnutí za mír šlo především o zachování míru v Evropě, kritiku médií a spravedlnost, v mnohém také o antikapitalismus. Někteří představitelé se z počátku v mnohém shodovali, v průběhu se však jejich náhledy zcela rozcházely. Příkladem byl vztah mezi Kenem Jebsenem a Jürgenem Elsässerem. Panovala mezi nimi jednota, co se týká cílů za udržení míru a udržení vztahů s Ruskem, avšak později, když přicházela uprchlická vlna, tak se v otázkách s tím spojených zcela rozešli (pozn. Jebsen spíše levicově orientovaný a částečně iránského původu nesouhlasil s negativním postojem k přijímání uprchlíků z válečné zóny, kteří potřebují pomoc). Celé hnutí bylo mnohými, zejména alternativou vnímáno jako „opozice proti politickému establishmentu“. Nezávisle se na demonstracích se v alternativních médiích v široké míře začala také objevovat vyjádření o tom, že Německo není od ukončení války vůbec suverénní zemí, nemá do dnes uzavřené mírové smlouvy, USA díky své politice nejsou žádným vzorem, média jsou lživá a manipulují, Němci nesmí vůbec kritizovat Izrael, byrokracie EU je nedemokratická, euro je zcestný výmysl a vše ovládají finanční trhy.
Účastníci pondělních setkání a zejména jejich hlavní protagonisté byli z většiny muži, spíše mladší nebo středního věku a vzdělanější s dobrou znalostí fungování sociálních sítí. Cca 39 % z nich odmítalo schéma dělení na levici a pravici, 38 % se deklarovalo spíše za levicové, ve volbách v roce 2013 cca 42,6 % volilo Die Odkazen (levici), 15,4 % volilo Piráty a 12,8 % volilo AfD. Obecně se vyjadřovali skepticky proti demokratickým institucím a společenské organizaci. Jsou označováni spíše jako hnutí kverulantů/opozičníků (Querfrontbewegung), které integruje pravicové i levicové postoje. Obecně lze říci, že co se týká zastánců hnutí za mír je to obdobné i u Pegidy, kde také dominují muži středního věku, samostatně výdělečně činní a spíše s nadprůměrným vzděláním.
Obě hnutí byla podpořena prostřednictvím měsíčně vycházejícího magazínu Compact (pozn. nazývaného též Querfront Magazin – Magazín fronty kverulantů/opozičníků viz ZDE jeho on-line forma). Vydavatelství společně založili Jürgen Elsässer, který je šéfredaktorem, Kai Homilius a Andreas Abu Bakr Rieger (pozn. obsah je zaměřen na pravicově orientované vlastenecké, médii nazývané jako populistické pozice). Dále byla hnutí podpořena vydavatelstvím Kopp (rovněž pravicově orientovaný, mj. také na pseudovědecká témata, esoterická a konspirační teorie) a ruským vysíláním RT Deutsch.
Publicistka, socioložka, politička a feministická aktivistka Jutta Ditfurth v roce 2014 na Facebooku varovala před antisemitskými prvky souvisejícími s hnutím. Řekla, že pod kritikou FEDu se skrývá známý kód o údajném celosvětovém židovském spiknutí. Hlavní řečníky nazvala novopravicovými propagandisty, kteří rekrutují také příslušníky levice. Také je obvinila, že mají na svých webových stránkách antisemitské karikatury a odkazy na působení Rothschildů. Navíc má podle jejího názoru Mährholz vazby na pravicové esoteriky a blízko ke hnutím Zeitgeist a Říšských občanům, zároveň také stojí blízko hnutí za pravdu o 9/11 a AfD (pozn. Zeitgeist je apolitické hnutí, které založil režisér Peter Joseph začátkem roku 2009 krátce po zveřejnění dokumentárního filmu Zeitgeist: Addendum. Současným posláním hnutí je především šířit osvětu o problémech a nedostatcích současného společenského zřízení a zároveň představit jako jednu z možných alternativ systém zdrojové ekonomiky, více informací je dostupných i na YouTube v češtině, mnohé je zajímavé, i když člověk nemusí se vším souhlasit).
Mnozí jiní kritici pondělních demonstrací řadili jejich představitele k nové opoziční frontě a jako novou pravici, mnohdy až jako extremistickou pravici v souvislosti s antisemitskými výroky. Jako antisemitské bylo například označeno vyjádření Jürgena Elsässera na jedné z demonstrací, kde řekl, proč by mělo být označené za antisemitské to, když se řekne, že malá skupina finanční aristokracie využívá FED k tomu, aby celý svět uvrhla do chaosu? Také známý žurnalista, vydavatel a spoluvlastník vydavatelství Spiegel Jakob Augstein (dnes typický představitel MSM) se vyjádřil, že demonstrace hnutí Mahnwachen, na kterých je zmiňována nenávist vůči židům (pozn. jde o vyjádření související s finanční oligarchií), jsou válečné demonstrace. Zároveň v jednom ze svých vyjádření nesouhlasil s tím, že jde pouze o kritiku militaristické politiky Izraele. Jiní kritici označovali tyto demonstrace za „trhy bizarnosti“ nebo také na místo Mahnwachen jako Wahnmachen, tedy něco ve smyslu působení šílenců (pozn. Wahn = šílenství), kteří také mj. podporují konspirační teorie, chemtrails a spiknutí ze strany NATO. Podle Leny Gorelikové (v Leningradu narozená německá žurnalistka a spisovatelka rusko-židovského původu) k publiku a účastníkům Mahnwache patřili jak zástupci levice, tak i pravice, kteří byli tak trochu proti vlivu kapitálu, tak trochu proti USA, tak trochu proti židovskému spiknutí, tak trochu proti CIA, prostě tak trochu proti všemu. Nespojila je žádná společná politická myšlenka, nýbrž strach, všeobecná nespokojenost, mnohdy nedostatečné porozumění s geopolitickou situací.
Mnozí se však vyjadřovali s tím, že jde pouze o zbytečné démonizování celého hnutí Mahnwachen.
Sociolog Peter Ullrich se dále také vyjádřil, že podle jeho analýzy je hnutí Mahnwachen nová forma protestního hnutí, coby postdemokratické hnutí rozhořčených, vyznačující se radikálním odmítáním politického systému, účastníci chovají silnou nedůvěru k politickým a společenským institucím, mají malé zkušenosti s politikou a s organizací, odmítají zaběhlé dělení na levici a pravici, jde jen o spontánní mobilizaci.
Co bylo na demonstracích především prezentováno?
Jako příklad uvádím hlavní body a myšlenky, které 21. 4. 2014 prezentoval Andreas Popp (viz video ZDE, i když neporozumíte, na chvíli se zaposlouchejte do toho nadšení doby):
Jedna z úvodních vět byla, že už to takto jako doposud dál nejde, a že se média zcela rozkládají a ztrácejí jakoukoliv věrohodnost. Stávají se z nich presstituti. Řekl, že je proti EU sedící v Bruselu, říká, že on sám se cítí jako Evropan a unijní systém dostává strach z občanů Evropy, stejně to tak cítí občané v USA, ve Velké Británii a jinde. Všichni lidé chtějí především žít v klidu. Z toho důvodu je důležité nazývat věci pravými jmény. Je naprostou lží, co například rozšiřuje Jutta Ditfurth, zejména o antisemitismu, které údajně hnutí šíří. Jde nám o hodnoty, já osobně jsem zcela apolitický a to, proč jsem neustále napadán ze strany médií je, protože jsem finančně zcela nezávislý. Jsem ohrožován ze strany levice i pravice, dnes tu ani nemám žádnou ochranku. Je velmi zajímavé, když čtete komentáře pod články médií. Tam se totiž dozvíte, co si skutečně lidé myslí. Toto však není nějaký boj proti žurnalistům, mnozí z nich toho mají už také plné zuby a chtěli by z tohoto molochu vystoupit. Co my teď děláme je, že zdviháme vlajky za mír. Krize na Ukrajině a na Krymu je jen zástupný problém, přitom běží o mnohem důležitější otázky jako Smlouva o volném obchodu TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství mezi USA a EU). Je to obyčejný fašizmus, zvůle ze strany financí, kapitálu, velkých koncernů, médií a státních představitelů, chtějí nás dostat na kolena za našimi zády. Je proto v tuto chvíli úplně jedno, zda se jedná o levici nebo pravici a jakýkoliv antisemitismus tu nemá co dělat.
Popp ve svém projevu dále vyzýval: „Lidi, přeložte videozáznam z tohoto vystoupení do co nejvíce jazyků a rozšiřujte ho!“. Řekové i Italové jsou proti nám Němcům hecováni, to nesmíme dopustit. Vím také, že naši mnozí poslanci by chtěli mnohé změnit, ale nemohou. Musíme celý systém zpochybňovat. Židé v současnosti také trpí pod vládou izraelských politiků, vím to, slyším to od svých přátel v Izraeli. K čemu vás vyzývám zejména, je bojkot MSM (Mainstream Media – Hlavní média), vypněte televize, zkuste to alespoň na jeden měsíc, dobře se na to ale mentálně připravte, pak se ale z tohoto matrixu dostanete ven. Vše je to jen o oblbování, konstruktivní kritika v jakékoliv diskuzi stejně není dovolena. Dále bojkotujte volby. Dělají z nás jen blbce se stranami jako žlutí, modří, červení, zelení atd. Ti, kteří jako já v dnešní době vysvětlují situaci, tak jsou nazýváni konspirativními teoretiky. Mě nazývají levicovým socialistou, já zde ale říkám, nejsem ani nalevo, ani napravo, žádný extremista a nejsem ani ve středu. Ukončeme tyto blbosti. Finanční a bankovní systém vůbec neslouží obecnému blahu ve společnosti, neslouží lidem, my potřebujeme nové přerozdělení a neutrální peněžní systém. Bohužel k tomu ale chybí dostatek informací. Ani všichni bankéři nejsou naši nepřátelé, jsou také lapeni celým tím systémem. Banky mají velkou moc. Média stojí hned pod nimi.
Dnes, když jsou nějaké volby v zahraničí, tak média hned křičí, že byly zmanipulovány, ale současný nový systém ve skutečnosti manipuluje s lidmi, ne s volbami. Potřebujeme také spravedlivou politiku pro lidi. Nakonec my lidé nepotřebujeme ani národy, ale regiony. Také slovo islám nemá být zneužíváno. Pro nás náboženství nehraje žádnou roli. Všichni by se měli především spojit a hledět, kde je vlastně nebezpečí. Řekové a Italové k nám patří, poslouchejte dobře, co říká Beppe Grillo, má často pravdu, i když ne úplně vždy s ním souhlasím. Pryč s médii, potřebujeme zcela nový systém poplatný nové době a také tu jsou již alternativní média. Nechte noviny zítra ležet na pultech stánků!
Nechci, aby mí vnuci anebo pravnuci někdy za 100 let řekli, což pak jste v té době vůbec nevěděli co se děje? My jsme generace, která si to vše již uvědomuje. Musíme být jako Gándhí, to je náš cíl. Máme dnes obdobnou situaci jako v letech 1900 a 1914. Založili jsme institut Wissensmanufaktur (pozn. nezávislý institut v oblasti hospodářských a společenských věd), pracujeme na plánu B pro další vývoj a nezapomeňte, že jsou i jiné alternativy jako rakouská národní ekonomie a další.
Nesmíme se nechat rozdělovat! Nesmí mezi námi na alternativě být konkurenční boj. Vytvářejte okruhy přátel, na vesnicích, v okresech, buďte aktivní, seznamujte se navzájem. Od teď musí přestat dělení na pravici a levici, jsme všichni stejní lidé. Chci vidět, že i Turci, Iránci a Rusové jsou naši přátelé.
Musíme chtít mír. Začněte! Mějte odvahu! Vy jste středobodem.
Pracujme na plánu B, protože musíme mít připravenou alternativu, když se to bude blížit ke konci. A hlavně žádnou agresi! Jsme bezpartajní.
To bylo stručně z jeho projevu.
Ken Jebsen byl některými nazýván až „polobohem“ pondělních demonstrací (pozn. přičítám to jeho nadprůměrným řečnickým schopnostem). Ze strany MSM mu jsou dávány za vinu některé jeho údajné antisemitské postoje. V jeho případě se podle dostupných materiálů nařčení vztahuje k velmi dávnému výroku, kdy ještě působil v rádiovém vysílání RBB a jednou prohlásil „vím, kdo stojí za holokaustem“ (pozn. za což byl poté vyhozen) nebo také výroky týkající se finanční oligarchie. Ken Jebsen za posledních několik let vybudoval velmi úspěšný nezávislý webový portál, poskytující velmi vyvážené informace ze strany alternativy, mohou na něm své příspěvky zveřejňovat politologové aj. odborníci, dalo by se říci současní disidenti, kteří dnes nemohou publikovat na MSM. Dále také na svém portálu pravidelně zveřejňuje natočené diskuze KenFM viz ZDE dostupné i na YouTube. Dává tak prostor celé řadě významných osobností, které za nové situace de facto nemají jinou možnost jak oslovit veřejnost (viz např. na Nové republice zveřejněný přepis rozhovoru týkající se eura a jeho budoucnosti s Dirkem Ehntsem viz ZDE).
Jeden z jeho velmi úspěšných rozhovorů související s vývojem situace v roce 2014 a pondělními demonstracemi byl rozhovor s Willi Wimmerem (zajímavá zmínka v češtině je také např. ZDE) a překlad celého rozhovoru ZDE nebo jeden z posledních rozhovorů na nově založeném TREE.TV 1 ZDE (pouze v němčině), kde se Wimmer mj. vrací k významným úspěchům dosaženým v Německu a to, nenechat se zatáhnout do války s Ruskem v důsledku událostí na Ukrajině. V tomto rozhovoru také zdůraznil významnou úlohu sociálních sítí, tak jak ji plnily v posledních několika letech.
Willi Wimmer, ten se sice přímo neúčastnil pondělních demonstrací, je ale nezbytné ho zde zmínit v souvislosti s mírovou politikou, kterou prosazovali Strážci míru. Německý politik, který byl 33 let členem CDU, pracoval v několika významných politických funkcích, mj. byl víceprezidentem parlamentního shromáždění Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Již po ukončení studené války zdůrazňoval odpovědnost Německa v mezinárodních otázkách a otázkách týkajících se bezpečnosti. Již tenkrát se obával toho, že na místo atomových zbraní Sovětského svazu se statisíce, dokonce milióny hladovějících z Asie a Afriky vydají do bohaté Evropy. Někteří z armády se mu tenkrát ještě vysmívali, že snad nebude jejich prací odvracet černé hordy na Brenneru (Brennerský průsmyk) a už vůbec si nemohli představit, že by je vedoucí činitelé nechali působit po celé zeměkouli. Stavěl se proti vojenské účasti Německa ve válce v Kosovu, nazýval to nechutnou útočnou válkou a zejména vinil ministra zahraničních věcí Joschku Fischera a ministra obrany Rudolfa Scharpinga ze závažných manipulací. Později také řekl, že z důvodu dodržení povinností, ke kterým se zavázaly dřívější vlády, byla Schröderova vláda akceneschopná jakkoliv ustoupit tlaku USA. Podle něj, kdyby byl kancléřem Helmut Kohl, nikdy by k takové akci NATO nedošlo. Masakr v Račaku podle Wimmera byl pouze záminkou k válce a následnému bombardování Bělehradu. V roce 2003 společně s Peterem Gauweilerem (pozn. bývalý dlouholetý politik CSU) vyhotovili a zaslali veřejný dopis parlamentním frakcím CDU/CSU s tím, že jsou v případě Jugoslávie paralely k válce v Iráku, ani u jedné nemělo NATO mandát ze strany OSN. Během aféry s odposloucháváním kancléřky Merkelové došlo na jeho slova týkající se zahraniční politiky a sledování ze strany USA. Již dříve upozorňoval na to, že na důvěrných rozhovorech „poslouchá i CIA“ a říkal, že mobily jsou „nejjistější pouze v lednici“.
Willi Wimmer je autorem mnoha článků vycházejících v magazínu Compact a je také členem redakce online platformy Cashkurs burzovního makléře Dirka Müllera (pozn. tato nezávislá platforma poskytuje informace zejména týkající se témat burzy, hospodářství, finančních trhů, obrovského zadlužení států viz ZDE). Dirk Müller je také znám pod přezdívkou Mr. DAX z důvodu, že se dříve v médiích často vyjadřoval k tématům týkajícím se burzy, při záběrech vždy stál přímo pod obrazovkou znázorňující aktuální pohyb kurzů DAX (pozn. DAX je německý burzovní index Frankfurtské burzy). Dirka Müllera lze také zařadit k dnešním politickým kverulantům Německa, a to v oblasti financí a eura. Wimmer se již mnohokrát zúčastnil rozhovorů vedených Kenem Jebsenem na KenFM, v redakci Sputnik, RT (pozn. dříve známá jako Russia Today, je to vícejazyčná ruská zpravodajská televizní síť se sídlem v Moskvě), dále se účastnil rozhovorů iránského vysílání IRIB, objevil se v pořadech News-Talk und der Talkshow Pro&Contra rakouského soukromého vysílače Rlus 4 nebo pořadů dalších internetových médií nebo blogů jako Telepolis, Nachdenkseiten, ExtremNew a pak v nezávislých regionálních redakcích jako Donaukurier, Allgemeine Zeitung, Schwäbische Zeitung, Taunus-Zeitung, Neue Westfälischen a Rheinische Post atd.
Andreas Popp (výše jsem zmínila jeho projev) je zakladatelem Wissensmanufaktur (továrna na vědění, jde o projekt sdružující intelektuály a odborníky z různých odvětví s cílem seznamovat veřejnost s podstatou současných problémů. Popp přesídlil do Kanady, odkud také pravidelně zveřejňuje diskuze na různá témata. Stěžejním tématem jsou finanční otázky, ale i mnohá další témata viz ZDE. Jeho plán B, jak Popp říká je alternativou k současné bezalternativní politice, která namísto současného finančního systému založeného na růstu a zadlužování, nabízí radikální návrhy řešení, více viz ZDE v několika jazycích. Plán B představuje doslova revoluci systému a nový pořádek, podle některých kritiků se však vrací k ekonomii, kterou prosazoval nacistický ekonom Gottfried Feder, podle některých dalších kritiků plán fungovat nemůže. Popp často spolupracuje a své pořady uvádí společně s Rico Albrechtem, který je jedním z členů Wissensmanufaktur, věnuje se zejména tématům peněžního systému, státu a daním, je spoluautorem Plánu B, byl také mj. např. hlavním mluvčím na demonstraci proti Bilderbergu, která se konala 11. června 2016 v Drážďanech. Dále Popp také spolupracuje s bývalou v Německu velmi známou a populární televizní hlasatelkou Evou Hermanovou (pozn. o ní vyšel velmi pěkný článek v únorovém čísle časopisu Šifra pod názvem Média a lži), která také publikuje články a úvahy na svých webových stránkách ZDE.
 |
| Eva Hermanová |
Politické garnituře a MSM se znelíbila zejména v důsledku publikování knížek o upadající úloze rodiny, o nedostatečném docenění úlohy matek při vývoji dětí, o nesmyslné honbě za kariérou a odkládání mateřství. Navíc poté, co se před 10 lety v jednom televizním pořadu vyslovila ve smyslu, který se mj. soustředil na jí vydanou knihu Evin princip, že i v době národního socializmu byla úloha matek více ceněna, byla z pořadu v živém vysílání vyhozena. Následně byla médii mnohdy označována až jako nová „Eva Braun“. Z hlavních televizních zpráv byla téměř ze dne na den vyhozena. V jednom z následujících pořadů, kde dostala příležitost „vyřčené věci náležitě uvést na pravou míru“, po provokacích ostatních účastníků (účelově zvolených ze strany liberální levice) řekla, že za takové situace nelze veřejně vyslovovat ani slovo „dálnice“, protože je začal stavět Hitler (pozn. myslím, že i tenkrát byla okamžitě znova z televizního pořadu vyhozena). Dnes provozuje vlastní webovou stránku. Zabývá se především tématy o rodině a vlivu a stavu médií. Je nutno dodat, že se stala prvním výrazným „odstrašujícím“ příkladem toho, jaké důsledky má nedodržování tzv. německé politické korektnosti.
Mezi další významné osoby, které nějakým způsobem přispěly k cílům hnutí za mír, byla také německá historička, novinářka a publicistka Gabriele Krone-Schmalzová. Působila dříve jako zahraniční korespondentka a moderátorka stanice ARD v Moskvě, neúnavně vysvětlovala postoje Ruska. Peter Haisenko, který zveřejnil několik komentářů a rozborů o sestřelení MH17, byl 30 let profesionálním pilotem a nyní působí jako autor a novinář, již zemřelý Udo Ulfkotte, jeden z prvních novinářů, který zcela otevřeně popsal praktiky ovlivňování a uplácení v redakcích MSM a neúnavně přednášející a vysvětlující politiku NATO. Švýcar historik a vědec v otázkách míru Daniele Ganser. Ten veřejně informuje o nezákonných válkách vedených ze strany USA a NATO, nedávno také u nás vyšla jeho kniha Nezákonné války: Jak země NATO sabotují OSN. Kronika doby od Kuby po Sýrii a mnoho dalších – pozn. doporučuji k přečtení).
Závěr:
Pokusila jsem se to zmapovat, co nejstručněji a i zcela úvodní úvahu pana Ludwiga v části I. považuji za velmi důležitou k porozumění této části III. Zdůraznila bych zde vazbu týkající se štěpení skupiny na podskupiny. V případě Strážců za mír, ve všech jeho podobách lze nahlížet jako na proces ve zcela opačném sledu. Došlo k tomu, že celá řada podskupin s velmi různorodými názory, představami a náhledem na historii se sešla k tomu, aby demonstrovala za mír v době, kdy byl výrazně ohrožen. V době, která se jevila jako velmi nebezpečná s ohledem na politiku USA, EU a NATO vůči Rusku. I když člověk nemusí se vším souhlasit, a ani není možné to vše důkladně zmapovat, svůj úkol Strážci míru svým neúnavným udržováním nepřehlédnutelných pondělních demonstrací splnili. Vyburcovali celou řadu lidí k tomu, aby si více uvědomovali souvislosti a hájili své zájmy a především, aby Německo nebylo zataženo do nějaké nové války. Prostřednictvím jejich úsilí a také mnohých dalších, které jsem zde nezmínila lze konstatovat, že v Německu je velmi aktivní alternativa v podobě celé řady webových portálů nebo blogů, které jsou také významnou podporou AfD, jako jediné významné opoziční parlamentní strany (pozn. o tom více v chystané části VI.). A i když vzájemně mnohdy nejsou zcela ve shodě, dokáží se soustředit na podstatné záležitosti této doby.
Podle mně dostupných informací se v současné době bývalí hlavní protagonisté – mnou výše zmínění političtí kverulanti – soustředí na otázky související s uprchlickou vlnou, hospodářskými a finančními otázkami, vlivem a manipulací médií a funkčností EU jako celku a vším, co s tím souvisí. Využívají k tomu své webové portály, dávají příležitost různým odborníkům, aby se vyjádřili ke stávajícím problémům, případně hledají nějaká řešení. I nadále v rámci různých forem mezi sebou více či méně spolupracují.
Jejich množství stoupá, protistrana, která chaos způsobila, začíná mít strach.
Obecně lze říci, že se zatím v Německu nepodařilo vyvolat negativní postoje vůči Rusku a už vůbec ne nějakými hláškami o návratu ke komunismu, jak se o to u nás někteří, zejména u mladé generace, pokoušejí. Rozhodně bývalí východní Němci se s takovou hrozbou vůbec neztotožňují a ani není nijak zneužívána „socialistická historie“, mnozí z bývalé západní části, kteří situaci chápou, naopak s respektem říkají, že o něčem takovém je již dostatečně poučila historie, proti Rusku se prostě nejde.
P.S.: k některým Vašim komentářům k minulému článku – netrapte se a neztrácejte čas přemítáním nad tím, jak dopadly komunální volby. Pro tuto chvíli je to podle mého názoru jedno. Zvolení si sami „snědí, co si nadrobili“. Alespoň víme, co jsou zač. Svým zástupcům, ať jsou kdokoliv, tzv. šlapte na paty a sledujte, nakolik zadlužují obce a zda dělají, co mají. Přemýšlejte a hovořte s přáteli o tom, co říká pan Ludwig, pan Mausfeld a Andreas Popp, je to stále platné a také o tom, co píší ostatní autoři na Nové republice. Skládejte si z toho všeho mozaiku vědění. Nikoho nenabádám k odporu! Pan profesor si opravdu již neškrtne, nežli na alternativním médiu a není sám. Může si to však dovolit, protože je již v penzi, tak daleko to zašlo. Například Ken Jebsen musel značně „přibrzdit“, protože začali ohrožovat svou rodinu.
