Boris Džerelijevský
5. 10. 2018 topwar (Americká odpověď lstivému Putinovi. Diverze a námořní blokáda)
Významný vojenský teoretik Karl von Clausewitz už v devatenáctém století vyznačil axiom, který si později všichni oblíbili: válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Dnes se ale Američané, kteří již dávno dali politiku do služby ekonomice, snaží změnit výrok pruského generála a přeměnit válku na pokračování ekonomiky jinými prostředky. Bez jakékoli politické vsuvky.
Přesně tomuto cíli jsou podřízeny pokusy Trumpovy administrativy o monetizaci i NATO i “ruské hrozby” i prakticky všech ostatních aspektů americké vojenské politiky. Nemůžeme říci, že v tom je něco zásadně nového, pokud nebudeme samozřejmě brát v úvahu naprostou upřímnost týmu Trumpa, který se ani nepokouší zachovávat slušnost při maskování svých skutečných motivů a snah.
V tomto smyslu by měl být brán projev amerického ministra vnitra Ryana Zinkeho, který šokoval světové publikum, jež si ještě nezvyklo na nové americké postupy.
Ve svém projevu 28. září v Pittsburghu na jedné z událostí Consumer Energy Alliance oznámil, že pro potlačení konkurentů na světovém trhu s uhlovodíky může Washington využít potenciálu amerického námořnictva, které provede námořní blokádu Ruska a Íránu.
“USA mají díky našemu námořnictvu možnost zajistit, aby námořní dopravní cesty zůstaly otevřené a v případě potřeby je zablokovat (Rusko a Írán), …aby se jejich zdroje energie nedostaly na trh”, řekl Zinke.
Podle jeho vyjádření je “jediným zdrojem příjmů ruského hospodářství prodej energetických zdrojů”; “Moskva uskutečňuje tak aktivní politiku na Blízkém východě, protože tam chce prodávat ropu a zemní plyn tak, jak to dělá v Evropě”.
Ano, zařídit vývoz ruské ropy a plynu na Blízký východ, do Sýrie a Iráku, to je samozřejmě mocný a neočekávaný tah, svědčící o Putinově bezmezené lstivosti. Inu, zeměpis, včetně hospodářského, nebyl nikdy koníčkem Američanů, dokonce ani na ministerské úrovni.
Zinke není silný, jak se zdá, ani v mezinárodním právu. Jinak by věděl, že námořní blokáda je systém násilných činů vojenských námořních sil bojujícího státu (států), jehož cílem je zabránit protivníkovi používat své přístavy, základny a pobřeží pro spojení přes moře.
Režim námořní blokády se řídí Deklarací o námořní válce (1856), Deklarací o právu námořní války (1909), Chartou OSN (článek 42) a některými dalšími akty. Základními principy vojenské námořní blokády jsou zákonnost, účinnost a publicita.
Námořní blokáda může být zákonná pouze ve dvou případech: když stát uplatňuje přirozené právo na sebeobranu (čl. 51 Charty OSN) nebo v souladu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN o nutnosti přijmout opatření námořních a leteckých sil k udržení nebo obnovení mezinárodní bezpečnosti. Pokud vezmeme v úvahu stálé členství Ruska v Radě bezpečnosti OSN, je zřejmé, že takového rozhodnutí nelze dosáhnout.
“Ministr vnitra Zinke obvinil Rusko z úmyslu dodávat zdroje energie na Blízký východ a pohrozil nám námořní blokádou. Kromě toho, že je to úplný nesmysl, rovnala by se americká blokáda Ruska podle mezinárodního práva vyhlášení války. Někdy je lepší žvýkat, než mluvit”, konstatoval ruský senátor Alexej Puškov, který komentoval tento projev.
Kromě právního aspektu, který, je třeba si přiznat, v poslední době Američanům nedělá žádné starosti, existuje čistě technický aspekt této záležitosti, jenž také nepřispívá k realizaci hrozeb pana Zinkeho.
Je nutno vzít v úvahu, že Rusko je ve skutečnosti kontinent, který je omýván vodami dvou oceánů, a navíc má značný obranný potenciál. V každém případě se zatím ještě nikomu nepodařilo uspořádat blokádu Ruska, i když historie zná několik takových pokusů. Žádný z nich neuspěl.
Z technického hlediska je snadnější zablokovat dodávky ropy z Íránu – stačí převzít kontrolu nad výstupem z Perského zálivu. Není však pochyb o tom, že v takovém případě Teherán přijme odvetné opatření a zablokuje průlivy i pro energetické zdroje ropných monarchií. Má k tomu všechny nutné možnosti.
Takže s největší pravděpodobností není hrozba námořní blokády aktuální.
Sotva má však smysl dělat si legraci z amerického ministra, který předvádí nedostatek gramotnosti a absenci reálného vnímání okolního světa. Skutečnost, že takovéto postavy vedou stále ještě nejmocnější stát na planetě, je problémem nejen pro Američany, ale i pro celé lidstvo.
Skutečnost, že nesmyslné úvahy Zinkeho nebyly odmítnuty, je velmi znepokojující, protože naznačuje, že nedělal ze sebe jen šaška z vlastního podnětu, ale že jeho myšlenky zcela souzní i ostatním obyvatelům Bílého domu.
Blokádu ponecháme blokádou, ale Washington podniká bezprecedentní kroky k tomu, aby vyvíjel tlak na spotřebitele ruských a iránských energetických zdrojů tím, že mění jazyk obchodu na jazyk hrozeb, vydírání a ultimát.
Připomeňme si, že Trump, ačkoli nevyslovil výraz “námořní blokáda”, ale od začátku tohoto roku hrozí, že úplně zbaví Írán možnosti prodávat ropu. A teroristický útok v Ahvázu, hlavním městě íránské ropné provincie Chúzistán, hovoří o vážnosti záměrů amerického prezidenta.
Mimochodem, není to poprvé, kdy Američané používají metody teroru v rámci konkurenčního boje na trhu. Bývalý člen Rady pro národní bezpečnost USA Thomas Reed například přiznal, že výbuchy na sovětských plynovodech byly dílem tajných agentů zámořských speciálních služeb.
Jde nejméně o čtyři neštěstí, k nimž došlo od roku 1982 do roku 1989. Výbuch na plynovodu Urengoj-Surgut-Čeljabinsk byl v té době považován za nejničivější nejaderný výbuch, jeho síla byla za oceánem odhadnuta na tři kilotuny. Iglinský výbuch, který zabil 645 lidí (z toho 200 dětí), byl ještě silnější – 12 kilotun (síla výbuchu v Hirošimě byla 16 kilotun).
Mimochodem, podle zástupců tuzemských zpravodajských služeb z 50 velkých nehod na sovětských plynovodech, k nimž došlo v letech 1985 až 1989, nejméně tucet byly teroristické akce, organizované západními diverzanty.
Na základě těchto dávných amerických tradic se domnívám, že existuje mnohem více důvodů, abychom neočekávali námořní blokádu, ale diverze na podvodních potrubích Severního proudu, Severního proudu 2 a Tureckého proudu.
Že by pro tyto úkoly školili američtí instruktoři ukrajinské bojové plavce na základně 73. námořního střediska speciálních operací v Očakově?
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
