Jaroslav Čejka
A ani některé senátory. To si na Hradě dovolili fakt moc! Já se tak těšil, že praví demokraté z řad poslanců, senátorů, rektorů a různých protektorů opustí na protest proti prezidentově projevu zase Vladislavský sál – a ono asi nic.
Takže budu muset opět poslouchat, jak pan prezident rozděluje národ na opovrhované primitivy a uctívanou elitu, a nebudu mít možnost něco proti tomu udělat. Vždyť i paní poslankyně Miroslava Němcová, která se roku 1972 hned po maturitě stala odbornou referentkou Českého statistického úřadu a udržela se tam až do roku 1992, pozvání odmítla, takže nebude moci slavnostní akt okázale opustit!
A přitom se s panem Kalouskem v lecčems shoduji. Například v tom, jak prohlašuje, že patří raději mezi ty nejneoblíbenější politiky, než aby byl mezi těmi, kteří vycházejí z průzkumu popularity vítězně. Já taky patřím mnohem radši mezi chudé důchodce, než abych byl v jednom šiku s těmi, co rozkradli republiku. Tedy s těmi zm.dy, kteří vyklidili Šumavu i Brdy a včas zmizeli na Bahamách, Seychelách či někde ve Švýcarsku.
Na druhou stranu však cítím, že stoupají mé šance být pozván na nějakou akci pravých demokratů, kteří jsou politicky natolik korektní, že by snad strávili i mou přítomnost na své žranici, kdybych ovšem odpřisáhl, že nevolím levici.
Není nad to žít ve svobodném státu, který nemá hlavu, ale ani patu! Tedy aspoň trochu slušnou.
Poslední dobou mám vůbec hodně důvodů k radosti. Dožil jsem se pětasedmdesáti let, i když mi lékaři poté, co jsem ve 14 letech utekl hrobníkovi z lopaty, nepředpovídali dlouhý věk (což stará cikánka v pestrobarevných sukních a se zlatými kruhy v uších, která mi v Tatrách četla z ruky, upřesnila tak, že se nedožiju třicítky), a navíc mi vyšla nová knížka mírně satirických sci-fi příběhů Magická setkání, jejíž vydání podpořilo téměř třicet sponzorů z řad mých dětí, přátel a bývalých kolegů.
No řekněte sami – není to důvod k radosti? Dokud žijí dobří lidé, dá se žít i v nepříliš dobrém světě!
