Názor – učebnicový příklad podprahové manipulace

Pavel Kalenda
28. 10. 2018
Moje žena dostala darem roční předplatné časopisu Týden a já, když jsem po práci, tak do něj občas nakouknu, abych se dočetl, jaké jsou jiné než levicové názory. Řada článků spadá do kategorie objektivní pravicové žurnalistiky, ale v posledním čísle 43/2018 jsem se opět setkal se zcela zavádějící propagandou. Bylo to v článku od Romana Casada „Zabij si svého novináře“.


Článek navazuje na vraždu Jána Kuciaka na Slovensku a porovnává nebezpečnost práce žurnalistů v různých zemích. Hned v perexu se píše: „Vedle nebezpečné válečné oblasti v Afghánistánu a Sýrii je novinářská profese nejrizikovější v Rusku a Mexiku“. Tak jsem byl zvědav, jaké argumenty použil autor pro srovnání nebezpečnosti práce novináře v Rusku s ostatním světem, a pomyslel jsem si, že mohl třebas sáhnout do „nedávné“ minulosti a ukázat na popravu Zinověva a Kameněva nebo na vraždu Anny Politkovské, za kterými jistojistě stojí vládnoucí nedemokratický režim v Rusku. Nemýlil jsem se, autor ukázal na 58 novinářů, zabitých mezi lety 1992 a 2017 (průměrně 2,3 ročně) a do tohoto počtu zahrnul i Pavla Šeremeta, jehož auto vybuchlo v Kyjevě v roce 2016 a dodnes se nevyšetřilo, kdo za jeho smrt může, protože kritizoval jak Putina tak Porošenka (Wikipedie).

Casadovu větu z úvodu o tom, že druhá nejrizikovější země pro novináře je Rusko, pak na konci jeho článku zcela popírá tabulka Počet novinářů zavražděných ve světě v roce 2018, která ukazuje následující:

1) Afghanistán – 13,
2) USA – 6,
3) Mexiko – 6,
4) Jemen – 5,
5) Indie – 4,
6) Brazílie – 3,
…..
17) Slovensko – 1.
Tedy mezi 17 nejrizikovějšími zeměmi v roce 2018 pro novináře se Rusko vůbec nenachází, ale zato tam figuruje na prvních dvou místech USA, kdy američtí novináři působí jak v Afghánistánu tak doma v USA a dokonce „pomáhají“ i v sousedním Mexiku v boji s drogovými kartely.

Podle žebříčku nejnebezpečnějších zemí pro novináře zveřejňovaného americkou neziskovou organizací Committee to Protect Journalists, která se již od roku 1992 zabývá sběrem dat ohledně ohrožení svobody a života novinářů po celém světě, je Ruská federace s 58 zavražděnými novináři sedmou nejnebezpečnější zemí světa pro mediální profesionály. Je pouze možno říci, že v rámci Evropy je na tom Rusko nejhůř, nikoli však světově. (Zdroj: Demagog.cz, ČT)

Když by věta z perexu zněla „Vedle nebezpečné válečné oblasti v Afghánistánu a Sýrii je novinářská profese nejrizikovější v USA a Mexiku“, byla by zcela objektivní a vyvážená i při průměrném počtu dvou zabitých novinářů v Rusku za posledních 25 let, protože Rusko by se v tabulce dostalo až na 7. pozici, tedy pár míst před Slovensko, o kterém si nikdo nemyslí, že se tam novináři zabíjejí jak na běžícím pásu jako v USA nebo Afghánistánu.

Nejobjektivnější by však bylo srovnání počtu zabitých novinářů přepočítané buď na počet obyvatel, nebo na počet novinářů v dané zemi. Myslím si, že pak by se dostala do popředí i Česká republika s jednou dokonanou vraždou novináře (Václav Dvořák) a jednou doloženou objednávkou vraždy (Sabina Slonková), za kterou šel do vězení Karel Srba. Pak by se asi Rusko posunulo z prvního místa v Evropě za Bulharsko nebo Kosovo a možná i za Dánsko (Peter Madsen).

Upadající bruselská říše potřebuje ke svému přežití budovat „obraz nepřítele“ a servilní novináři se snaží, co jim síly stačí, aby do této role vecpali Rusko. Každá (i podprahová) manipulace je k tomu dobrá.

P.S. Dovětek.

Nejen podprahová manipulace dnes evidentně funguje. Mail zaslaný s tímto článkem v příloze byl smazán někde cestou mezi serverem volny.cz a mailboxem adresáta na centrum.cz, kam nikdy nedoputoval. Nebyl ani mezi spamy a zpět odesílateli nebyla doručena ani zpráva o jeho nedoručení (z jakýchkoli důvodů). Jak je vidět, některé adresy jsou pro režim, který se připravuje na útočnou válku s Ruskem, velice nebezpečné.