Uprchlík o integraci: “Od začátku odsouzeno k nezdaru”

Avatar
Původní autoři


Majd Abboud
3. 10. 2018   cicero
Náš autor přišel jako uprchlík ze Sýrie do Saarbrückenu před třemi lety. Tam zažil, jak se Německo při příležitosti zacházení s uprchlíky dopouštělo jedné chyby za druhou. Dnes píše: Aby integrace uspěla, je důležité ukončit dobře míněný “zakázaný způsob myšlení”. 




Poté, co válka v Sýrii trvala už čtyři roky, život se stával stále nesnesitelnějším. Musel jsem opustit zemi. V roce 2015 jsem přišel do Německa – plný naděje, že budu dobře přijat a povedu klidný život. Slyšel jsem, že Německo již má zkušenosti s přistěhovalci a je známo, že má dobrou integraci. Ale co o tři roky později? Podařilo se Syřanům dobře se integrovat? Dokázala to německá vláda?

Vyžaduje chladnou hlavu a hlavně spoustu odvahy říci jednoduchou pravdu: v uprchlické politice došlo k mnoha chybám. Pokud se člověk tímto způsobem vyjádří, rychle riskuje obvinění z podpory pravicových populistických stran v Německu. Při všech kritických poznámkách by člověk nikdy neměl zapomínat, že u uprchlíků má vždy co do činění s lidmi bez ohledu na jejich náboženský a politický původ.

Mysleli si, že jsou potřeba

Během svého pobytu v Německu jsem si však všiml, že navzdory velkolepé svobodě projevu, kterou v arabských zemích tak bolestně postrádáme, je v této zemi ještě mnoho tabu a “posvátných krav”. Mluvit o nich je zakázáno politickou korektností. Působí mi bolest, že myšlení tu není zřejmě až tak svobodné. Myslím si, že Německo nedělá dobře, když zakazuje určité myšlenky, byť je to dobře míněno. Proto jsem se rozhodl promluvit.

Za prvé a především je třeba si uvědomit, že v roce 2015 vznikaly s dobrým úmyslem iniciativy, jako např. obří transparenty “Vítáme uprchlíky” na fotbalových stadionech, které Němci viděli jako humanitární gesto, ale uprchlíci chápali jako pozvání na cestu do Německa. Protože si mysleli, že je tam potřebují. S odpovídajícím očekáváním proto proudili do této země.

Společnost byla přetížena

Mimo jiné vedl nekontrolovatelný počet uprchlíků a následně tomu nedostatek státních zaměstnanců k tomu, že již nebylo možné kontrolovat, kdo skutečně přicházel z válečných zón a měl nárok na uznání za uprchlíka. Mnoho z nich využilo této příležitosti, za správného předpokladu, že v tak velkém počtu to nikdo neuhlídá.

Vysoký počet uprchlíků překonal všechna očekávání. Ačkoli Němci jsou po celém světě známí tím, že jsou dobře organizováni a snaží se vyhovět potřebám uprchlíkům, což nám dává příležitost začít nový život, pouhý počet nově příchozích lidí místní společnost zjevně zatížil příliš.

Příliš zaměřeno na uprchlíky

Navzdory dobré vůli a úsilí nebyla kupodivu očekávání mnoha uprchlíků splněna. A reagovali kritikou a nevděkem. Takováto reakce mi byla vždy trapná a já jsem byl neustále v rozpacích, jako bych měl své krajany a jejich chování omlouvat.

Německo reagovalo přijetím nových opatření k přizpůsobení a uspokojení způsobu života přistěhovalců. Například byly postaveny nové mešity zaměřené na různé národy a jazyky, protože různé skupiny a národnosti se navzájem netolerovaly. Ale jak lze očekávat, že Němci projeví toleranci, když noví hosté sami nejsou schopni tak učinit?

Proto se domnívám, že německá vláda je spoluvinna, protože se příliš zabývá požadavky uprchlíků. Zdá se, že Němci více vycházejí vstříc uprchlíkům než je tomu naopak. To všechno se zdá na mě a také mnoha Němcům nepochopitelné.

Radikálové mezi uprchlíky

Na jedné straně to vyvolává otázku, zda to byl jediný správný způsob, jak pomáhat lidem, kteří prchají z války. Nebylo by lepší, kdybychom se snažili bojovat proti skutečným příčinám, které vedly k válce? Na druhé straně vznikl dojem, že se kancléřka chtěla pokusit udělat nemožné možným.

Skutečnost, že mezi masami uprchlíků bylo také mnoho radikálů, kteří se účastnili války a využili příležitosti uprchnout, když viděli, že boj proti syrské vládě je neúspěšný, se už nedá utajit. Nesmíme to zametat pod koberec, protože tito lidé nejen ohrožují klid země, ale také zcela zásadně komplikují pobyt těch, kteří se chtějí dobře integrovat.

Navíc působí tato ignorance na mnohé Němce provokativně a nepochopitelně a ospravedlňuje obavy mnoha krajanů. Příliš dlouho německá vláda zavírala oči a předstírala, že je vše v pořádku. Navíc ty, kteří skutečnost pojmenovali, označila za xenofóbní nebo netolerantní.

Pakt s ďáblem

Nicméně, abychom pochopili nároky mnoha uprchlíků, musíme se trochu vrátit zpět do nedávné historie. Spolupráce mezi západními vládami a některými opozičními skupinami není nic nového a je založena na myšlence: suroviny versus síla. Takže tyto vlády by mohly prosazovat své vlastní zájmy. Tato strategie se datuje do osmdesátých let, kdy Británie podporovala Muslimské bratrstvo v Sýrii a BBC byla téměř oficiálním mluvčím Muslimského bratrstva. To uskutečnilo mnoho útoků v Sýrii a bylo označováno jako “rebelové”.

Totéž se stalo v Afghánistánu, v Libyi a v neposlední řadě i v Sýrii. Už dlouho platí strategie USA a jejích spojenců – neušpinit si ruce během politických konfliktů, ale podporovat opoziční skupiny penězi a zbraněmi. Bohužel se i v Sýrii také investovalo do povstaleckých skupin, konkrétně do politického islámu. V důsledku toho získali stále větší vliv. Tyto mezinárodní propletence se rovnají smlouvě s ďáblem.

Cizinci “first”?

Mnoho uprchlíků, kteří žijí v Německu dnes, je blízké těmto skupinám, a proto ani sebe nevidí jako hosty, kteří potřebují ochranu, ale jako partnery, kteří si zaslouží být obsluhováni nebo odměňováni. To vysvětluje někdy obrovské nároky uprchlíků v Německu.

Naši “rebelové” věděli, že ti, kteří stáli na straně USA a zastupovali zájmy Západu, si mohou dovolit všechno. Všimli si také, že v Německu existuje vláda, která je pod rouškou tolerance více zaangažovaná vůči cizincům než vůči svým vlastním lidem. Požadavky, a tedy i nevděk, nadále vzrůstají.

Distancovat se od politického islámu

Vzhledem k tomu, že Němci a uprchlíci vycházejí ze zcela odlišných předpokladyů mohu bezpečně říci, že integrační proces byl odsouzen k selhání hned od začátku. Můžeme ještě otočit kormidlo?

K tomu by bylo nutné identifikovat mezi uprchlíky radikály a teroristy. Podle mého názoru to není možné bez aktivního dialogu se všemi stranami konfliktu, včetně syrské vlády. Na druhé straně by se Německo mělo jasně distancovat od politického islámu. Vyhlídky, že se tak stane, však nejsou příliš slibné.

Vybrala a přeložila PhDr. Jana Maříková