Den boje studentů za svobodu a demokracii – jak jej vidím já

Avatar
Původní autoři

Bohumil Svoboda
27. 11. 2018    (pozn. red. I.D. nalezeno ve spamové schránce)
Každá lidská činnost má svůj účel a cíle. Patří k nim i významná výročí a s nimi v naší krizí zmítané společnosti také demonstrace a protesty. Podívejme se tedy z tohoto hlediska také na letošní výročí nedávných historických událostí 17. Listopadu. Den 17. listopadu vstoupil do našich dějin jako Mezinárodní den studentstva, někdy též Světový den studentstva, aby připomínal tragické událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším Protektorátě Čechy a Morava. Byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí těchto událostí. (Není tedy účelovým výmyslem tehdejších ani dnešních komunistů.)

Při příležitosti tohoto svátku se v roce 1989 spustila lavina událostí, které vyústily v přerod celého našeho státu. 17. listopad poté vstoupil do našich kalendářů jako Den boje studentů za svobodu a demokracii, aby po deseti letech z názvu svátku zmizeli studenti, kteří stáli u zrodu tohoto boje.
Proč byl název svátku „Mezinárodní den studentstva“ z našich kalendářů vymazán?
Dne 17. Listopadu 1989 převzaly reakční politické síly moc, a mimo jiné prosadily aby z názvu byl vymazán pojem „studentstva“.Proto znovu vznikly petice požadující návrat Mezinárodního dne studentstvado našich kalendářů v původním znění.
Dne 2. března 2016 schválila Poslanecká sněmovna přejmenování státního svátku. Pokud by tento návrh úspěšně prošel legislativním procesem, nesl by svátek nově název „Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii”, který má výrazněji odkazovat na události 17. listopadu 1939. Tento krok byl kritizován některými pravicovými opozičními poslanci a historiky. Poslanecký návrh zákona byl zamítnut Senátem a poslanci nedokázali jeho veto přehlasovat. Od té doby tohoto svátku pravidelně využívají k demonstracím a sebepropagaci příslušníci krajní pravice, přičemž dochází i ke střetům, např. s anarchisty.          
Účel, cíle letošního svátku a prostředky jeho dosažení.
Obecně je možno definovat Cíl prvního řádu (hlavní) a Cíle druhého řádu (vedlejší, kterých bývá zpravidla několik a mění se nebo upřesňují podle vývoje konkrétní situace.)
Podle mého názoru je v tomto případě hlavním cílem destrukce našeho hospodářství a ekonomiky. Za prosazením tohoto cíle stojí průmyslový komplex USA a to dlouhodobě. Intenzita úsilí pravicových vykonavatelů amerických zájmů vyvrcholila nedávno a graduje po odsunutí výstavby a generálních oprav našich jaderných elektráren, které byly dříve slíbeny největším průmyslovým podnikům Spojených států. Když výstavbu a generální opravy jaderných elektráren premiér Babiš rozhodl odsunout nejméně o deset let, přiletěl z USA jeden z nejvyšších pohlavárů, aby jej „přesvědčil“ o nepřijatelnosti tohoto kroku. Protože se mu nepodařilo Babiše otočit „správným směrem“ vydal příslušné pokyny našim pravicovým bossům a ti zahájili Hon na Babiše. Samozřejmě se pravým důvodem nechlubí.
Prostředkem dosažení cíle se stala řadu měsíců připravovaná a samozřejmě cílevědomě zneužitelná oslava 17. Listopadu.
Nástrojem dlouho a pečlivě připravovaných akcí se staly demonstrace tzv. revoluční studentské mládeže, která byla vypuštěna ze dveří středních a vysokých škol do ulic a náměstí Prahy a účelově se rozpustila mezi občany, z nichž mnozí přijeli navštívit Prahu a shlédnout její památky. Tak se pravici podařilo zabezpečit v ulicích a na náměstích řvoucí dav požadující demisi premiéra Babiše.
Hon na Babiše.
To co organizátoři pozadí oslav 17. listopadu rozpoutali, nemá v žádné slušné společnosti obdoby a zaslouží si hlubokého odsouzení a zavržení. Já snad nepamatuji příklad z naší novodobé historie, že by na jednoho člověka, v tomto případě demokraticky zvoleného předsedu vlády Babiše, bylo nakydáno tolik špíny a hnoje jako v tomto případě. Tím se naše galérka nepochybně zapsala negativně do dějin naší politické kultury. Neštítí se ničeho, včetně zneužití nemoci jeho syna bývalého pilota velkého dopravního letadla. Mnozí jeho zákeřnou nemoc zpochybňují a staví jeho vyjádření proti otci. Nestačí jim pocit utrpení otce nad nemocí dítěte. Nevědí a ani nechtějí vědět, že být pilotem, je jedno nejnáročnějších povolání nejen na výkon funkce pilota ale především na jeho zdraví. Pokud pilot ztratí funkčnost některého tělesného nebo duševního orgánu, je okamžitě zlétání vyřazen a to má pro něj velmi často sekundární duševní následky, protože ztrácí milované povolání. Mohl bych o tom uvést řadu příkladů, protože jsem v leteckém prostředí prožil celý svůj více než čtyřicetiletý aktivní život. Když o strůjcích této bezprecedentní štvanice přemýšlím, tak jsem z organizátorů tohoto hnusu naprosto znechucen.
Nejsem nekritickým zastáncem kohokoliv, ale nemohu pochopit, že nikdo na Babišovi nenalezl žádné pozitivum. Žádný soudný člověk nemůže popřít, že po jeho vstupu do politiky ČR došlo v řízení naší ekonomiky a hospodářství k nezanedbatelným pozitivním změnám. Několikrát byly zvýšeny minimální platy, došlo ke zvýšení důchodů, zkvalitnění zdravotnictví a podobných pozitiv je možno uvést více. Mimo jiné schodek státního rozpočtu se několik let snižoval a pohybuje se ve výši 40-50 miliard Kč, (zatímco asociální zločinec Kalousek několik let zadlužoval náš stát schodkem kolem 200 miliard a zejména na ve funkci ekonomického náměstka MO ČR v podstatě asistoval u rozsáhlých zlodějen.)
Do tohoto nechutného honu na Andreje Babiše nasadili pravicoví „lovci“ také svého člověka velmi populárního redaktora televizního zpravodajství Rey Korangtenga, do rozhovoru před televizní kamerou v nejlepším sledovaném čase. Pravděpodobně se domnívali, že z něho vymámí nějaké nové překvapující informace. Nepodařilo se. Pan redaktor Korangteng propadl na celé čáře až pod úroveň neschopného policejního vyšetřovatele a navíc v několika případech prokázal, že o kladených otázkách buď sám nemá žádné informace, nebo je k daným otázkám nepřipraven. Mimo jiné zpochybňoval skutečnost, že celé divadlo bylo předem velmi dobře připraveno. Pravděpodobně nemá ani základní znalosti o matematické statistice a její funkci ve společenských vědách ani znalosti o podobnosti společenských jevů.
Pokud má alespoň základní paměť, potom by si jistě vzpomenul na akci proti panu prezidentovi před několika léty, kdy podobný desetitisícový dav na Václavském náměstí byl důkladně vybaven červenými kartami formátu A4, které byly distribuovány velvyslanectvím USA v Praze. Nu a na letošní oslavy byl opět takový dav vybaven kartami téhož formátu, ale bílými, s výrazným nápisem „DEMISI.“ Nedá se statisticky prokázat, že jde o podobnost náhodnou, ale dá se prokázat, že jde o jev podobný tomu s červenými kartami – tedy o akci předem velmi dobře připravenou. Můžeme si jenom položit otázku, kdo tentokrát tuto akci připravil a kdo ji financoval. Protože to nevím určitě a nemám to ověřeno, nebudu prezentovat to, co každý mimo pana redaktora televizního zpravodajství dávno ví. Nikdo totiž lidem nenamluví, že si to každý doma pro sebe i pro své malé děti připravil sám. Tak naivní snad není ani pan Korangteng.
Panu Babišovi lze snad vytknout jeho naivitu ve výběru svých spojenců. Několikrát jsem ve svých článcích uváděl, že sociální demokraté mají ve svém programu geneticky zakódovanou zradu na svých voličích a svých politických „spojencích“. Prokázalo se to i tentokrát. Zítra – v pátek budou poslanci hlasovat o nedůvěře vládě. Sociální demokraté opustí hlasovací místnost a tím si opět ponechají pootevřená vrátka, aby se zavděčila pravici a vytěžila maximum v případě vítězství krajní pravice a vládě byla nedůvěra vyslovena. Já osobně jsem přesvědčen, že se poslancům nepodaří nedůvěru vládě odhlasovat.  
Prof. Ing. B. Svoboda Dr.Sc. pracoval jako pedagog Vojenské akademie v Brně