30. 11. 2018 VašeVěc
Současná době se vyznačuje tím, že k nejrůznějším provokacím dochází každou chvíli. Přitom většinou není důležité, kde je pravda, ale kdo má jakou sílu manipulace. Nic se ovšem nemá přehánět. To platí právě pro kauzu POROŠENKŮV VYJÍMEČNÝ STAV. Přesněji POROŠENKOVO FIASKO.
Každému rozumnému pozorovateli, který si uchoval aspoň trochu zdravého rozumu a který se ještě zcela nezapouzdřil nekritickým akceptováním politiky dvojího metru, bylo od počátku jasné, že to není střet UKRAJINA verus RUSKO, ale UKRAJINA vesrus UKRAJINA, tj. hra o Porošenkovo politické (a nejen politické) přežití. Hra zoufalá a hloupá. Západ už ho odepsal, másla má na hlavě víc než dost a těžko mu v řadě korupčních kauz i případů zneužití pravomocí pomůžou i nejlepší právníci a prezidentské volby se neodvratně blíží. Pokusil se průběh hry zvrátit, ale jak se dalo čekat, ukázalo se, že ta neporošenkovská Ukrajina má navrch (což ovšem neznamená, že bude lepší ale to už je jiný příběh).
Porošenko sázel na to, že vyprovokuje GLOBÁLNÍ ZOUFALCE k zoufalé akci. Přepočítal se. Jednak on sám pro ně znamená velmi málo, jednak oni sami již nemají takovou sílu, jako dřív. A tak přispěl jen k tomu, že se řada poskoků současné globální moci odkopala. ČT ve svém vysílání předvedla, kam až může její pojetí “jednosměrné veřejnoprávnosti” zajít. Rovněž tak plamenná angažovanost Petra Fialy, Petra Pavla či nově “vycházející hvězdy” Tomáše Petříčka a dalších je příznačná. Čím více u nás lidem dochází, o co jde, tím více se projevuje zoufalství, hloupost i zlo, které se v těchto figurkách usídlilo:
– Zoufalství: Tak rádi by byli, kdyby moc, které slouží, prodemonstrovala dostatečně přesvědčivě svou sílu – a ono pořád nic.
– Hloupost: Tak rádi by byli, kdyby normální lidé věřili v nesmysly, tak jako oni, což je ovšem projev hlouposti na druhou, protože takové nesmysly normální člověk věřit nemůže, dokud je normální, ani kdyby chtěl.
– Zlo: Tak rádi by byli, kdyby se “jejich pravda” prosadila silou, ať to stojí třeba statisíce mrtvých, ať to vede třeba k zániku všech.
Mimo jiné – stojí za povšimnutí, že všichni tito bojovníci za “pravdu a lásku” mlčeli, když ještě před několika desítkami hodin Macron změnil Champs-Elysées v bojiště mnohem dramatičtější (masovější, brutálnější) než byla naše Národní třída ve slavném listopadu 1989.
V jedné věci v tom, co říkali včera, však mají pravdu: Je to provokace stejného typu, jako sestřelení letadla malajsijských aerolinií či kauza “novičok”.