Tereza Spencerová
„Pokud Petro Porošenko počítal s tím, že se mu podaří proměnit se — pro domácí i zahraniční publikum – ve vojevůdce, který v záři reflektorů kráčí v čele pluků „Dobra“ proti zástupům „Zla“, a díky tomu dál zůstane v čele státu, přepočítal se,“ píše v komentáři Tereza Spencerová.
Zprávy z Kerčského průlivu vyvolávaly v posledních dvou dnech obavy z blížící se války: ruské námořnictvo s pohraniční stráží zadrželo tři plavidla ukrajinského válečného námořnictva a zajalo 24 námořníků na jejich palubách. Prezident Petr Porošenko oznámil vyhlášení válečného stavu… Zní to opravdu kriticky, nicméně nad celou záležitostí se už od počátku vznášelo několik zásadních otázek.
„Konflikt v Azovském moři“, jak se celé kauze začalo říkat, byť se ve skutečnosti odehrála ve vodách Černého moře, které byly ruským výsostným územím ještě i před anexí Krymu, je v reálu jen lokální záležitostí. Nijak z ní neplynulo ohrožení ukrajinské územní integrity a nebyly ani žádné náznaky, že by se Rusko chystalo vpadnout na ukrajinské území. Zprávy o 500 ruských stíhačkách připravených u hranic k útoku, „dodala“ ukrajinská tajná služba až s dvoudenním zpožděním. Jak tedy mohlo vyhlášení válečného stavu pomoci dostat zpět ukrajinské čluny?
A proč měl být válečný stav vyhlášen zrovna nyní, když k němu Kyjev nesáhl ani v mnohem závažnějších situacích během uplynulých čtyř let, kdy Ukrajina ztratila Donbas i Krym? A například v ilovajském kotli v bojích zahynulo přes 500 ukrajinských vojáků, zatímco nyní nikdo. Co je dnes jinak? Tím spíš, že bez zásadní západní pomoci by Ukrajina se svým námořnictvem žádnou velkou bitvu s Ruskem v Černém nebo Azovském moři ani neustála, a tak bylo od počátku jasné, že řešení bude muset být diplomatické a nikoli vojenské.
Podivná je i rychlost, s níž Kyjev reagoval – od incidentu do zasedání rady pro národní bezpečnost, která rozhodla o dvouměsíčním válečném stavu, uběhly pouhé hodiny, podivnou a pohotovou jednotu názorů vykázala i bezpečnostní rada státu. A dva týdny předtím rada ministrů rozhodla o principech evakuace některých skupin obyvatelstva v případě vyhlášení válečného stavu. Lze z toho vyvozovat, že vše bylo předem naplánováno a jen se čekalo na příhodný okamžik? Koneckonců, ukrajinská válečná plavidla už pod Kerčským mostem proplouvala a neměla problém s příslušnými „razítky“ z ruské strany. Tak proč o ně nepožádala nyní?
Rusko zabavilo u břehů Krymu tři ukrajinské válečné lodě. Měly provádět nebezpečné manévry
V roce 2014 Porošenko odmítl vyhlásit válečný stav s argumentem, že Ukrajina nezbytně potřebuje pomoc od zahraničních dárců a finančních organizací. Nyní Kyjev například Mezinárodnímu měnovému fondu ustoupil a na přání bezprecedentně navýšil ceny za plyn a další služby obyvatelstvu, ale vyhlášení válečného stavu už překážkou k získání peněz není? Tím spíš, že Kyjev sice plní podmínky MMF, ale konečná dohoda o udělení další miliardové injekce podepsána ještě ani nebyla?
A nejdůležitější otázka: Nemělo to celé něco společného s prezidentskými volbami, které Ukrajinu čekají za čtyři měsíce? V rámci válečného stavu by se totiž nekonaly a Porošenko, jinak dopředu jasný poražený, by dál zůstal ve funkci.
Odpovědi nabídlo zasedání parlamentu, které mělo prezidentovu vůli potvrdit. A nepotvrdilo. Zástupci lidu, takto v barvách několika politických a oligarchických seskupení, se na prezidenta sesypali ze všech stran – koneckonců, jejich lídři i sponzoři se upínají k prezidentským volbám, aby vystřídali nepopulárního Porošenka u moci (a u finančních kohoutků) legální cestou a nemuseli sahat po silových řešeních.
KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Co znamenají volby v USA pro svět a Evropu? Přinesou změny k lepšímu?
A tak se v parlamentu už o Kerčském mostu a „ruské agresi“ skoro nemluvilo, hlavním tématem byly prezidentské volby a jejich konání v řádném termínu. Z Porošenkova plánu nezbyl kámen na kameni. Válečný stav sice vyhlášen byl, ale jen na 30 dní a jen v některých oblastech východní Ukrajiny, nepočítá se s mobilizací, přerušením diplomatických styků s Ruskem, nebude nejspíš zaveden ani vízový režim s Ruskem, nebudou se zabavovat ruská aktiva na Ukrajině, neomezí se pohyb zboží, natož aby se omezovala platnost ukrajinské ústavy. Ta totiž pro válečný stav počítá s cenzurou médií, zákazem stávek, demonstrací či volného pohybu osob… A především, prezidentské volby se konat budou, a to 31. března. Jinými slovy, Porošenkův válečný stav se změnil v pouhou formalitu.
A co je ještě důležitější, Porošenka nepodržel ani Západ. Ponechme stranou reakce Polska a několika evropských zemí či politiků, neboť nemají na situaci vliv. Důležité je, že Angela Merkelová si s ním zatelefonovala a posléze k uklidnění situace vyzvala Rusko, ale právě i Ukrajinu. V podobném duchu se vyjádřila i Paříž, zatímco Washington sice odsoudil „agresivní postup“ Ruska, ale současně vyzval Kyjev, aby si vše vyříkal přímo s Moskvou a sám. Vzkazy jsou to jasné. A navíc svědčí i o tom, že Porošenko panikaří a svůj plán s rozhodujícími spojenci předem nedojednal.
KOMENTÁŘ TEREZY SPENCEROVÉ: Sankce USA proti Íránu. Nejtvrdší nebo jen natvrdlé?
Pokud ukrajinský prezident počítal s tím, že se mu podaří proměnit se – pro domácí i zahraniční scénu – ve vojevůdce, který v záři světových reflektorů kráčí v čele pluků „Dobra“ proti zástupům „Zla“, a díky tomu dál zůstane v čele státu, přepočítal se. Tak moc, až se vnucuje otázka, do jaké míry je s to ještě vnímat okolní realitu. V každém případě se mu tím notně sužuje manévrovací prostor, a pokud bude chtít zůstat v čele státu, bude muset v oněch čtyřech měsících do voleb přijít s něčím mnohem razantnějším, než bylo – zřejmě politicky kalkulované — obětování 24 námořníků a tří plavidel.
Z hlediska pokračující nestabilnosti v oblasti může být tedy Porošenko v dohledné době ještě nebezpečnější než dosud. A přitom ale musí doufat, že žádný z námořníků, toho času v ruském zajetí, nepochopí svou roli v celém plánu, a nepožádá ze vzteku o ruský azyl. To by byla fakt trapná tečka za celým příběhem…
