Proč máme stále volit jen mezi „menším a větším zlem?

Avatar
Původní autoři

Jaroslav Tichý

21. 11. 2018

Jde o zdánlivě jednoduchou otázku. Už se nad ní někdy občané hlouběji zamysleli? Možná je k tomu přiměje právě tento článek.

Snaha o řízení dění na Zemi má dlouhou historii, která začala již ve starověkém Egyptě zhruba 2000 let před n.l.  V této souvislosti byly postupně vyvinuty i různé metody na ovládání lidí či na jejich manipulaci, které tvoří součást uplatňování tzv. konceptuální moci.

Mezi ně patří i metoda „menší a větší lži“ (či „menšího a většího zla“).

 

V podstatě jde o to, že:
·             existuje nějaká pravda, kterou znají jen zasvěcení. Jde o elitu, která si zhruba více než 2000 let před naším letopočtem uzurpovala moc, kterou postupem doby její členové – následovníci rozšiřovali a upevňovali a
·             existuje lež, s cílem tuto pravdu zatajit či vyvrátit;
·             aby nějaký národ či lid neřešily toto dilema (pravda – lež), rozdělují zasvěcení lež na lež č. 1 (lež menší) a na lež č. 2 (lež větší, přičemž pravdu zcela potlačí.
Ve výsledku takového postupu mají občané možnost vybrat si pouze jednu ze 2 lží, které přitom obvykle vedou ke stejnému výsledku. Podobně je tomu u voleb, kdy lidé často volí z předložené nabídky „to menší zlo“ místo toho, aby se zajímali o dobrá řešení, která byla ovšem již před volbami z oficiální nabídky vyřazena či vytlačena (nedostatek peněz alternativních politických stran či hnutí, minimální prostor ve sdělovacích prostředcích, příp. dehonestační kampaň apod.). O alternativních stranách nemluví ani mainstream, který naopak občany nabádá, aby volili v rámci nabídky (menšího či většího zla), aby „jejich hlasy nepropadly“.
A tak lidé volí podle stále stejného vzorce jednání a po volbách jsou často otráveni z toho, „ jak volby dopadly“. A nechápou, že při jejich nezměněném modelu jednání ani jinak dopadnout nemohly.
V některých zemích, jako jsou např. USA, byl tamní politický systém toho klasickým důkazem. Ať volili voliči republikány či demokraty, výsledek býval velmi obdobný. Nyní se ale tamní situace mění, voliči začali měnit model svého jednání u voleb, což přináší tamnímu establishmentu (deep state), stejně jako tomu bruselskému či v členských zemích EU nemalou nervozitu.
Ano, něco se děje. Současný ekonomický systém je neudržitelný, díry vznikají i v jeho nadstavbové politické části.
U nás je alternativa zatím stále roztříštěna, tzv. levicové strany v parlamentu se staly stranami systémovými, ztrácejí proto průběžně podporu a zájem svých voličů jakož i některých členů. Dělají tedy pravý opak toho, co by nyní měly činit. Tedy zachytit trendy vedoucí k transformaci systému v tomto století a postavit se v ČR do jeho čela. Není a nemůže být přitom pro ně útěchou, že to nedělá ani žádná jiná parlamentní strana. Ani nemůže, všechny parlamentní strany jsou dnes již prosystémové. Podporují tedy systém, který je objektivně určen k zániku.
To již je úkol pro skutečné alternativní strany, pokud dostanou důvěru voličů, kteří toho všeho mají již opravdu dost. Zatím jejich masovému vystoupení na veřejnosti při příležitosti 17. listopadu bylo zamezeno onou šarádou připravenou na základě evidentního překročení zákona ze strany novinářů, a to jak ve Švýcarsku, tak i v ČR.
A. Babišovi lze leccos vytýkat (např. nedostatečnou připravenost zákona o EET, zbytečnou buzeraci drobných podnikatelů namísto stanovení daňového paušálu a zejména řádné a zvýšené zdanění velkých zahraničních firem u nás, nezabránění daňovým úniků firem do daňových rájů vydáním nostrifikačního zákona, který měla mimochodem již 1. republika po svém založení, nesmyslnou podporu zahraničních investorů u nás při současném šlapání po středních a malých podnikatelích, kteří na rozdíl od těch velkých zahraničních u nás vesměs platí daně, Babišovo časté názorové lavírování v politice atd.). V úvahu je ale též třeba vzít jeho zájem o vyšetření těch největších zlodějen předchozích politických představitelů, z nichž někteří dnes kážou morálku na veřejných prostranstvích.
Celá tato šaráda jasně ukazuje na to, že tzv. kauza „Čapí hnízdo“ je kauzou pro obžalobu neudržitelnou. Proto je třeba vyrobit nějaký silnější kalibr na Babiše (jako je únos syna, jeho zavlečení do ciziny apod.).
Nejsem voličem ANO, ale mám na paměti, co vše je v současnosti ve hře a proč zejména nyní je rozkolísání politické scény u nás velmi nešťastné.
Přinejmenším jde v danou chvíli o:
·       Globální kompakt o migraci – a tedy o nebezpečí islamizace naší země a
·       ratifikaci Istanbulské úmluvy – a tedy mimo jiné o vytvoření zákonných podmínek pro kradení naších dětí státem.
A s ohledem na zvětšující se problémy Evropské unie a na nebezpečí našeho zatažení do války s Ruskem půjde v krátké době o problémy další.
A pokud se někomu z našich spoluobčanů snad stýská po tom, že u nás nemáme náš vlastní Černobyl, bude pro něho snazší a pro nás ostatní lepší, když se k Černobylu přestěhuje, než aby usiloval o to, abychom si pořídili naši vlastní „vymoženost tohoto druhu“, a to ještě za  peníze nás, daňových poplatníků.