Profesor Krejčí důrazně varuje: Je stejná situace, jako před 1. světovou válkou

Avatar
Původní autoři
Prof. Oskar Krejčí

ROZHOVOR s prof. Oskarem Krejčím
2.11.2018   ParlamentníListy
„Rozehrávají hru především proti Číně,“ říká k záměru prezidenta Donalda Trumpa vypovědět smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu profesor Oskar Krejčí. „S Putinem se může časem domluvit na vylepšení staré smlouvy. Opravdu ale nevím, jak se s Moskvou dohodne na raketách v Číně. A to je základní hra,“ vysvětluje. Politolog také upozorňuje na záměrné otevření debaty na toto téma před volbami do Kongresu. A rozmístění raket na území Evropy? „Mnozí čeští politici a generální tajemník NATO se budou okamžitě nadšeně hlásit, že chtějí americké rakety na svém území, ale rozumnější politici z Francie a Německa nebudou chtít, aby se z jejich území stalo rukojmí.“ Závěrem varuje: „Stejná situace byla i před první světovou válkou. Tehdejší mocní si také válku nepřáli, ale dělali vše pro to, aby přišla.“


Prezident Donald Trump avizoval vypovězení smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Důvodem má být, že Moskva řadu let klíčovou odzbrojovací smlouvu, která zakazuje pozemní balistické rakety a řízené střely s dosahem 500 až 5 500 kilometrů, nedodržuje. Moskva výtky Washingtonu odmítá a varuje před následky. Proč tohle načasování revize zásadního dokumentu?

Vypovězení smlouvy viselo ve vzduchu asi deset let. Zájem některých kruhů v USA buď zatáhnout do této smlouvy další velmoci, nebo získat možnost zbraně smlouvou zakázané vyrábět a instalovat byl cítit téměř v každém materiálu o strategických zbraních.

V historii jsme měli podobnou hru rozehranou už dvakrát. Nejčastěji se mluví o kubánské raketové krizi v roce 1962, kdy Sovětský svaz rozmísťoval rakety středního doletu s jadernými hlavicemi na Kubě. V téže době měly Spojené státy rakety středního doletu s nukleárními hlavicemi v Británii, Itálii a v asijské části Turecka. Nakonec se Moskva a Washington dohodly na kompromisu. Sověti stáhli rakety z Kuby a Američané z Turecka. Vzápětí nato americká jaderná ponorka s raketami Polaris vplula do Středozemního moře, ale to už je jiná věc…

Velmi důležitá je analogie ve druhém případě, a to, když Sovětský svaz začal v 80. letech rozmísťovat rakety SS-20 na svém území, dnes bychom řekli na západní Ukrajině. Podle mého názoru to byla velká chyba v poměrně jednoduché šachové partii. Rozmístěním raket Sověti ohrozili hlavní města evropských států NATO, nikoliv však ve Spojených státech. A když Spojené státy oznámily, že v Evropě rozmístí rakety Pershing 2 a střely s plochou dráhou letu, Moskvu dostaly na dostřel. V závěru se obě strany dohodly a vznikla slavná smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu.

Teď se rozehrává obdobná hra. Smlouva, o které mluvíme, je pozoruhodná i důležitá, protože jde o jediný příklad likvidace určitého systému strategických jaderných zbraní. Problém této smlouvy je dvojí. Předně nezahrnuje všechny státy, například evropské spojence USA, tedy Británii, Francii, které mají jaderné nálože. A navíc nepočítá rakety středního doletu nebo jaderné zbraně Izraele, Pákistánu, Indie a Číny – států, které též mají jaderné nálože. A pak jsou tu nové funkce zmíněných raket. V případě starých rolí platí, že když Američané rozmístí své rakety středního doletu v Evropě, dostává se Rusko opět jako v 80. letech do šachové nevýhody. Z oblasti našich Brd, kde měl stát radar, je to do Moskvy 1 700 km, z Vladivostoku do Washingtonu 10 tisíc kilometrů. Z Brd se americké rakety středního doletu do Moskvy dostanou, ale ruské rakety středního doletu se ze žádného bodu Ruska na strategické jádro USA nedostanou.

Jistě nejde „jen“ o porušování dohody. Jde ze strany Trumpa o nátlakovou akci, protože se blíží jednání o prodloužení smlouvy o strategických zbraních New START? Nebo se Američané obávají Číny, která není do smlouvy zahrnuta? Co je to podle vás za kalkulace či strategie ze strany USA?

Spojeným státům nejde jen o Rusko, dokonce možná jde o Rusko až v druhém plánu. Rozehrávají hru především proti Číně. Došlo totiž ke dvojí technologické změně. Čína, protože vlastní rakety středního doletu a střely s plochou dráhou letu, vytlačila americké letadlové lodě do vzdálenosti, odkud už nemohou plnit původně zvažované bojové úkoly. Například že by bombardovaly jádro Číny, třeba i jadernými náložemi, které na letadlových lodích pravděpodobně jsou. Pochopitelně by si proto někteří američtí generálové a admirálové přáli, aby byly tyto rakety zničeny. A pak je tu ještě jedna důležitá funkce diskutovaných raket. Už v lednu 2007 Čína odzkoušela sestřelení vlastní, tehdy už nefunkční meteorologické družice. Řečeno jinak, tyto rakety mohou zničit systémy včasného varování, ale i řízení vojsk a zbraní, které mají USA, Rusko a Čína rozmístěné v kosmu.

Bavíme se také o rychlosti, protože rakety středního doletu mají krátkou dobu doletu do cíle než mezikontinentální rakety. To znamená, že když se proti nim chcete bránit, musíte zaútočit pokud možno předtím, než jsou odpáleny. Jestli Američané rozmístí rakety středního doletu v Evropě, Rusové na ně musí namířit své rakety. V tuto chvíli si nedokážu představit, že se Číňané vzdají svých raket středního doletu a nechají Američany, aby se znovu přiblížili se svými letadlovými loděmi k pobřeží. Podle mého názoru jsou tyto rakety pro operační a strategické úkoly ČLR nenahraditelné. Jestli chcete jejich čínské rakety středního doletu zlikvidovat, musíte se k tomu dostat prostřednictvím vytvoření atmosféry vzájemné důvěry. Ne vyhrožováním a vydíráním. V Pekingu by museli uvěřit, že Američané nepřiplují blíž. Copak tomu dnes můžete věřit?

Do jaké míry i v této zásadní věci, kterou Trump otevřel, hraje roli skutečnost, že jsou za dveřmi volby do Kongresu?

Samozřejmě že to záměrně otevřel před volbami. Ale jakým způsobem problém diskutované smlouvy bude dolaďovat s Vladimirem Putinem? Nedokážu si to představit. Už ukázal, že umí udělat obrat o 180 stupňů při jednání se Severní Koreou. I když naplnění dohod příliš nezvládá, vyplývá z této zkušenosti, že se s Putinem může časem domluvit na vylepšení staré smlouvy. Opravdu ale nevím, jak se s Moskvou dohodne na raketách v Číně. A to je základní hra.

Trump nevylučuje, že by chtěl rozmístit po vypovězení smlouvy rakety na území Evropy. Ruský prezident už pohrozil Evropě možnou jadernou odvetou, bude-li souhlasit s jejich rozmístěním. Británie vypovězení smlouvy podporuje, Berlín vzkázal, ať si to Trump dobře rozmyslí, Francie nabádá k opatrnosti, EU vyzvala k zachování dohody. Jak by měla Evropa na Trumpovo odstoupení od smlouvy reagovat?

Evropa neumí reagovat jednotně. Vypůjčím si odpověď Otty Bismarcka na otázku „Kdo je Evropa?“ – podle tohoto mistra mocenské rovnováhy je Evropa jen geografický pojem. Evropské státy budou reagovat na Trumpovu aktivitu každý zvlášť. Británie už jednotu rozbila, když přispěchala s chválou vypovězení smlouvy. EU je uzavřená do vlastních problémů a stejně by její stanovisko nikdo nebral vážně. Klíčové jsou země, kde by mohly být postaveny raketové základny. Mnozí čeští politici a generální tajemník NATO se budou okamžitě nadšeně hlásit, že chtějí americké rakety na svém území, ale rozumnější politici z Francie a Německa nebudou chtít, aby se z jejich území stalo rukojmí. 

 
Tyto věci by posuzovalo NATO, kde je charakter rozhodování mírně řečeno úděsný. Solidární disciplína je schopná odhlasovat téměř cokoli a nechat se zatáhnout do válek. Rozhodování naslepo jen na základě subalterní „solidárnosti“ k nám samozřejmě americké rakety přivést může. Byl by to ale další z faktorů, který by vzbudil evropskou veřejnost tak, jak se vzbudila česká veřejnost, když šlo o radar v Brdech.

(celý text rozhovoru najdete ZDE)