Ivan David
25. 11. 2018
Dnes, tuším v 15.01 jsem ve Zprávách na Radiožurnálu slyšel jako jednu z hlavních informací, že předseda Pirátů Ivan Bartoš konstatoval, že hlasování o důvěře vládě posílilo prezidenta Zemana a premiéra Babiše. Což o to, sdělení je to veskrze pravdivé, ale jsem si jist, že kvůli tomu nám ho “veřejnoprávní rozhlas” nenaservíroval. Ale proč to udělal? Smysl mi uniká. Má snad být Ivan Bartoš nástupcem opotřebovaného Miroslava Kalouska, který byl hlavním komentátorem politických zpráv našich veřejnoprávních médií? Nemá sice jeho pohotovost a vtip, ale vyrovná se mu arogancí a předčí ho popularitou. Konstatování vůdce Pirátů jistě nemá mít význam prostého: “Hrozně jsme se snažili, ale prohráli jsme.” Je snad výzvou k další zteči?
Nebo má připomenout nepozorným posluchačům jak hlasovaní dopadlo? Sotva. Jistě nemá být Bartoš svým výrokem veřejně zostuzen jako politický předák, kterému teprve po bitvě došlo, že byla marná a oslabila jeho armádu. I podprůměrně bystrý posluchač jakéhokoli rádia přece musel předem vědět, že ČSSD si nové volby nemůže dovolit a ani komunistům by se jistě nehodily. Provádět průzkum nerozbornosti ANO bojem nemá smysl. Ne, přiznám se že nechápu proč.
Ať už je to tak či onak, signalizuje to velikou neprofesionalitu. Jistě jsme všichni viděli nějakou kriminálku, v níž policista sděluje kolegům, že hledaná osoba je skutečný profesionál. Říká to s respektem, neboť je mu velkou výzvou a v jistém smyslu i “ctí” utkat se s opravdu zdatným padouchem. Opravdu není moudré podceňovat lidi, které nemáme rádi.
Jsou-li představitelé protivné strany opradu na výši, nezbývá než je brát vážně. Jenže co si myslet o “demokratické opozici”? Neumějí sčítat nad desítku? Počáteční počet hlasů poslanců rebelující opozice byl znám. Počet hlasů chybějících do počtu 101 byl rovněž znám. Nemožnost získat další poslance rovněž. Najít nebo podplatit devět pohanků či melčáků byl prakticky nesplnitelný cíl. Prohra byla naprosto jasná. Prohra nikoho neposílí. Inteligentní politik se jí vyhýbá.
Cílem vzbouřenců bylo svalit vládu. Výjimkou byla pozice SPD, která ústy svého předsedy Tomia Okamury deklarovala zájem nahradit ČSSD v podpoře vlády a tím získat větší vliv při politickém rozhodování. Zájem je to sice smysluplný, ale pro průměrného diváka málo srozumitelný. A také nedosažitelný. SPD za sebou nemá žádné skandály, a ani mít nemůže neboť se nepodílela na vládní moci a pokud má mezi sebou talentované zloděje velkého formátu, nemohli se projevit, neboť nezískali prostor.
To “demokratická opozice” má mezi sebou a ve své nedávné historii jinčí ptáčky. Pamatujeme si zlidovělé označení “modré straky”. Moralizováním se mohou prosadit jen mezi spoluobčany s poruchou paměti nebo defektem intelektu. Jestli v této zemi něco skvěle funguje, pak tedy korupce všeho druhu. A nemálo toho fungovat přestalo. To oni se postarali, aby obrovské rozkrádání veřejného majetku bylo legální, tedy nepostižitelné. Chce-li někdo namítnout, že strana “Starostové a nezávislí” v tom nejede, pak je dobré připomenout ono zažité “spolu chyceni, spolu oběšeni”. Že lžou už svým názvem, neboť nejsou ani jen starostové a už vůbec ne nezávislí, na to jsme si zvykli.
Piráti jsou také zvláštní čeleď. Název patrně navazuje na romantické nahlížení na námořní lupiče, oblíbené to postavy v dětských hrách, a znamená glorifikaci zločinu. Zatím moralizují a poučují pod názvem označujícím loupežníky. Podle deklarovaného programu a hlasování to jsou ultraliberálové střižení tzv. “neomarxismem”. Svoji příležitost se znemožnit zatím hledají. Nadějnou cestou je nominace mladého lékaře ze Slavičína na Zlínsku do funkce primátora Prahy. Připomíná mi to Renčínův kreslený vtip zobrazující muže stojícího na příkrém skalisku s rakama opatřenýma jakýmisi křídly a s prohlášením: “Všichni přede mnou si rozbili hubu, ale já to dokážu!” Sebevědomí opřené o formální vzdělání a přesvědčení, že lidé nad padesát jsou zkostnatělí hlupáci se jistě časem zkoriguje na sebevědomí přiměřené. Pokud ne, pak jsem přecenil jejich inteligenci. Ale bude to bolet.
