Rostislav Iščenko
24. 11. 2018 ukraina.ru/opinion
Páté výročí majdanu se kryje s rozkolem v Opozičním bloku. Na první pohled to je souhra náhod. Ve skutečnosti, pokud se v tom zorientujeme, není na této souhře nic divného, a také náhodného je zde málo. Majdan vyvrcholil ozbrojeným převratem. Za účelem legitimizace orgánů byly potřebné předčasné prezidentské volby. Prezidentské funkční období trvá na Ukrajině 5 let. Jsme tudíž na začátku další prezidentské volební kampaně, kdy se prohlubují všechny rozpory mezi politickými silami.
Co je zač Opoziční blok? Je to sdružení lidí, díky nimž se majdan stal možným a jehož úsilím zvítězil. Právě Ljovočkin sankcionoval a organizoval provokaci s “bitím studentů”, která změnila již vyčpělý pseudoprotest malé skupiny přátel Mustafy Najema proti nepodepsání asociace s EU Janukovyčem ve vzpouru ozbrojených radikálů. Právě Achmetov a Kolesnikov vynaložili veškeré úsilí, aby Janukovyčovi neumožnili vydat rozkaz k silovému rozehnání majdanu. Právě Bojko čtyři roky přesvědčoval Janukovyče a Azarova, že se bude moci dohodnout na snížení ceny plynu pro Ukrajinu bez vstupu do celní unie, což dodalo ukrajinskému vedení sebedůvěru k sebevražedné politice. Jde o skupinu poslanců, úředníků, ministrů, gubernátorů, kteří, když získali moc od voličů na jihovýchodě, získaných proruskými slogany, okamžitě zahájili politiku evropské integrace. Dokonce se chlubili, že se integrují do Evropy lépe, než Juščenko. Nestyděli se dotázat se Ústavního soudu, zda je Ústava zavazuje k plnění volebních slibů, a radovali se jako děti, když obdrželi očekávanou odpověď, že v Ústavě není žádný článek upravující plnění volebních slibů.
Celkově není nic překvapujícího na skutečnosti, že lidé, kteří zradili svého voliče, pak svého prezidenta, kterého jinak než Vůdce (přesně tak, s velkým písmenem) nenazývali, pak svou stranu, které se zřekli, když vytvořili právě Opoziční blok, teď začali mezi sebou bojovat. Všechny jejich zrady byly vždy obchodního charakteru a byly způsobeny tím, že všeho nebylo dost pro všechny. Ale počet všech v ukrajinské politice, kteří si činí nárok na svůj kus koláče, se nezmenšuje, na místo těch, kteří vypadli, přicházejí další. Ale všeho prudce ubývá. Množství spotřebitelů zdrojů zůstává stejné nebo dokonce roste, zatímco zdrojová základna klesá rychleji.
Není pro nikoho tajemstvím, že Opoziční blok byl vytvořen těmi zástupci Strany regionů, kteří se rozhodli uzavřít dohodu s pučisty. Byli připraveni vzdát se politické moci výměnou za zachování svých finančních a ekonomických zájmů. Přičemž samostatnou dohodu s pučisty uzavřeli ještě před vítězstvím majdanu. Toto vítězství samo o sobě bylo možné jen díky jejich zradě. Sabotovali odpor vůči převratu a nakonec dokázali paralyzovat již beztak ne příliž energickou moc. Ve skutečnosti se pokoušeli vykoupit hlavou Janukovyče své právo nadále v prvních řadách okrádat Ukrajinu.
Nepochopili, že samotný rozkol elit, který způsobil vznik všech těch majdanů, vznikl kvůli nedostatku volných zdrojů (jako první světová válka kvůli nedostatku kolonií, vhodných k ovládnutí). To znamená, že napínavý elitní boj pavouků v bance bude pokračovat a vzrůstat bez ohledu na ideologické rozpory, které prakticky nebyly mezi zástupci ukrajinské elity. Obhospodařovali jednoduše různé voliče. To znamená, že uvnitř majdanového tábora, který prý uchvátil moc, budou také ti, kteří se prodrali ke korytu a ti, kteří byli ukřivdění. Ukřivdění budou v opozici k těm, kteří se k moci prodrali, a proces začne znovu.
Velká část vítězů majdanu (Tymošenková, Kolomojský, Ljovočkin, Firtaš) byla nespravedlivě odsunuta do pozadí. Ani jejich politické ambice nebyly naplněny, ani, což je důležitější, jim nebyl poskytnut přístup ke zdrojům. Při velkém pomajdanovém přerozdělení vlastnictví nebyli mezi těmi, kteří dělí, ale mezi těmi, koho rozdělují. Současně se Achmetovova skupina byla s to domluvit s Porošenkem, že byl začleněn mezi ně a dostal se do počtu beneficientů nového předělu majetku.
Není divu, že když se otázka nominace tzv. jednotného kandidáta za jihovýchod, který by se stal ideálním sparringovým partnerem pro Tymošenkovou ve druhém kole prezidentských voleb, se Opoziční blok rozštěpil. Skupina poražených v postmajdanovém přerozdělení (Bojko, Ljovočkin) podpořila myšlenku spojenectví se stranou Pro život! Medvedčuka-Rabinoviče, takže se rozhodla hrát ve volbách na straně Tymošenkové. K nim se připojili Firtaš a Kolomojský, kteří podle přiznání samotného Kolomojského nemohli přijet do země za režimu Porošenka. Neměli bychom zapomínat, že Kolomojskému byla odejmuta kontrola nad Ukrnaftou a také nad Privatbankem.
Na druhou stranu jmění Achmetova roste. Ne tak rychle jako Porošenkovo, ale v podmínkách zničené ukrajinské ekonomiky, kolapsu státnosti a depopulace země, a také na pozadí systémové krize, která zachvátila svět, je jakýkoli růst příjmů velkým úspěchem. To znamená, že Rinat Leonidovič s partnery se za stávající moci necítí špatně a má všechny důvody se domnívat, že za Tymošenkové ho čekají těžké časy.
Proto se skupina Achmetova zřekla spojenectví s Medvedčukem-Rabinovičem, odmítla rozhodnutí Bojka-Ljovočkina o vytvoření sdružení “Opoziční platforma Pro život!” a nominaci jednotného kandidáta za jihovýchod. Nadále sázejí na Porošenka a svými aktivitami mu nepřímo nahrávají.
Opoziční blok se rozštěpil. Ale nerozštěpil se na ideologickém základě, ani na principu profilových aktiv (“plynaři” versus “těžaři nerostů”, jak napsal ukrajinský tisk). Dělící čára vede mezi beneficienty uskutečněného přerozdělování majetku a jejich kolegy, kteří prohráli a kteří sní o tom, že se stanou beneficienty příštího přerozdělení, které se uskuteční s novým prezidentem. Jakmile se Opoziční blok zapojil do boje na straně dvou majdanových prezidentských kandidátů a dokonce se rozštěpil na tomto základě, potvrdil svou hlubokou kolaborantskou podstatu a také neschopnost samostatně formulovat, propagovat a realizovat politické programy.
Ve výsledku je to potvrzení skutečnosti, že ukrajinská národní buržoazie nebyla schopna si uvědomit nejen národní, ale ani své vlastní zájmy. Obrovské peníze, vynakládané na najímání politických technologů a konzultantů, kteří se dávno nenamáhají dokonce ani předstírat, že se zabývají čímsi užitečným, a kteří jenom otrle využívají rozpočty, ale ani mediální impéria vytvořená národní buržoazií nejsou využívána k propagaci vlastního programu, ale v zájmu třetích stran, které v reakci na to musí garantovat svým spojencům přístup ke korytu. Ale jelikož nikdy není všeho dost pro všechny a je stále méně volných zdrojů, s každým dalším cyklem, s každou změnou moci je stále více nespokojených lidí a stále méně spokojených.
Ve výsledku exčleny Strany regionů z Opozičního bloku čeká osud všech kolaborantů, kteří pracují v cizím zájmu. Dříve nebo později jsou odhozeni na okraj politiky. Po zpracování svého zdroje již nejsou pro nikoho potřební.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
