Jaroslav Tichý
12. 11. 2018 2018
V poslední době kolují různé výzvy na obnovení Československa. Chtěl bych se proto nad těmito iniciativami zamyslet a přivést k tomu i další spoluobčany.
Nejprve je třeba dát za pravdu těm, kteří hovoří o tom, že rozdělení Československa bylo krokem protiústavním a nezákonným z hlediska způsobu jeho provedení, tj. bez faktického souhlasu občanů. Rovněž je na místě připomenout, že dřívější tvar území Československa se sice špatně bránil, fungoval ale jako kost v krku proti případným snahám Němců či Maďarů o spolknutí českých zemí či Slovenska, pokud by se rozhodli Československo polknout. Jedni i druzí měli totiž historicky zájem vždy o tu kterou část naší společné republiky, nikoliv o ni jako o celek.
Rozdělením naším země tyto historické zájmy uvedených zemí opět nabyly na aktuálnosti, přesně podle hesla „Rozděl a panuj!“. K rozdělení Československa tak došlo v rozporu se záměry jeho zakladatelů.
Při zvažování uvedených iniciativ je ale třeba si uvědomit, že:
1. návrh na opětovné sloučení ČR a SR do jediného státu (bez ohledu na typ jeho uspořádání) nemá a zřejmě ani v budoucnosti nebude mít většinovou podporu v obou uvedených zemích;
2. takový krok by byl spojen s obrovskými náklady, zatímco jeho výnosy jsou velmi diskutabilní. Představa některých občanů v obou uvedených zemích, že znovu spojením se vrátí jejich sociální a další jistoty z období před rokem 1989, je totiž naprosto nereálná. Zhoršení jejich situace nebylo totiž způsobeno rozdělením Československa, nýbrž ze zcela jiných důvodů, na které chci alespoň zčásti dále poukázat;
3. tyto iniciativy neberou totiž v úvahu ani dlouhodobý projekt světových globalistů ani z toho pramenící vývoj v okolním světě, kdy:
a/ v době rozvalu bývalého SSSR cíleně uskutečňovaného Gorbačovem a jeho spolupracovníky pod heslem „perestrojky“ podle plánu globalistů se uvolnily i vazby této země na dříve satelitní socialistické země vč. ČR a SR tak, aby se tyto země mohly vzápětí dostat pod vliv Západu ovládaného světovými globalisty (tehdy) ve spolupráci s americkými neocony.
b/ tento vliv bylo třeba legalizovat, což se stalo v souvislosti se vstupem obou našich zemí do EU a NATO. Jeho postupné upevňování probíhalo a stále ještě probíhá postupnou výměnou legislativy obou členských zemí za vnucovanou legislativu EU s plánovaným záměrem národní státy následně zrušit;
c/ v rámci EU byla oběma našim státům přidělena role kolonie, takže nepřichází v úvahu, abychom mohli plánovat a realizovat záměry na opětovné spojování ČR a SR. O nás v EU rozhodují totiž jiní, a dokud budeme členy EU a NATO, nebude tomu jinak.
4. v současnosti se nacházíme v období boje za udržení národních států v rámci EU, kdy snahou EU (a za nimi stojících globalistů) je naopak:
· postupná likvidace jak těchto států a vytvoření euroregionů a následně pak jediné Euro říše;
· likvidace evropských národů jejich promícháním s importovanými obyvateli Afriky a zemí Blízkého a Středního východu v souladu s plánem Coudenhove-Kalergiho na vytvoření nové světle hnědé rasy s průměrným IQ 90 a
· následná islamizace Evropy s vytvořením evropského islámského chálifátu na území EU.
Mezi hlavní příčiny našeho současného stavu patří zahrnutí našich zemí (stejně jako dalších evropských zemí) do projektu globalizace a dále pak důsledky aplikace washingtonského konsenzu v obou našich zemích, které lze charakterizovat především takto:
· snižování schodku státního rozpočtu do takové míry, aby země byla přitažlivá pro zahraniční soukromé investory. (za situace, kdy se nezadlužené státy začaly v období po r. 1989 prakticky nuceně zadlužovat, to znamená jediné a to tlak na osekání sociálního státu v obou našich zemích);
· Stát má utrácet peníze jen na základní a akutní lékařskou péči, na základní vzdělání a rozvoj infrastruktury. Důchody a sociální zabezpečení do tohoto seznamu „správných“ výdajů nepatří. Jde o další skrytý útok na sociální stát.
· co nejširší daňová základna, avšak nízké sazby daní (zejména pro zahraniční investory), tj. přesun daňové zátěže z oblasti přímých daní do oblasti daní nepřímých, tedy. na obyvatelstvo;
· úrokové sazby se mají formovat na vnitřních trzích bez účasti státu. Za situace, kdy u nás máme prakticky jen zahraniční banky a centrální banky v obou našich zemích jsou sice nezávislé na státu avšak podřízené mezinárodním institucím (MMF, ECB a EU tj. tzv. troice) je celý záměr zřejmý;
· zavedení záměrně podhodnocených směnných kursů vlastní měny (týká se v současnosti již jen ČR), které umožní provádět vývoz produkce z ČR za dumpingové ceny (rozdíl mezi směnným kurzem Kč nastaveným ČNB (cca Kč 26,-/EUR a paritou kupní síly koruny Kč 18,-/EUR představuje záměrné podhodnocení koruny o cca 31 %). To se negativně projevuje jak v prodražování technologií a zboží z dovozu vč. potravin, tak i v nízkých mzdách našich pracovníků, neboť výrobci se často soustředili na prodej výrobků pod cenou (přechodně kompenzovanou v Kč) namísto snahy o inovaci výrobků a o zvyšování jejich užitné hodnoty, která by umožňovala naopak zvyšovat jejich prodejní ceny a tím i vytvářet větší prostor pro navyšování mezd a platů v tuzemské výrobě;
· odbourání cel na dovoz zboží, které je nutné pro produkci výrobků a služeb v zemi pro následující export z ní. Tedy vytváření podmínek pro zřizování montoven v ČR a v SR;
· vytváření podmínek pro zahraniční investory u nás a pro „přitahování jejich investic“. (ty však zpravidla skončí po doběhu jejich daňových prázdnin, zatímco naši podnikatelé podobnou podporu od státu neobdrží, a to ani v případech, kdy v ČR platí daně));
· všemožná podpora privatizace státního majetku (s cílem nabytí tohoto majetku privátními subjekty a oslabení pozice a role národních států);
· odbourávání státní regulace ekonomiky, jakož i státního sektoru ekonomiky (posilována je oproti tomu ale neustále role Bruselu v rámci EU);
· nedotknutelnost soukromého vlastnictví a jeho posilování (v zásadě nahrálo mnohým případům nekalého způsobu privatizace státního majetku v obou našich zemích).
Vezmeme-li pak v úvahu i další aspekty našeho „polistopadového vývoje, lze konstatovat, že:
Ø k hlavním příčinám současného stavu v ČR i v SR patří:
– záměry světových globalistů na uspořádání světa resp. Evropy;
– uvedení výše uvedeného „washingtonského desatera“ ze společné dílny amerického ministerstva financí a globalistických organizací Světové banky a MMF do praxe v našich zemích;
– způsob provádění privatizace v obou našich zemích a
– náš vstup do organizace EU (a jí postupně prosazované zákony a předpisy pro členské země), jimiž se postupně měnil jak charakter EU, tak i jejích členských zemí.
Ø příčinou tohoto vývoje není rozdělení Československa, ačkoliv tento krok některé další procesy (zejména pak proces privatizace v obou zemích) výrazně usnadnil.
Tento závěr potvrzuje i obdobný vývoj v dalších tzv. postsocialistických zemích jako je např. Polsko či Maďarsko a dalších, které (ač rozdělovány nebyly) jsou na tom obdobně, jako jsme my. Rozdíly jsou způsobené pouze mírou servility a horlivosti v provádění různých instrukcí a zákonů převzatých ze zahraničí představiteli jednotlivých postsocialistických zemí.
To, že např. roční odliv zisku z ČR dosáhl již 8,3 % HDP za r. 2017 a i nadále roste, čímž držíme smutný primát v rámci postsocialistických zemí, o lecčems vypovídá.
Ačkoliv celá problematika je ještě složitější, tyto informace by měly být dostatečné k tomu, aby někteří občané ČR a SR, kteří si od opětovného spojení obou našich zemí slibují návrat k „lepším časům“, pochopili, že dobrá snaha nestačí, zvláště pak pokud se vydali v souladu s uvedenými iniciativami na cestu do slepé ulice. Je tedy zapotřebí, aby se seznámili s těmito a s dalšími fakty, aby tak mohli náležitě zkorigovat směr a cíle svého úsilí.
Nejsem přitom proti užší spolupráci obou našich zemí, právě naopak. Za reálnější však považuji cestu spočívající ve vystoupení zemí na bázi V4+ z Evropské unie a na vytvoření Konfederace nezávislých (středo)evropských států, a to za účasti jak ČR, tak i SR. Tímto způsobem by bylo možné zabránit současně islamizaci našich zemí a jejich zahrnutí do Evropského islámského chálifátu, což má být úděl zbývajících zemí EU, k čemuž již také v praxi směřují.
Slyšíme-li tedy od některých našich politiků, jak musíme směřovat na Západ, je třeba zbystřit pozornost a začít přemýšlet o tom, zda jsou tak neinformovaní sami či zda za natolik neinformované považují nás, spoluobčany. A proč a v zájmu koho tak v takovém případě činí.
Shrnutí:
1/ je třeba rozlišit, zda iniciátoři uvedené výzvy mají ve skutečnosti na mysli opětovné spojení obou států do společného státu či o spojení jejich národů. Jde o to, že:
a/ opětovné spojení do společného státu je za situace chystané likvidace národních států a jejich rozpuštění do společné Euro říše, jež má být následně přeměněna v Evropský islámský chálifát, nereálné a za daných okolností i nadbytečné;
b/ ke spojení obou národů (stejně jako i dalších evropských národů) má dle projektu globalistů dojít, a to jejich promícháním s dalšími národy importovanými do Evropy z Afriky a ze zemí Blízkého a Středního východu s cílem vytvořit novou světle hnědou rasu s průměrným IQ 90;
2/ Pokud chceme vytvořit platformu pro budoucí užší spolupráci, vede k tomu cesta založením Konfederace nezávislých (středo)evropských států (na tradičním křesťanském základu) na bázi zemí V4+ s účastí obou našich zemí v této konfederaci.
3/ V praxi to ale znamená nejprve opustit (spolu s dalšími zeměmi V4+) Evropskou unii, obnovit si vlastní státnost, samostatnost, legislativu a ubránit se před islamizací.
Ve stávajícím uspořádání setrváváme v pozici kolonie a blížíme se každým dnem naší vlastní islamizaci, o blížícím se hrozbě našeho zatažení do války s Ruskem ani nemluvě. Řešení této další otázky zásadního významu lze však realizovat až v kontextu dalšího vnitropolitického vývoje v USA.
