Finian Cunnigham |
Finian Cunnigham
15. 12. 2018 ICH, překlad Zvědavec
Lidé ve Francii se postavili za svá práva a zastali se tak mnoha dalších lidí po celém světě, kteří jsou znechuceni nespravedlností kapitalismu. Nic víc než to, že lidé ze západních států museli přestát desetiletí ekonomického šetření, zatímco malá elita ještě více necudně bohatla.
Již čtvrtý víkend po sobě se francouzská veřejnost vypravila do ulic Paříže a dalších velkých měst, a požadovala ekonomickou spravedlnost.
Také žádali, aby prezident Emmanuel Macron odstoupil. Macron se vůči protestům dosud držel zpátky, choval se odměřeně, a ponechal na předsedovi vlády Edouardu Philippovi, aby uklidnil rozhněvaný národ.
Tím, že Francouzi téměř zastavili provoz v zemi, neboť zablokovali dopravní spojení a dodávky paliva, demonstrovali „moc lidu“, a také předvedli, čeho lze dosáhnout, když se zorganizujeme kvůli svým právům.
Macronova vláda ustoupila a zrušila plánovanou novou daň z pohonných hmot. Právě toto plánované zvýšení cen vyvolalo hněv obyčejných lidí, kteří si oblékli nyní již symbolické „žluté vesty“, jež jsou všichni řidiči ve Francii povinni mít ve vozidlech z bezpečnostních důvodů.
Francouzská veřejnost tvrdí, že nová daň by negativně ovlivnila jejich živobytí. Macron prohlásil, že nová daň za pohonné hmoty je kvůli navýšení vládních finančních prostředků, které budou použity pro přechod na ekologičtější udržitelnou společnost.
Nicméně obyčejní lidé poukazují na to, že Macron – kterého znevažují jako „prezidenta pro bohaté“ – nedávno zrušil daň pro velmi bohaté občany. Tu mohla vláda použít na financování jakýchkoliv ekologických projektů, které plánuje, namísto plánované nové daně z pohonných hmot.
Macronova administrativa také plánuje větší snížení daní pro velké podniky a korporace. Tento krok opět ukazuje na elitářské priority prezidenta a jeho ministrů. Elysejský palác je rozhodnut učinit takové kroky, kdy většina pracujících lidí bude platit za sociální změny, a nikoli bohatá třída, která by si to mohla snadno dovolit.
Kromě toho francouzský stát vynakládá přibližně 50 miliard dolarů ročně na vojenské účely. Pokud by tyto výdaje byly sníženy například o polovinu, potom by nebyla nutná úsporná opatření a svévolné škrty ve veřejných službách a sociálním zabezpečení.
Francouzská rozhazovačnost, pokud jde o armádu, je typická pro všechny západní státy, zejména pro členy NATO. Pokud by radikálně zredukovali militarismus, poté by další země, jako jsou Rusko a Čína, také mohly snížit vojenský rozpočet, který je zachováván mimo obrannou pozici, a to kvůli agresivnímu postoji západních států.
Francouzské hnutí „žluté vesty“ je nyní ve zlomovém bodu. Mohlo by se vydat kterýmkoliv ze dvou hlavních směrů.
Macronova vláda již kapitulovala, pokud jde o nestoudné daňové zatížení, které mělo připadnout na běžné občany. Lze vytušit, že elitářský prezident a jeho administrativa balancují, pokud jde o jejich další setrvání v úřadě. Protestní hnutí Francouzů zašlo ještě dále, než byla nová daň za pohonné hmoty.
Zpochybňují celý neoliberální kapitalistický systém, a také to, proč byli donuceni po desetiletí snášet ekonomické vykořisťování a útlak.
Kromě toho existují náznaky, že hnutí „žluté vesty“ je inspirací pro veřejnost v ostatních evropských zemích, aby podobným způsobem také vyrazila do ulic a konečně přivedla oligarchický systém k zodpovědnosti. Objevily se zprávy, že v sousední Belgii došlo k podobným solidárním protestům. Můžeme si být jisti, že vlády v celé Evropě se mají na pozoru před obrovskou vlnou moci lidu.
Je zde také zlověstnější směr. Předzvěst toho jsme mohli vidět minulý týden, kdy francouzská pořádková policie zatkla desítky studentů středních škol, kteří protestovali proti reformám ve vzdělávání, a nechala je klečet na zemi, s rukama na hlavě. Někteří studenti byli donuceni klečet tváří proti zdi.
Tato situace vyděsila mnoho lidí ve Francii i jinde. Nesla znaky diktatury policejního státu a porušení zákonných práv. Někteří komentátoři dokonce poznamenali, že zadržení studenti, kteří se krčili před ozbrojenými policisty, vypadali, jako kdyby mělo jít o skutečnou popravu.
Tento víkend – před plánovanými protesty v Paříži – přijely stovky lidí do hlavního města, aby se připojily k demonstracím, avšak občané byli „předběžně“ zatčeni a vzati do vazby. Francouzské orgány tvrdí, že jen brání tomu, aby „vyvolávači nepokojů“ nepodněcovali k násilí.
Mnoho francouzských občanů se obává, že to, co se skutečně děje, je začátek represivního zásahu ze strany státu proti demokratickým právům na svobodu projevu a veřejného shromažďování.
Připomeňme si, že pouze před pár týdny, během připomínky ukončení 1. světové války, prezident Macron vychvaloval bývalého generála Philippe Pétaina za jeho statečnost na bojišti, čímž vyvolal protesty. Pétain se totiž později stal vůdcem Vichistické Francie, která kolaborovala s německou Třetí říší během 2. světové války. Francouzský stát tak ostudně fungoval jako fašistický režim, pozatýkal desítky tisíc svých občanů a poslal je do nacistických táborů smrti.
Kapitalismus je zřejmě iracionální, antidemokratický systém, který vždy směřuje k oligarchii, militarismu a fašismu. Pokud ekonomika funguje relativně dobře, potom systém toleruje formy „liberální demokracie“. Ale když systém běží naprázdno, potom jsou k ovládání neklidných mas lidí využívány extrémnější síly.
Desetiletí ekonomického šetření a uskrovňování a ochuzování mas lidu v západních státech ukazují, že již není nadále možné, aby se kapitalismus maskoval jako liberální demokracie. Lidé jsou po právu nespokojení a rozhněvaní v souvislosti se svými lidskými právy – mít slušné zaměstnání, plat a veřejné služby.
Rebelští Francouzi inspirují všechny lidi k tomu, aby požadovali to, co jsou jejich přirozená práva, a svrhli nespravedlnost kapitalismu. To by mohlo jít historicky progresivním směrem nejen ve Francii, ale ve všech západních oligarchických státech.
Opět je třeba připomenout, že vyšší představitelé si mohou ze zoufalství ponechat své výsady a bohatství, a jít zcela fašistickým směrem. Zdá se, že liberální maska západních demokracií padá, a odhaluje se hrubá síla, která je za ní.
Vypadá to, že zažíváme historický, klíčový okamžik.