Můj Krym – páté pokračování

Avatar
Původní autoři

31. 12. 2018 – Ďouba

Zpráva o cestě na Krym v červenci 2018

Den šestý: Bolšoj Kastěl (Tarchankut) – Oleněvka – Atleš, Číše lásky – Popovka – Sevastopol (kemp Ljubimovka)

Ráno se loučíme se zátokou a sousedy. Nejraději bychom zůstali, ale čeká nás další cesta, další poznávání Krymu.

Arsenij má monokla pod okem, ale není to loupežník. Je to bezva kluk.Včera dělal salto vzad a kopl se kolenem

Plně naložená Ladička na stepní cestě do Oleněvky. Tady vypadá cesta pěkně, ale po 100 metrech už zažijeme další rodeo při průjezdu přes údolí

Z údolí odbočíme vlevo a po 8 km se vyloupneme na silnici do Oleněvky. Kdybychom se drželi při břehu, dojeli bychom za kilometr do rezervace Džangul (ukážu níže)

Vyjeli jsme ze zátoky, kde se staví pěkný dům. Odtud už bude cesta lepší. Kdo to tu zná, dojede na Bolšoj Kastěl i s přívěsem. Teď už víme, že jsme tam jeli tou cestou nejhorší, ale zase máme na co vzpomínat!

Tady je novostavba lépe vidět

A toto je rezervace Džangul, tam jsme nebyli, jen jsme projeli těsně kolem. Kdo se sem dostane, neměl by Džangul vynechat. Snad příště.

Džangul

Džangul

V Oleněvce, malém rekreačním městečku, jsme vykoupili obchod (nanuky, mléčné výrobky, tekutý jogurt…). Chceme se podívat na místní proslulou pláž s nejbělejším pískem. Nutno uznat, že je opravdu pěkná, je zde mnoho na divoko tábořících dovolenkářů. Další dobrý tip!

Oleněvka: nejbělejší písek a nejmodřejší moře

Oleněvka

Oleněvka je prakticky nejzápadnější místo na Krymu, na hrotu Tarchankutského poloostrova. Je to také úplný “konec světa” a díky tomu to tady ještě nějaký čas zůstane takové volné, svobodné. Na pláži si lze postavit stan kdekoli, nikdo vás nehoní. A v Oleněvce ubytovávají snad v každém domě.

Oleněvka, absolutní pohoda u moře

Oleněvka

Oleněvka
Červeně jsem vyznačil pláž v Oleněvce, která je krásně zachycena z dronu na následujícím videu

Z Oleněvky opět stepními cestami, už si na ně pomalu zvykáme. Když jsem přebíral Ladu Largus, říkali mi, že má podvozek přizpůsobený ruským silnicím. Snad tím byly myšleny i cesty, po kterých jezdíme tady teď. Koneckonců jezdí tady všichni, tak co? Další cíl: Atleš a Číše lásky! (tam nás s manželkou čeká test našeho vztahu)

Místo zvané Velký a Malý Atleš (Tarchankut)

Velký Atleš

U břehů Atleše je podvodní muzeum. Někdo by mohl říct, že je to skladiště (odkladiště) soch, které se přežily. Má pravdu. Také se tomu skladišti říká “Alej vůdců”. My jsme se tam nepotopili, ale škoda to neprozradit.

Malý Atleš, Alej vůdců, Číše lásky

Podvodní muzeum u Malého Atleše

Číše lásky
Jedeme ke skalnímu břehovému útvaru zvanému Číše lásky. Pověst praví, že pokud dvojice skočí do Číše držíc se za ruce a nerozpojí se, vydrží jejich vztah dlouho, předlouho. No řekněte, to se přece musí vyzkoušet.
Začínám si připadat jako místní znalec, jedu stepní cestou a za mnou se věší další auta, s vírou, že je vedu správně. Volím variantu cesty, pak další variantu a variantu varianty a najednou cesta končí. Omlouvám se těm důvěřivcům, ti se smějí, když zjistí, kdo je vedl. Riskneme to po trávě bez cesty, nacházíme původní stopu a pak už je před námi velké stepní parkoviště. Bereme plavky a jde se skákat.

Číše lásky se těší velké popularitě. Budeme mít obecenstvo…

Číše lásky na Malém Atleši (Tarchankut, západní Krym). Je tu i potápěčská školička, se kterou se podíváte do Aleje vůdců.

Řeknu to hodně krátce. Máme na Číši lásky veselou vzpomínku. Při prvním pokusu se mi Verča v poslední chvíli vyškubla a strčila mě samotného. Lidé z toho měli druhé vánoce! Dali jsme druhý pokus, skočili a sklidili velký potlesk. O povoleném počtu pokusů pověst nemluví. Pro jistotu jsem Verču držel za ruku ještě pod vodou i dál při plavání. Hurá, máme splněno!

Anička s Radkem čekají ve frontě na skok

Test zvládli na výbornou

Myslím, že Anička tady říká Radkovi: “Sama bych neskočila”

Jedeme dál, opět trochu bloudíme. Trefili jsme hotel Viking, který ani nebyl v plánu. Ale je zajímavý a pláže kolem bezvadné.

Hotel Viking, Gromovo

Hotel Viking, Gromovo

Divoké pláže vedle hotelu Viking

 Naším cílem je teď vesnice Popovka. Tam se v minulosti konaly velké hudební festivaly KaZantip (se spoustou doprovodných neřestí), psal jsem o tom kdysi na NR. Měla by tam být také krásná pláž a místo ještě dýchá slavnou minulostí, tak tam nesmíme chybět.

Prostor kazantipovské pláže v Popovce (screen z videa)

Přidat popisek

Místo má skutečně zvláštní atmosféru, opuštěné stavbičky jsou ale “udržovány v chátrání” a všichni jsou zvědaví, jaký bude další osud. Vstup je volný, každý si tu dělá co chce. 

Přicházíme na KaZantip

Nádherný horký den na KaZantipu, s parádními vlnami (červená vlajka vlaje)

Prostoru dost pro všechny, čisto, nejjemnější bílý písek všude, kam se člověk podívá

KaZantipská věž a další stavbičky, které tu zbyly po festivalu

Jedna velká pohoda na KaZantipu, my jsme ho zastihli ve stavu, kdy vše patří všem, každý si tu dělá co chce. Ale to jistě nebude stav trvalý. Fungují malé občerstvovací buňky. Lidé tu udržují až překvapivou čistotu, možná dokonce někdo uklízí, nevím. Asi působí ta “posvátnost” místa…

KaZantip, Popovka

Máje se zjevně na KaZantipu také líbilo

Pro zájemce – jak to vypadalo na festivalech KaZantip, video:

Z Popovky jsme jeli přes Jevpatoriji a naším cílem byl Sevastopol. Cestou jsme prvně brali benzín a také jsem zajel pozdravit “internetovou kamarádku” do vesničky Ajvovoje. Původně jsem se u nich chtěl ubytovat, ale měli dům nacpaný hosty tak, že ona sama s maminkou spaly v garáži. Ta odbočka ale měla jedno “nej”. Silnička do Ajvovoje byla absolutně ta nejhorší, po jaké jsem kdy jel. Ještě teď, po půl roce stačí doma říct “Ajvovoje, Centralnaja ulica” a všichni se smějeme.

Cena benzínu v RF, v červnu 2018 byla 42,30 rublu

Na Krymu je dráž – 46,29 rublu, ale pro nás pořád výborná cena

Kamarádka blogerka Alenka mi doporučila levný kemp v Ljubimovce na okraji Sevastopolu. Já jsem jí řekl, že jsme chudí učitelé a musíme šetřit, ona to vzala smrtelně vážně a dávala mi ty nejlevnější tipy. Ale já byl rád, on nás výlet na Krym vyšel i tak na hodně peněz.

Do kempu v Ljubimovce jsme přijeli o půlnoci. Ubytovali jsme se v legračních chatičkách, které jistě pamatují nejlepší časy pionýrských táborů v SSSR. Vše jak z filmu pro pamětníky, ale čisté, s povlečením, i pod postel si ukládám věci, včetně oblečení. Rychle spát, byl to náročný, krásný den.

pokračování