Rostislav Iščenko
2. 12. 2018 ukraina.ru/opinion
Ukrajinskou pravoslavnou církev (UPC). U Počajivské lávry byla zrušena státní registrace a připravuje se vstup národní gardy na její území. A v Kyjevsko-pečerské lávře je prováděn soupis majetku a u jejího místodržícího, metropolity Pavla probíhá prohlídka. Svjatohorská lávra se nachází v zóně válečného stavu. Ve Vinnické oblasti si metropolita Simeon, který inklinuje k odchodu k rozkolu, stěžoval u SBU na své kněze, podporující metropolitu Onufrije a rozhodnutí biskupské rady UPC MP o nepřijatelnosti spolupráce s úřady v otázce autokefalie.
SBU se stala hlavním interpretem církevních kánonů na Ukrajině. Prohlídka u metropolity Pavla probíhala v rámci trestního řízení o podněcování mezikonfesionálního nepřátelství kvůli tomu, že nazval UPC KP a Ukrajinskou autokefální pravoslavnou církev nekanonickými. Desítky metropolitů, biskupů a kněží jsou povolávány na SBU k pohovorům, během nichž jsou školeni ke “správné interpretaci” kánonů.
Orgány se zatím zdržují přímého obsazování kostelů a věznění kazatelů. Ale na jak dlouho?
Bezprostředně po vyhlášení válečného stavu Porošenkem jsem napsal, že pro to, aby z něj získal skutečný efekt a uvolnil si ruce k boji s politickými oponenty z majdanového tábora, kteří jsou skutečnou hrozbou pro jeho moc a dokonce i život, musí Petr Alexejevič vyprovokovat horký konflikt s UPC MP. Je to tak zřejmé, že tuto myšlenku sdílí mnoho ruských i ukrajinských expertů.
Proč Porošenko na pozadí mnoha nevyřešených problémů potřebuje také konflikt s církví, která neomezuje jeho výsady, byla vždy extrémně loajální vůči jakýmkoli ukrajinským orgánům a snaží se nezasahovat do politiky?
Přání získat tomos o autokefálii ještě před volbami a využití této skutečnosti k tomu, aby zvýšil svůj rating, hraje pro Porošenka v této věci stále menší úlohu, a brzy se jeho efekt bude vůbec rovnat nule. Autokefálie by mu možná mohla dát určitý nárůst ratingu, ale už je jasné, že za žádných okolností nevyhraje volby při jakémkoli rozložení sil, takže rating je to poslední, co by mohlo Porošenka zajímat. Navíc odpor UPC MP již vedl k tomu, že všechny plánované termíny selhaly, a Bartoloměj namísto autokefálie prosazuje na Ukrajině vytvoření struktury podřízené Konstantinopolskému patriarchátu, což nevyhovuje ani rozkolnikům z UPC KP a UAPC. Takže Porošenko musí navíc překonávat i jejich sabotáže.
Je zřejmé, že bez podstatného silového tlaku se UPC MP nezlomí, ale přechod k represivním opatřením způsobí masový odpor pravoslavných věřících. Tomos zjevně nestojí za rozšíření občanské války na celé území Ukrajiny. Válka navíc nijak nepomůže Porošenkovi, aby vyhrál volby.
Avšak umožní je zmařit. Již provokace v Kerčském průlivu ukázala, že Porošenko potřebuje “akt ruské agrese”, aby odůvodnil světovému společenství zřeknutí se voleb. Na oficiální úrovni vyžadují od něj i USA i EU uskutečnění voleb. Ale ve Washingtonu i v Bruselu existuje dostatečný počet politiků, kteří soudí, že by se Porošenko neměl měnit. Ne že by kvalitně plnil uložené úkoly. Právě že tu je fiasko za fiaskem. Ale kvůli své hlouposti, zbabělosti a chamtivosti byl zahnán do kouta a je nucen vykonávat tu nejradikálnější rusofobní politiku ze všech možných. Příznivci provokace ukrajinsko-ruské války ho považují za jediného garanta realizace svých nadějí.
Ne že by se Západ obával přátelství potenciálních nástupců Porošenka s Ruskem. To se nikdy nestane. Ale kdokoli, kdo vystřídá současného prezidenta, nepotřebuje být tak agresivní a nepotřebuje pořádat neustálé provokace na pokraji vojenského střetu.Všimněte si, jak jsou častější varování ministerstva zahraničí a prezidenta Ruské federace, že Ukrajina může doskákat. To je důkaz, že Moskva zaznamenala a vzala v úvahu inklinování Porošenka k vyvolání vojenského konfliktu tady a teď. Ten, kdo ho vystřídá, přijde s největší pravděpodobností ke stejnému rozhodnutí, ale o půl roku, nebo dokonce o rok později, kdy bude vojenský konflikt mnohem méně nebezpečný pro vyhlídky rozvoje rusko-evropské (zejména rusko-německé) hospodářské a v dlouhodobém horizontu i politické spolupráce.
Porošenko se tak snaží provokacemi poskytnout svým příznivcům na Západě záminku k legalizaci zrušení ukrajinských voleb ve veřejném mínění. Ale provokace ukrajinské armády jsou neohrabané. Vojáci nechtějí umírat za Porošenka, aby si udržel svou moc, a požadují přímé písemné příkazy. Porošenko ale nepotřebuje důkazy o tom, že organizuje ozbrojenou agresi proti Rusku. Proto je ochoten vydávat pouze ústní rozkazy. Ve výsledku k “útoku Ruska” na “mírové” ukrajinské karatele nedochází, ani na moři, ani na souši.
Téma občanského konfliktu se tak aktualizuje, poměrně rozsáhlého a ostrého, aby bylo možné legalizovat zrušení voleb, avšak bez přímého ohrožení moci Porošenka. Kromě toho je nutné mít možnost svalit vinu za tento konflikt na Rusko. Útok na UPC MP je pro tento účel nejvhodnější.
Po celá desetiletí nacionalisté obviňovali církev za to, že je “moskevská” a ne “národní ukrajinská”. Je to tak vtlučeno do vědomí části obyvatelstva, že nejsou třeba důkazy, a všechny pokusy UPC MP o odhalení dané lži selhávají, protože její protivníci jsou téměř monopolně zastoupeni v médiích a opírají se o totální podporu státu. Konflikt s UPC MP bude představován Porošenkem jako “vzpoura páté kolony Putina”.
Vezmeme-li v úvahu ukrajinskou realitu, nehledě na to, že Porošenkovi političtí oponenti si dobře uvědomují, že útok na UPC MP je ve skutečnosti útokem na ně samotné, nemohou přímo vystoupit na obranu církve. Je to v rozporu s “duchem majdanu”. Samozřejmě, pokud bude porošenkovská provokace konfliktu stejně neohrabaná, jako v Kerčském průlivu, nikdo ho nepodpoří ani doma, ani v zahraničí, a místo bonusů bude mít problémy.
Je však třeba mít ale na paměti, že organizováním provokací proti Rusku má Porošenko a Bezpečnostní služba Ukrajiny co do činění s armádou, diplomaty a speciálními službami regulérního státu, jež o několik tříd předčí co do profesionality do krajnosti rozložený ukrajinský systém řízení. V případě střetu s církví, ačkoli nevalné, ale státní speciální služby, centrálně řízené a doplněné vyškolenými lidmi budou působit proti živelné mase věřících. Zde jsou šance na úspěšné provokace mnohem větší.
Porošenko očekává, že odpor věřících bude dostatečně masivní, aby odůvodnil zrušení voleb, ale nedostatečně organizovaný a řízený, aby ohrozil jeho moc. Jeho jediný problém je stejný, jako byl ten v Kerčském průlivu. Tam potřeboval, aby Rusko jasně “projevilo agresi” utopením ukrajinských lodí. Zde je potřeba, aby bylo možné farníky UPC MP obvinit, že “zaútočili první”, církev z organizování vzpoury proti “legitimnímu působení úřadů” a Rusko že to všechno podněcovalo prostřednictvím svých agentů.
Proto otevřené obsazování kostelů a věznění kněží zatím nezačalo. Byl by to příliš otevřený útok úřadů na církev. Ale čas Porošenka tlačí. Končí týden válečného stavu, ale úspěchy na poli “odražení agrese” nejsou. Když mírná opatření nemají žádný efekt, znamená to, že přejde k tvrdším. Nemá kam ustoupit.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
