Pachatelé totální inkluze ve školství vyhrožují státu žalobami v Bruselu a ve Štrasburku

Avatar
Původní autoři

Jana Maříková
3. 12. 2018
Když se ohlížím za třemi roky inkluze počesku, vidím řídnoucí řady učitelů, vynervované učitelky prvního stupně a mateřinek, trestuhodně nezvládnutou a zpackanou situaci. Když k tomu čtu výplody pana Šimáčka ze Společnosti pro sociální inkluzi (IPSI) o tom, jak novela vyhlášky, která má katastrofální situaci trochu zmírnit odstraněním povinné inkluze, což podle něj povede k segregaci, chce se mi zařvat: “A dost! Kvůli vašim korytům a čerpání z fondů a veřejných rozpočtů už je školství zdevastované dost!”


Martin je Šimáček ředitelem IPSI. Jeho manželka Klára Laurenčíková je předsedkyní České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV). Společně protlačovali zavedení povinné inkluze do škol. Kromě šéfování oběma spolkům, které “radily” bývalé ministryni školství Kateřině Valachové (ČSSD), byli rovněž zaměstnaní ve státní správě. Laurenčíková působila řadu let na Ministerstvu práce a sociálních věcí (MSPV), které společně s Ministerstvem školství mláděže a tělovýchovy (MŠMT) rozdělují peníze z české větve Evropského sociálního fondu. Působila též na MŠMT v poradním sboru ministryně Valachové.

Šimáček působil kromě neziskovky Člověk v tísni i na Úřadu vlády, respektive Agentury pro sociální začleňování, která spadala do působnosti ministra bez portfeje Jiřího Dienstbiera (ČSSD). Cestou poradních orgánů vlády, které jsou plné lidí, kteří mají úvazky v neziskovkách, se mu podařilo dosáhnout schválení programových dokumentů vlád, které otevřely cestu k likvidaci mnoha škol a školek pro děti s lehkým postižením. A tím i k zavedení povinné inkluze do škol.

Společně prosadili změnu školského zákona a návazných vyhlášek, které postiženým dětem, respektive jejich rodičům berou možnost se před první třídou rozhodnout, jestli dítě půjde “inkludovanou” cestou normální základní školy, nebo jestli pro něj bude vhodnější některá ze škol, které jsou specializované na vzdělávání dětí se speciálními potřebami. Specializované tím, že má menší počet žáků ve třídách, speciálně vzdělané učitele a její provoz je celkově uzpůsoben pro vzdělávání různě postižených dětí. Z iniciativty těchto dvou proinkluzivních lobbistů a skupin dalších neziskovkářů na ně napojených byla v ČR zavedena “totální inkluze”.

Tito hlavní oganizátoři zpackané inkluze jsou především lobbisté za svůj životní standard. Jde v podstatě o zločinné spolčení. Za to, aby jim nevyschly zdroje příjmů a udrželi si moc, neváhají školství úplně zničit. Učitelé nebyli k připomínkování zavedení inkluze připuštěni. Připomínky speciálních pedagogů nebyly akceptovány. Výsledkem je školství na pokraji kolapsu – což plánované minizvýšení platů jen urychlí.

Protože inkluze počesku se ukazuje jako naprostá katastrofa, protlačila Pedagogická komora – iniciativa vzniklá zdola, od kantorů – po dlouhých jednáních zahájení procesu novely příslušné vyhlášky. Novela by měla odstranit povinné nasazování postižených dětí do škol, které nejsou vybaveny k jejich výuce. Ministerstvo školství již předložilo jido vnějšího připomínkového řízení novelu příslušné vyhlášky č. 27/2016 Sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných žáků. V novele je navrženo ke zrušení to, co nikdy nemělo v žádném zákoně ani vyhlášce být – tzv. povinná inkluze. Tedy situace, kdy dítě napřed musí nastoupit do běžné základní školy a teprve když má problémy, které jsou nezvladatelné, nastupuje koloběh poradna – psycholog – speciální či praktická škola.

Rodiče by podle návrhu novely mohli opět rozhodnout, zda dítě umístí do “normální” základky, či podle stupně postižení a vlastního názoru podpořeného příslušnými vyšetřeními do školy, která bude lépe odpovídat jeho schopnostem a potřebám. A ušetří tak nervy dítěti, učitelů i rodičům – v mnoha případech.

Pan Šimáček ovšem žaluje:” Návrh zcela mění dosavadní kurz. Místo aktivní podpory společného vzdělávání otevírá ministerstvo legální cestu segregovanému vzdělávání dětí s postižením a zhoršení podmínek pro jejich vzdělávání ve školách hlavního vzdělávacího proudu. Novelu charakterizuje návrh na vypuštění odstavce 1 z § 19 vyhlášky, který deklaruje předností vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu,” píše Institut pro sociální inkluzi v úvodu série textů k návrhu nové vyhlášky. A pak následuje řada obvinění málem z rasismu. Celý článek je možno vidět na webu Česká škola pod názvem “IPSI: Novela klíčové vyhlášky hrozí otevřením prostoru pro segregaci desítek tisíc dětí ve vzdělávání.”

Klidně bych mu za to napařila šíření poplašné zprávy. Samozřejmě že o děti a jejich vzdělání tomuto dobrému muži v žádném případě nejde. Kdyby šlo, musel by uznat, že inkluze počesku se nepovedla a změna je nutná. Před třemi roky jsem zde na Nové republice publikovala článek

“Dokonalé začlenění povede k dokonalé segregaci”, kde jsem poukázala na to, jak bude taková inkluze u nás probíhat. Téměř do puntíku se mé varování splnilo. Včetně toho, že se řada rodičů snaží své děti z “inkludovaných” základních škol dostat. Nápor na víceletá gymnázia, soukromé školy a stoupající poptávka po domácí mvzdělávání má slova potvrzuje. Takže, pane Šimáčku: “Segregace tu dávno je a vaším jednáním jste ji jen zhoršili!” To ovšem mohl být i záměr. Průšvihy, které inkluze počesku natropí, budeme řešit ne systémově – zrušením – ale řadou dílčích opatření, školením neschopných učitelů a podobně. Na čemž bude opět profitovat kdo? Neziskovky. Aktivisté zaměstnaní na MŠMT. Už teď si kolegové stěžují, že na všem – od tzv. obědů zdarma po programy prevence, se “zaháčkovaly” neziskovky, bez kterých prakticky škola sama nemá šanci na vypisované dotace dosáhnout…a tak platí a platí. Na zmíněné obědy zdarma zas nemá nárok dítě, jehož rodiče nejsou na pracáku – a to kupodivu nikomu nevadí. Kde se berou peníze, které přecedí neziskovky k nebohým dětem, to je také jasné. Z veřejných rozpočtů. A komu se to vyplatí, to je také jasné.

A z toho kvikotu kolem se dá celkem jasně rozeznat, že tu jde o hodně. I ministr školství Robert Plaga (ANO) si v rozhovoru v Učitelských novinách posteskl, že zmínění zástupci neziskového sektoru, ČOSIV a IPSI, spolu s ombudsmankou Annou Šabatou, si stěžovali u různých instancí od premiéra po Brusel. Otevřeně vyhrožují Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku (ESLP).

Novela vyhlášky je podle nich v rozporu s lidskými právy. Opírají se přitom o neblahý rozsudek Štrasburského soudu, který kdysi uznal stížnost sedmi ostravských Romů na diskriminaci ve vzdělávání. Vyhrožuje se tedy opět, když to jednou zafungovalo…. Proto, aby peníze byly správně nasměrovány.

Myslím, že pro učitele a veškerou soudnou veřejnost je nejvyšší čas přestat fňukat a začít konat. Dokud to, že učitelé jsou nespokojení, špatně placení, veřejně vysmívaní a vyčerpaní, nebude veřejnost a rodiče bolet, nestane se vůbec nic. Nastal čas “žlutých vest”. Milá ministerstva – na vašich deset procent k tarifu vám zvysoka… kašleme. Ne my, staří a zkostnatělí, my už se bez nich obejdeme. Ale místo nás, až nám dojdou síly, přijde tak třetina těch, co budou třeba. Nadšenci nebo zoufalci. Nadšenci vyhoří a zoufalci zůstanou. A budou chodit na školení, kterak za mzdu čtvrtinovou co v Německu, při stejných cenách energie a potravin a často podobných cenách nájmů učit s elánem a nadšením. A úroveň vzdělání našich dětí bude přitom strmě klesat – zatím je pořád ještě kam.