8.12.2018 VašeVěc
Je třeba si ovšem po pravdě uvědomit, že objektivní situace se podstatně od doby ustanovení OSN změnila. Dnes počet členských států se rozšířil na čtyřnásobek (193) a skladba obyvatelstva je rovněž jiná, ve svém počtu trojnásobná. Nehledě na tyto skutečnosti cíle a zásady, přijaté v době ustanovení Charty se nijak nemění. To je podstatná premisa, ze které je třeba vycházet, pokud by bylo nutno uvažovat o potřebných změnách, prostě není pro ně za současné situace důvod.
Členské země mají stejná práva a také jen jeden hlas. Obsahově se jedná o různá věcná doporučení jednotlivým státům. Tento mechanismus jak je zřejmé nemá výkonný, tedy exekutivní charakter, ale mají formu pouhého doporučení. Organizace však má zvláštní orgán, „Radu bezpečnosti“, který jako jediný má výkonnou pravomoc. Má 15 členů, původně 11, zde došlo k jediné organizační změně. Rada má 5 stálých členů (Rusko, Čína, USA, Anglie a Francie) a Valné shromáždění volí 10 dalších členů na 2 roky.
Jen Rada bezpečnosti má exekutivní pravomoc a může podniknou takové akce vojenskými silami, které považuje za nutné k udržení nebo obnovení míru a bezpečnosti. Členské státy jsou zavázány poskytnout Radě bezpečnosti na její výzvu k disposici ozbrojené síly. Vše je koordinováno Vojenským štábním výborem.
O procedurálních otázkách je rozhodováno kladnými hlasy devíti členů ale o všech ostatních věcech je rozhodováno rovněž devíti kladnými hlasy, ale nyní pozor, včetně hlasů „všech“ stálých členů. Takže všeobecně uznávaná válka začátkem padesátých let jako válka OSN proti Severní Koreji tuto podmínku nesplňuje, protože SSSR se jednání RB OSN neúčastnil na protest proti stálé absenci ČLR. (Místo stále ještě držela nacionální Čína, přestože již zemi nekontrolovala). Takže v podstatě jedinou akcí pod vlajkou OSN zůstává válka proti Iráku za osvobození Kuvajtu.
Bipolární svět neumožňoval akceschopnost Rady bezpečnosti protože právo „veta“ (Charta tento termín nezná) v tomto období používal zástupce Sovětského svazu (mistr nět), aby po ukončení dekolonizačního procesu, kdy nové státy vstoupily do OSN, a tím se změnil charakter organizace, toto označení převzal reprezentant USA (mistr no), hlavně pro blokování mnoha rezolucí namířených proti Izraeli i když se nyní již stává, že USA také abstenují, což je mírnější forma nesouhlasu.
Motiv tohoto článku je však úvaha o nové tendenci, která má vést k reformě Rady bezpečnosti presentovanou německým ministrem zahraničí Helko Maasem, který předpokládá podstatnou změnu v počtu členů, ale nevylučuje se i úvaha nového členství nejenom pro státy, ale i třeba organizace (EU), což by mohlo postihnou Francii zrušením jejího členství, Podporovatelem reformy je i Ukrajina, jak jejich reprezentant na posledním Valném shromáždění OSN v září 2017, Eduard Fesko se vyjádřil „že současný formát Rady bezpečnosti OSN není schopen garantovat mír a bezpečnost a v nynější podobě nevyhovuje řešení problémů 21. století.“
V historii OSN nejsou to prvé pokusy, bylo jich již celá řada, většinou odvolávajících se na nerovnost v počtu obyvatel a nemožnost exekutivního zastoupení (Brazílie, Indie, nebo organizací). Dále byly i tendence o respektování váhy jednotlivých členů dle výše příspěvku do OSN (USA 22%, Japonsko 19%, Německo 8% a třeba Rusko 1,1%).
Pochopitelně tyto návrhy jsou naivní až nesmyslné. Vraťme se však do reality. Ke změně stávajícího stavu Rady bezpečnosti je třeba předně souhlasu samotné Rady a to za podmínky souhlasu všech stálých členů. Tím naše uvažování a návrhy jiných mohou končit, protože je nyní nereálné v tomto bodě předmětného souhlasu dosáhnout.
Různé návrhy vyjadřují jenom jistou politickou tendenci a tak je možno je také posuzovat , ale i registrovat. Návrh na změnu účasti Francie a nahrazení ji třeba Evropskou unií, může být chápáno jako cesta Německa ne k větší odpovědnosti, ale moci. Za současného stavu je to však nereálné.
