Rostislav Iščenko
23. 12. 2018 antifashist
Spojené státy neskrývají, že to nejsou náboženské autority, ale americké speciální služby, které přikrmují všechny aktivity Petra Porošenka v náboženské válce proti kanonickému pravoslaví na Ukrajině. Pokud Bartolomějem hýbou merkantilní zájmy, spojené s nárůstem počtu jemu podřízených farností a klášterů, pak speciální služby USA s jeho pomocí systematicky ničí hluboké historické kořeny východoslovanské pravoslavné civilizace. A USA, které po porážce fašismu poskytly útočiště ve své zemi mnohým nacistickým válečným zločincům, včetně banderovců, převzaly i nahromaděné zkušenosti Třetí říše při získávání kontroly nad církví na okupovaných územích.
Adolf Hitler se osobně zabýval náboženskými otázkami a považoval je za jedny z nejdůležitějších při “řízení dobytých národů”. 11. dubna 1942 v kruhu svých příznivců uvedl svou vizi náboženské politiky: násilné drobení církví, nucená změna charakteru víry obyvatel okupovaných oblastí, zákaz “budování jednotných církví pro všechna významná ruská území”. “Našim zájmům”, říkal Hitler, “by odpovídala taková situace, kdy by každá vesnice měla vlastní sektu, kde by se rozvíjely jejich vlastní samostatné představy o bohu. Dokonce i kdyby v tomto případě v některých vesnicích vznikly šamanské kulty, podobné černošským nebo indiánským v USA, pak bychom to mohli jen uvítat, neboť by to jen zvýšilo počet faktorů, které rozdrtí ruský prostor na drobné celky”.
Přiznejme si, že Hitlerovy úvahy dnes živě zaznívají v akcích a prohlášeních Petra Porošenka. V minulosti Třetí říše čerpá garant ukrajinské ústavy inspiraci pro své kroky v souvislosti s rozčleněním kanonického pravoslaví a jeho vytlačením na okraj náboženského života ukrajinského lidu. A vyhlášení narozenin nacistického kolaboranta Stěpana Bandery národním svátkem Ukrajiny, i přijetí Nejvyšší radou zákona, který nutí UPC MP, aby změnila svůj název, i vyhlášení “druhé azovské výpravy” proti Rusku, to všechno je součást politiky pro překódování vědomí, včetně toho religiózního, ukrajinského národa.
Od roku 1933 se Hitler snažil sjednotit všechna protestantská náboženská hnutí do jedné protestantské říšské církve jako protiváhu katolické církve. Nová církev, podle jeho představy, měla nejen podporovat nacismus, ale také změnit jeho věrouku na okultně pohanskou. To samé vidíme i u nové PUC (Pravoslavné ukrajinské církve, pozn. překl.) v čele s loutkovým Sergejem Dumenkem, za jehož zády se rýsuje stín Filareta, který byl zbaven své hodnosti patriarchy.
Paradoxní je, že ani Porošenko, ani hlava nově vytvořené církve ani jednou ve svých projevech nezmínili Krista, ani jeho apoštoly. Není čas se v politických hrách zmiňovat o svatých pravoslaví.Stejně jako Hitler i Porošenko a jeho pomocníci začali kampaň pronásledování věřících kanonické církve. Dochází na hesla, aby se “klidili ze země” všichni, kteří nepřijmou novou církev a nechtějí ji podporovat. Je pravda, že Porošenko neposílá do koncentračních táborů neposlušné kněze, nestřílí je, jak se to dělalo v hitlerovském Německu. Tím to ale není snadnější pro ukrajinské laiky a kněze, kterým vyhrožují nacistické gangy fyzickou odplatou, bitím a vyhnáním z kostelů.
Ale vždyť v historii Ukrajiny jsou již smutné a plné tragiky stránky, kdy byly uskutečňovány masové represe proti duchovenstvu a laikům Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu přívrženci ukrajinského autokefalistického rozkolu. Během Velké vlastenecké války byly stovky pravoslavných kněží, včetně kyjevského metropolity Alexije (Gromadského), brutálně umučeny a zabity teroristy z OUN-UPA s přímým požehnáním vůdců tzv. Ukrajinské autokefální církve. Známého mučedníka archimandritu a antifašistu Alexandra (Višňakova) vydal gestapu lžipatriarcha UAPC Mstislav (Skrypnik). Zatčení podpořil patriarchát v Konstantinopoli. Archimandrita Alexandr byl zastřelen společně s Židy v Babím Jaru.
Církevní kanonizace mučedníků, kteří zahynuli v rukou nacistů z UAPC (Ukrajinské autokefální pravoslavné církve), nazrála už dávno. Stejně jako těch, kteří zemřeli za víru v koncentračním táboře Talerhof, kdy byl ideologem první genocidy ve dvacátém století – genocidy Rusů z Karpat – tvůrce projektu “ukrajinské místní církve” a samotného “ukrajinství” lvovský uniatský metropolita Andrej (Šeptický) Právě s ním Hitler vytvářel “ukrajinskou autokefálii”. Hitler se přece také pokoušel odtrhnout ukrajinskou církev od ruské, podporoval spolu s patriarchátem v Konstantinopoli a jeho chráněncem, varšavským metropolitou Dionysiem (Valedinským) rozkolnickou UAPC.
Nacisté “přitlačili” tehdejšího šéfa ukrajinského exarchátu, kyjevského metropolitu Alexije (Gromadského) a ten uzavřel s UAPC unii na Luckém koncilu v roce 1943. Vedle exarchy se však ocitnul zastánce pravoslaví a Malého Ruska, metropolita Benjamin (Novický). Přesvědčil metropolitu Alexije, aby zrušil unii, kterou uzavřel, za což byl zabit nacistickými kolaboranty ze skupiny Mělnika. Oba metropolité si zaslouží co nejrychlejší kanonizaci, což by bylo důležité v současné době bezvědomí na Ukrajině, kdy Porošenko fakticky otevřeně přijímá metody Hitlerovy náboženské politiky.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
