Jiří Jírovec
16. 2. 2019
Bývala to taková tabulka. Pod nápisem “Co nám dnes schází” byl seznam poživatin a drobných potřeb. U každé položky byla překlapovací pacička, která směrovala hospodyni k obchodu. Po bálu, který uspořádal president Zeman, vyjevila jakási Františka, co dámám a pánům chybělo k dokonalosti. Kdyby bývali měli tabulku, na níž by místo soli, mouky, chleba a koření byla slova smoking, frak, a motýlek, mohli se vyhnout jejímu posměchu.
Etiketa, vy kluci pitomí, musí být. Tak po švejkovsku vyzněla obava Františky, hrozící se, že by u každého stolu seděl host bez etikety.
Zemanův tmavý oblek byl prý příliš lesklý a vázanka modrá, střevíce málo společenské, Babišovi se krčily kalhoty, dámy měly nevkusné přehozy na cestu od auta ke vchodu, boty na tanec v igelitových taškách a kdoví jaký neznačkový sajrajt měly v kabelkách, kdyby se do nich dalo nahlédnout.
Hrad bez etikety, toť zhoubný příklad pro poddané. Tak se stane, že jen málokdo chodí na procházku se špacírkou, jí na alpace, má psa s rodokmenem a pije podřadné krabicové víno. To pak mnohý zanedbanec zapomene, že míval domov a jde si ulevit pod most.
Společenský vzestup nastal za presidenta Havla. Po počátečním úletu zmizely z hradních chodeb koloběžky a vodku nahradil kvalitní alkohol.
Žaket, frak nebo smoking, stejně jako nelesklý tmavý oblek, motýlek a kravata ztrácejí na významu úměrně vzdálenosti od Hradu, František a Špačků.
Pro důchodce je upozornění na chybějící chleba, máslo, mléko, salám a sýr zbytečné. Když potraviny schází, hodí cosi přes sebe, vezme igelitovou tašku a jde za akcí do nejbližšího obchodu.
