Holá fakta o situaci ve Venezuele

Jan Kubeša 
22. 2. 2019
Vzhledem k politováníhodné situaci, jaká byla kolem Venezuely rozpoutána, a nedostatečným-nepravdivým-lživým informacím prezentovaným jak drtivou převahou hromadných sdělovacích prostředků, tak vládou ČR a bohužel i prezidentem Zemanem, s cílem zamlžit jak faktickou tak právní podstavu věci v zájmu USA, publikuji přesný překlad těch zásadních článků venezuelské ústavy s komentářem. Je nanejvýš žádoucí, aby v poslanecké sněmovně byl prezentován tento skutečný překlad ústavy, a kéž by bylo dosaženo změny pozice představitelů ČR ohledně respektování státní svrchovanosti této země, její ústavě a v souladu s ní zvolenému prezidentu, stejně jako k tomu a těm, kdo ústavu nepochybně porušují a snaží se o protiprávní puč. Bez ohledu na to, kdo je levičák, pravičák, nebo osobní sympatie.

Ministr zahraničí Petříček je tragedie pro naši republiku a měl by být co nejdříve odvolán – za Ukrajinu, Venezuelu a další kroky, které podniká proti zájmům České republiky ve prospěch zájmů zahraničních, ať už USA, Bruselu či jiných. Je pro mě nepochopitelným a velkým zklamáním postoj prezidenta Zemana a jeho veřejné prohlášení k Venezuele, a to, že svůj postoj zdůvodňoval nepravdivým překladem venezuelské ústavy. Nevím, zda má tak neschopné překladatele ze španělštiny, nebo zda tak jednal z donucení nebo úmyslně.

Dle venezuelské ústavy je naprosto nezpochybnitelné, že prezident Maduro jednal ve všem v souladu s jejími ustanoveními, stejně jako to, že Juan Guaidó a Národní shromáždění jednají protiústavně.

Fakta – to podstatné ze současné venezuelské ústavy ohledně prezidenta, Národního shromáždění (Asamblea Nacional) a Tribunálu nejvyššího soudu (Tribunal Supremo de Justicia):

Článek 231 venezuelské ústavy: „Zvolený kandidát se ujme funkce prezidenta republiky 10. ledna prvního roku svého ústavního období přísahou před Národním shromážděním. Jestliže z jakéhokoliv důvodu prezident se nemůže ujmout funkce před Národním shromážděním, udělá to před Tribunálem nejvyššího soudu.“

Jelikož současné Národní shromáždění ovládané opozicí odmítlo opětovně zvolenému Madurovi umožnit jeho přísahu na této půdě, Maduro postupoval podle Ústavy a přísahu složil před Tribunálem nejvyššího soudu. Rovněž složil přísahu před Ústavním Národním shromážděním, které je hierarchicky nad starším Národním shromážděním.

Ústava neumožňuje, aby Juan Guaidó se prohlásil prezidentem. Článek ústavy 233: „Případy absolutní nepřítomnosti prezidenta republiky jsou: jeho smrt, jeho rezignace nebo jeho odvolání rozhodnutím Tribunálu nejvyššího soudu, jeho trvalá fyzická nebo psychická neschopnost potvrzená lékařským konciliem jmenovaným Tribunálem nejvyššího soudu a se schválením Národního shromáždění, opuštění úřadu potvrzené Národním shromážděním, nebo obecným referendem. Pokud by došlo k takové absolutní nepřítomnosti prezidenta před ujmutím se úřadu, budou nové všeobecné, přímé a tajné volby během následujících 30 dní. Do doby, než se nový prezident ujmu úřadu, ujme se prezidentství republiky prezident Národního shromáždění.”

Guaidó tedy jednal nepochybně protiústavně, protože nedošlo v žádnému případu výslovně uvedenému v článku 233, naopak Maduro byl řádně zvolen (výraznou většinou voličů), dle Ústavy řádně složil přísahu před Tribunálem nejvyššího soudu, ujal se funkce a nenastal žádný případ jeho absolutní nepřítomnosti. Tedy jasný protiústavní puč, ze strany Guaidó a opozicí ovládaného Národního shromáždění opětovné pohrdání Ústavou.

Co tomuto stavu předcházelo:

40 let nepřetržité vlády pravice, která uzavřela pro Venezuelu krajně nevýhodnou a pro USA krajně výhodnou smlouvu o těžbě a prodeji venezuelské ropy, kdy Venezuela dostávala od Rockefellerovy a dalších USA těžařských firem za svou ropu několikanásobně menší cenu, za což si mohla venezuelská šlechta sloužící zájmům USA držet své účty na Miami, vedla ke stále většímu zbídačování země, která se nerozvíjela a její ekonomiky postupně upadala. Nutným důsledkem takového vývoje byl příchod Huga Cháveze nebo někoho jemu podobného.

Pokud se týká kritiky prezidenta Madura ohledně řízení ekonomiky země, vzhledem k ekonomickým, finančním sankcím a pokusům o další barevnou revoluci a protiústavní násilnosti měl Maduro jen velmi malý manévrovací prostor, a jeho prioritou bylo stejně jako u Cháveze zlepšit životní podmínky největší-nejchudší části obyvatelstva, odstraňovat negramotnost, umožnit dosáhnout na základní lékařskou péči. Tam byly směřovány příjmy státu.

Od nástupu vlády Cháveze v roce 1998 do roku 2013 došlo ke snížení chudoby v zemi z 54% na 24%.
Úmrtnost dětí se snížila o 50%.
Zdravotní a sociální péče státu teď představují 21% výdajů státního rozpočtu.
Počet studentů zapsaných na vysokých školách se zvýšil z 800.000 na 2.600.000, a Venezuela má nyní 75 veřejných univerzit.
V podstatě byl zlikvidován analfabetismus.
To všechno v podmínkách restrikcí a embarg ze strany USA.

Tento pronárodní program, zaměřený především na zlepšení životních podmínek chudších vrstev společnosti, bylo nesmírně těžké uplatňovat v epoše překážek stavěnými USA, a milionářské vrstvy, které tím přicházely o svá zděděná privilegia, jsou proti, stejně jako část střední třídy, které se nedařilo přibližovat se té vyšší vrstvě, ale v této obtížné době stagnovala nebo její životní úroveň klesala.

Venezuela se chtěla osamostatnit i ohledně obchodování se svou nejcennější surovinou – ropou, a jako řešení na ekonomická a finanční sankce se rozhodla ji prodávat nikoliv v USD, ale v nové měně Petro. To by vedlo k dalšímu oslabení USD v celosvětovém měřítku, čemuž chce vláda USA zabránit za jakoukoliv cenu.

Opozice, podporovaná ve všech směrech ze zahraničí, se snažila všemi způsoby znemožnit efektivní vládu jak Cháveze, včetně puče v r. 2002, tak jeho nástupce Madura. Včetně pouličního násilí a mrtvých v roce 2014 a dalších letech.

1) Ve volbách v prosinci 2015 opozice složená ze 4 různých stran získala od r. 1998 poprvé většinu v Asamblea Nacional (65%), strany podporující Madura získaly 33% . 4 členové opozice byli usvědčeni z volebních podvodů a Tribunál nejvyššího soudu jim z toho důvodu zakázal zaujmout místa poslanců, a tedy 5. ledna 2016 jen 163 poslanců z 167 složilo přísahu. Ale následujícího dne přes protesty menšiny v Asamblea Nacional tento orgán umožnil přísahu 3 z těchto 4 podvodníků. To bylo považováno ze strany Tribuálu nejvyššího soudu a prezidenta za pohrdání soudem ze strany Asamblea Nacional.

2) Nejvyšší soudní tribunál při řešení této situace v rámci svých kompetencí vydal 10.4.2017 rozhodnutí č.  156, jehož prostřednictvím byly pravomoci Asamblea Nacional svěřeny tomuto soudu a byly rozšířeny pravomoci prezidenta, až do té doby, než skončí pohrdání Ústavou ze strany Asamblea Nacional.

3) Prezident Maduro při řešení této situace jednal podle článku 323 ústavy a svolal Consejo de Seguridad (Bezpečnostní radu), kam byl rovněž pozván tehdejší prezident Asamblea Nacional – Julio Borges-, který však na jednání nepřišel.

4) Prezident, aby vyřešil tento politický pat, navrhl volby za účelem zvolení Ústavního národního shromáždění, jako vrcholného orgánu pro řešení těchto sporů a eventuálních úprav ústavy…

5) Dle platné ústavy proběhly volby a vznik Asamblea Nacional Constituyente (Ústavní národní shromáždění) – všeobecné přímé tajné volby proběhly 30.7.2017 za účasti více než 8 milionů voličů, tj. 41,5 % z celkového počtu oprávněných volit. To znamená, že od tohoto data jsou ve Venezuele 2 národní shromáždění, to původní Asamblea nacional (momentálně ovládané opozicí, pohrdající ústavou, prezidentem, Nejvyšším soudním tribunálem, jemuž bylo dle ústavy odňato právo vykonávat řadu funkcí, kterými byl pověřen Nejvyšší soudní tribunál a prezident), a nové Ústavní národní shromáždění, které je tomu původnímu Národnímu shromáždění hierarchicky nadřazeno.

6) Ve všeobecných přímých tajných prezidentských volbách 20. května 2018 vyhrál Maduro s 68% hlasů (o takovém procentu si mohou prezidenti v USA, Evropě i u nás nechat pouze zdát), druhý z kandidátů dostal 21 %, třetí z kandidátů 11 %. Podle mezinárodních organizací jako latinskoamerické CELAH a Carter Institute bývalého prezidenta USA Jimmyho Cartera, podle něhož je způsob voleb ve Venezuele jeden z nejlepších a nejbezpečnějších na světě, kde je v podstatě nemožné podvádět, volby byla zcela regulerní.

To, že se voleb nezúčastnila část opozice, je zcela její rozhodnutí – které bylo zřejmě motivováno tím, že věděli, že nemají šanci uspět, tak se ani nezúčastnili a místo toho se rozhodli zpochybňovat volby jako takové jako přípravu budoucího puče a dosazení již dříve v USA připravovaných a schválených kádrů.

Je tedy nezpochybnitelné, že volby ve Venezuele proběhly regulérně, veřejně, objektivně, a se značnou převahou vyhrál Maduro jako pokračovatel chavismu. Stejně jako byl organizován ze strany USA puč proti Chávezovi v roce 2002, stejně tak probíhá celou dobu vlády Madura pokus o destabilizaci a změnu politických poměrů ve Venezuele, jak politickými, tak ekonomickými prostředky, i pouličními násilnostmi organizovanými ze zahraničí.

Podle přiloženého článku proti Madurovi byly organizovány již nejméně 3 atentáty, viz v příloze.

Nejvyšší soudní tribunál prohlásil za protiústavní jednání Juana Guaidó, kdy se sám prohlásil prezidentem, stejně jako kroky Asamblea nacional, které toto jednání podporují.

Armáda stojí za Madurem, stejně jako převážná většina obyvatel. Ve větším počtu vznikají milice, domobrana, na fotce je vidět, že je složena z normálních těžce pracujících lidí, žádní žoldáci… Bohužel je přítomen i rasový kontext, nadřazenost bílých Evropanů a jejich potomků, v jednom z přiložených článků je vidět složení bílé opozice v Asamblea nacional, a složení členů Asamblea nacional constituyente…..

Bývalý velvyslanec USA ve Venezuele William Brownfield, nyní zaměstnanec ministerstva zahraničí USA, ve svém vystoupení pro televizi velmi špatnou španělštinou říká (viz příloha):

“PVDSA (státní petrolejářská společnost) je teď jediným podnikem, který přináší devizy pro Venezuelu, příjmy pro venezuelské lidi. Pokud budeme sankcionovat PVDSA tak, abychom ještě více snížili už tak malou možnost prodávat ropu, bude to mít dopad na celou společnost, na obyčejné lidi ve městech a vesnicích Venezuely. Protiargumentem je, že oni již trpí tak moc nedostatkem jídla, nedostatkem bezpečnosti, nedostatkem léků, nedostatečným veřejným zdravotnictvím, že v tomto okamžiku bude zřejmě nejlepším řešením zrychlit kolaps, i když to způsobí ještě většího utrpení po dobu měsíců a možná let. To je argument, proč neděláme nic dnes, proč jsme čekali tak dlouho, proč to neuděláme zítra”.

Neuvěřitelný cynismus – otevřeně říká, že USA plánují naprosto zbídačit venezuelské obyvatelstvo v průběhu budoucích měsíců a let za účelem dosažení převratu…

O to víc je drzost mluvit o humanitární pomoci….

… představitelka Červeného kříže v Kolumbii odmítla označování situace ve Venezuele jako “humanitární krize”. Podle jejího vyjádření se o humanitární krizi nejedná a vyzvala k úctě v používání adjektiva “humanitární”.

Krizi a nedostatek léků a potravin ve Venezuele způsobily především USA svým embargem. Maduro a další venezuelští představitelé odmítli tzv. “humanitární pomoc” jako urážku národa, kdy USA chtějí poslat z území Kolumbie 2 poloprázdné kamiony a pár náklaďáků naložených převážně hygienickými potřebami, zatímco svévolně neoprávněně zadržují zlato a finanční prostředky Venezuely ve výši 23 miliard dolarů, které by pokryly veškeré potřeby dovozu potravin, léků a zdravotních potřeb Venezuely na 20 let.

14.2. konstituční dvůr Tribunálu nejvyššího soudu prohlásil na neplatná veškerá jmenování ohledně národní petrolejářské společnosti, která provedlo Národní shromáždění (Asamblea nacional), stejně jako předchozí jmenování Juana Guidó.

Podrobněji k Juanu Guaidó:

Juan Guaidó je pěšák ve hře USA a jejich přisluhovačů. Patří k bílé elitě, která byla po generace zvyklá vládnout ve Venezuele, a která se brání vší silou, aby moc postupně přecházela do rukou většiny společnosti, kterou tvoří míšenci a původní obyvatelé. Je produktem více než desetiletého programu vlády USA na výrobu kádrů pro změny jim nepohodlných režimů. Byl členem studentských ultrapravicových skupin, aktivních v násilných demonstracích, kterých se aktivně účastnil. USA od něj neočekávají vést Venezuelu k demokracii, ale aby ji přivedl ke kolapsu a totálnímu podřízení USA včetně přírodního bohatství.

Více než 10 let před současnými událostmi byla vládou USA jmenovitě vybrána skupina pravicově orientovaných studentů pro jejich výcvik ke změně venezuelské vlády a znovunastolení neoliberalismu. Když v roce 2007 Guaidó skončil univerzitu, odjel do Washingtonu, aby se účastnil programu Management vládnutí a politiky na George Washington Univerzity pod dohledem neoliberálních ekonomů. Od roku 2007 se aktivně podílel na organizování veřejných nepokojů. V 2009 patřil k ultrapravicovým guerrilovým aktivistům v ulicích. V r. 2010 se zúčastnil v Mexiku tajného 5denního tréninku zaměřeného na svrhávání režimů organizovaného vládou USA.

V únoru 2014 se s helmou a plynovou maskou aktivně účastnil pouličních násilných akcí proti vládě a úřadu nejvyšší prokurátorky zemi Luisa Ortega Díaz, který se pokusili do základů vypálit, kde jednou z používaných taktik také bylo natažení drátu přes ulici a uřiznutí hlavy motocyklistům. Výsledek těchto akcí bylo 43 mrtvých..

Většinu svého 9letého působení v Asamblea Nacional byl jen alternativou zvoleného poslance. Je prezentován jako prezident Asamblea Nacional, ale ve skutečnosti nikdy nebyl zvolen ani do této funkce. 4 opoziční strany, které od posledních voleb tvoří většinu v Asamblea Nacional, se rozhodly zřídit rotující předsednictví. Teď přišla řada na Voluntad Popular (Veřejná vůle), ale její zakladatel Lopez je v domácím vězení za klíčovou roli na 13 usmrcených v pouličních nepokojích v 2014, druhý v pořadí Guevara se skrývá na chilském velvyslanectví, aby se vyhnul odsouzení za jeho roli v pouličních násilnostech v 2017. Juan Andrés Mejía by byl další na řadě, ale byl vybrán Juan Guaidó jako vhodnější kandidát, protože Mejíu jako typického příslušníka vysoké aristokratické třídy, který studoval na nejdražších univerzitách, by nebylo tak snadné propagovat veřejnosti jako Guaidó, který má více fyzických rysů společných většině Venezuelců, a který nebyl tolik na očích médiím, a jeho mediální obraz tedy může být snadno uzpůsoben potřebám. Díky těmto okolnostem, bez jakýchkoliv voleb v národním shromáždění či jinde, se Guaidó stal dočasným předsedou Asamblea Nacional.

V prosinci 2018 Guidó tajně odjel ze země a zkoordinoval s Washingtonem, Kolumbií a Brazílií plán masových demonstrací během inaugurace prezidenta Madura. Noc před prezidentskou přísahou Madura viceprezident USA Pence a kanadská ministryně zahraničních věcí Chrystia Freeland telefonovali Guaidovi jejich podporu. O týden později senátoři Rubio, Scott a Díaz, všichni právníci z pravicové kubánské lobby na Floridě, se spojili s Trumpem v Bílém domě a na jejich žádost Trump souhlasil s podporou Guaida jako prezidenta. V rámci informační války 11. ledna Wikipedia změnila svou stránku o Guaidó 37x.

Guaidó sám o sobě může být obskurní postava, ale jeho kombinace radikalismu a oportunismu vyhovovala Washingtonským potřebám, byl to ten kousek, který potřebovali pro svoji strategii.

To jsou fakta k Venezuele, její ústavě, prezidentu a pučistům. Ústavu v originále a další materiály s podrobnějšími informacemi v angličtině posílám v příloze. Ve prospěch ústavy a Madura a proti pučistům vystupuje jak levicový Chomský, tak i poradce Reagana pravicový P.C.Roberts, viz jeho web.

Byl bych rád, kdyby tato fakta mohla v našem parlamentu a veřejném prostoru zaznít, a kéž by ve smyslu úcty k pravdě a respektu k suverenitě Venezuely vedla k pozitivní změně postojů představitelů České republiky, a vyhnula se její další kompromitaci nebo co hůř vojenské účasti na případné okupaci této země. Pokud chceme, aby ostatní země respektovaly naši ústavu, naši suverenitu, musíme i my respektovat ty jejich.

Autor pracoval v letech 1986-1993 jako ředitel pobočky Koospolu se sídlem v Bogotě (s působností i pro Venezuelu)