Zbyněk Fiala
10. 2. 2019 VašeVěc
O té energii zdola mi vyprávěl Jirka Malík ze spolku Živá voda, jeden z aktivistů, který se kolem ministra a vicepremiéra Brabce pohyboval v době, kdy ten nápad vznikal. Malík vede skupinu Živá voda, která nejprve zpracovala pilotní projekt zádrže vody v krajině ve východočeském Zdoňovsku a nyní jej zkouší šířit jako vzorový model po celé republice. Je to reakce na betonáře, kteří vidí v suchu pouhý byznys, kdy nejprve prodají beton, a pak ještě zoufalým zemědělcům v okolí přehrady odměřují drahou vodu. Jejich vodu, která jim stekla do potoků nad hrází, protože půda už je tak utužená obrovskými stroji a umrtvená pesticidy, že se chová jako neprodyšná fólie. Malík je přesvědčen, že když se půdě vrátí život a obnoví její vlastnosti houby, pak spolu s rybníčky a meandrujícími vodními toky zadrží víc vody než všechny přehrady dohromady.
Není to úplně originální myšlenka, ale jednou věcí je vědět, a druhou dělat. Mezi aktivisty se idea živé vody evidentně chytá. Třeba zpráva spolku na ochranu životního prostředí Legenda Země ve Velké Rovné na Vysočině v úterý informovala, že u nich proběhla Malíkova přednáška pro regionální koordinátory, kteří připravují praktické aktivity v regionech Pacov, Pelhřimov, Tábor, Slaný, Panenský Týnec, Řevnice u Prahy a Lubenec. Regionální koordinátory! Pane jo, ti jedou. Potvrzuje to i závěrečná výzva zprávy na facebooku (psaná bez hacku a carek po telefonu) : „Chcete se pridat ke stavajicim dobrovolnikum ve vasem regionu? Chcete zalozit vlastni skupinu? Napiste! PRO-VODU!“
Ale chytá se to i mezi ministry. Z tiskovky po druhém setkání národní koalice, které proběhlo za účasti premiéra ve Strakovce, jsem zaznamenal třeba záměr ministerstva zemědělství dát do chystané novely vodního zákona zjednodušení pravidel pro stavbu malých rybníčků na vlastním pozemku. Měly by se vyhnout povolovacímu řízení, má stačit pouhé ohlášení. Nebudou přitom tak úplně malé, mohou mít dva hektary vodní plochy a hráz vysokou 1,5 metru.
K tomu by rakouský průkopník takových rybníčků Sepp Holzer (kdyby ještě žil) dodal, že je dobré tam mít tůň aspoň dva metry hlubokou, aby se ryby měly v zimě kam schovat, a mohly znovu v létě polykat komáří larvy. A že tam musí být také plocha mělčiny s rákosím, která spotřebuje dusičnany, na které by se jinak vrhly sinice. A že se nesmí zapomenout ani na dostatečný pruh travnatého břehu, který zabrání splachům z polí. A dno rybníka musí být propustné, aby se nebeská voda vsakovala do podloží.
Oficiální zpráva ze setkání je strašně podrobná, až se v tom člověk ztrácí. Možná to tak mělo být, aby neřvalo, že zájemci o výstavbu přehrad se také nevzdávají. Ale částky, které se mají vynaložit na opravdu užitečné věci jdou do desítek miliard. Počítám tam i vznik výzkumného programu Prostředí pro život. Zpráva upřesňuje, že program má celkem šest tematických priorit, z nichž na výzkum spojený se suchem a problematikou klimatické změny bude vyhrazeno 50 % ze všech prostředků, tedy nejméně 1,9 mld. Kč ze státního rozpočtu.
Věda jde často ve stopách aktivistů. Vodohospodáři z VÚV TGM se budou zabývat „ověřením břehové infiltrace výstavbou meandru Jordán u Týniště nad Orlicí“. Tedy tím, že okolí klikatícího se toku je vlahé, zatímco betonová přímá koryta vodu ukradnou a za povodně ještě urychleně dopraví tam, kde se rozlévá. To jsou věci, pro které party aktivistů (v dosahu regionálních koordinátorů živé vody) už chtějí brát do rukou rýče. Ale ono není od věci důkladně a metodicky neprodyšně spočítat, jak se voda v různých prostředích chová, aby se zkrátily debaty, jestli je lepší kroucený potok a vyhnojené pole nebo betonová přehrada.
Vidím v tom nástup klimatického Osvícenství po dlouhých letech Temna. Ono světlo je o to jasnější, jak boj se suchem a klimatem dostává také občanský a sociální rozměr. Nestojíme před problémem, který vyžaduje pouze peníze a technologie. Slogan „prostředí pro život“ není jen varováním před život ubíjející pustinou. Ve stejných dnech, kdy se ozvali aktivisté z Vysočiny na facebooku, levé křídlo Demokratické strany USA publikovalo ve Washingtonu svůj manifest Green New Deal. Jde vlastně o návrh federálního zákona, který propojuje potřebu ochrany před klimatem s odstraňováním sociálních nerovností.
V Americe jako u nás sílí představa decentralizované společnosti, která nabízí nová pracovní místa i více svobody formou sdružování pro využití místních zdrojů. To je kvalitní levicový program, který otevírá budoucnost (snad ne tak vzdálenou) za velkou louží i u nás.
https://apps.npr.org/documents/document.html?id=5729033-Green-New-Deal-FINAL
