Proč dnes o médiích? Trest za cenzuru

Avatar
Původní autoři

http://www.novarepublika.cz/2019/01/panelova-diskuze-aby-media-nelhala.htmlIvan David
13. 2. 2019
Ano, samozřejmě, že je evidentní, že média “zprostředkovávají” a nebo “nezprostředkovávají” informace a tedy tak, či onak manipulují veřejným míněním. Jenže význam médií nebyl nikdy větší než dnes, protože nikdy nebylo snazší medializovat, než dnes, nikdy nebyly dostupné takové technické prostředky jako dnes, ani takové znalosti z oblasti psychologie umožňující ovládání “mas”. Obrovský tok informací představuje jednak skutečnou svobodu, jednak nebezpečnou iluzi svobody, asi takovou, jako že každý si svobodně může koupit letadlo. Vládnoucí moc v mnohých zemích nejen Evropy ztrácí oporu často proto, že občané prohlédli, že se řídí a je řízena více globalistickými silami, než vůli lidu země, kterou spravuje.


Tím se zostřuje boj o to, co všecno se nemáme dozvědět, a co si naopak máme myslet. Tlak je hrůzný i směšný současně. Nabývá podoby středověkého a novověkého boje proti kacířství. (I tenkrát ztráceli církev i panovníci autoritu). Jsme zuřivě napadáni, že si dovolujeme “nevěřit” jejich “oficiálnímu výkladu” událostí. Svoji víru nám vnucují jako kritérium pravdy.

…a pak jsou tu lidé někteří,
kteří vědí, ale nevěří,
věří jen, že jim to projde,
na ty ale brzo dojde. (J.R. Pick, 1968)

Povinností myslícího člověka vůči společnosti i jemu samotnému je být skeptický, tedy nepřijímat slepě, to co se předkládá. Není důvod adorovat chudé duchem.

Snaha přetékající nenávistí zakazovat nenávistné projevy je směšná a hrůzná zároveň. Vládnoucí síly si chtějí ponechat monopol na jedinou správnou nenávist.

Největší média státní, “veřejnoprávní” i soukromá ochotně cenzurují svůj obsah. Bojůvky zvané “neziskovky”, prý reprezentující “občanskou společnost”, snad proto, že je nikdo nemokraticky nevolil, ale někdo je svévolně financuje z našich daní, hledí každého zotročit “politickou korektností”.

Samozřejmě, že máme právo na pravdivé a přiměřeně úplné informace, samozřejmě, že máme právo vyjadřovat vlastní názory, at už jsou jakékoli (s vědomím hranic vlastních práv a práv ostatních), samozřejmě, že máme právo na vyvážené zpravodajství veřejnoprávních nebo státních médií. Ale co je nám to platné, když jsou naše práva nevymahatelná.

Co tedy uděláme proto, aby byla vymahatelná?

Nejsem mediální ani právní expert, ale myslím si toto:

– Vyváženost, pravdivé a přiměřeně úplné informace (ve veřejnoprávních médiích) jsou tak důležité, že nelze nechat parlamentní politické strany, jejichž špičky nás tak často zrazují, aby o obsazení mediálních rad rozhodovaly za občany. Ještě horší je nápad obsazovat rady zástupci církví a společesných organizací. Je nutno volit zástupce mediálních rad přímo ve volebním obvodu, jímž by byla celá republika.

– Je povinností veřejnoprávních médií provádět metodicky korektní analýzy obsahu a na jejich základě trvale korigovat politicky relevantní obsah. (“Politický” znamená dotýkající se veřejného zájmu.)

– Je nutné prosadit “právo na odpověď” tak, jak se o to marně bojovalo v Poslanecké sněmovně před dvaceti lety. Není pravda, že je možné se úspěšně u soudu domoci satisfakce za pomluvu a že lze média donutit k účinné veřejné omluvě a případně si vynutit odškodnění.

– Je nutno tvrdě sankcionovat omezování svobody slova, jinak je taková “svoboda” jen prázdnou deklarací. Musí být definován trestný čin “potlačování svobody slova”, žádný nový “zákon na ochranu republiky”, nebo pokračující cenzurní zvůle dokonce bez opory v zákoně.

To jen tak pro začátek. Cílovou skupinou manipulátorů jsou chudí duchem. (Je velmi relativní, kdo spadá do této kategorie.) Je jich dost a silou svých hlasů rozhodují volby. I oni musejí dostat nezkreslené informace, neboť se oddávají pohodlí víry že “by nám přece  nelhali”, především oni informace aktivně nevyhledávají, neboť nemají dostatečný zájem a cítí se zcela bezmocní.

Věřím, že na zítřejší panelové diskuzi se dozvíme víc. Kdo nebude moci přijít, může pak vidět videaozáznamy.