20 let v NATO – II.

-vlkp-
13. 3. 2019  KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Včera v prvním dílu článku k  dvacetinám naší účasti v  NATO jsem slíbil, že dnes v pokračování se dotknu dvou věcí – ruské hrozby a  pozice Spojených států. A  to s použitím tvrdých dat z  naprosto neprůstřelných zdrojů. Na konec jsem se rozhodl, že přidám ještě cosi třetího, co se týká nasazení NATO v  Afghanistanu…Něco, co v ČR ani SR zatím nikdo kupodivu nezaregistroval. Ačkoli by měl.

Nejdříve k té ruské hrozbě. Mimořádně renomovaný Mezinárodní institut strategických studií před pár dny zveřejnil svou pravidelnou výroční bezpečnostní ročenku. Její součástí je i jednoduchá, ovšem naprosto výmluvná grafika kolik který stát vydává na zbrojení. V miliardách dolarů.

Zdroj Mezinárodní institut strategických studií (IISS)

Ten čárkovaný bílý kruh představuje souhrn výdajů na zbrojení členů NATO bez USA. Každý má naprosto triviální, ale maximálně efektivní možnost si spočítat, kolik dává na armádu onen ruský univerzální strašák a  kolik NATO a  USA! Mohl by mi někdo z těch, co mne dnes a denně a zejména včera opět strašili Ruskem, vysvětlit,  jak může Moskva představovat to fatální ohrožení s  tak mizivým vojenským rozpočtem? S  tak nedostatečným lidským a  ekonomickým potenciálem?

Za sebe říkám, že to jde jen tehdy, pokud Putinovi někdo vyrobí Kámen mudrců a  k tomu Elixír života. To první proto, aby mohl měnit jakoukoli obyčejnou hmotu ve zlato a tak financoval odpovídajícím způsobem ruskou vojenskou mašinérii a  tu druhou proto, aby se její soldáti stali nesmrtelnými kyborgy. Jedině tak se totiž dá vyrovnat zjevný nepoměr sil, lidského potenciálu a ekonomických možností.

Neexistují sebemenší náznaky, že by Putin ty dva věčně hledané zázraky měl někdy k dispozici. Takže s  ruským strašákem je to stejné jako s tím klasickým v zelném poli. Věřím úsudku Ronalda Reagana, který kdysi řekl toto:

Dějiny nás učí, že války začínají tehdy, když vlády uvěří, že cena za agresi je nízká. [History teaches that wars begin when governments believe the price of aggression is cheap. ]

Vážně by dnes byla ruská cena za kremelskou agresi, jak jsme neustále přesvědčováni, nízká? Nebo snad by Moskva měla šanci vyhrát a  porazit celý západní a  připojený svět?

Víc opravdu to antiruské třeštění komentovat nehodlám. Jde o  naprostý a zjevný nesmysl. Bez peněz, respektive výrazného přebytku peněz se útočná válka prostě vést nedá. Obranná samozřejmě musí. Bez ohledu na stav pokladny nebo lidské či jiné zdroje. A  to do všech důsledků. Bylo by dobře, kdyby si tohle fanatičtí atlantisté občas připomenuli.

Další slíbené téma je role USA v současném světě, včetně toho natovského.

Původně jsem hodlal toto téma pojednat sám. Ale byl jsem upozorněn na článek profesora Oskara Krejčího v  časopisu Argument! Je to natolik precizní, že nedává smysl cokoli samostatného vymýšlet. Takže jsem si dovolil z toho textu celou následující pasáž:

Aby byl přehled o tom, jak se Donaldu Trumpovi ve vrcholové politice daří, plastičtější, je možné nahlédnout do zprávy Hodnocení světových vůdců, kterou minulý týden zveřejnila americká analytická a poradenská firma Gallup. Zpráva obsahuje výsledky celosvětového průzkumu prováděného ve 133 zemích. Podstatu zveřejněné zprávy tvoří odpovědi na otázku „Souhlasíte, nebo nesouhlasíte se způsobem provádění vůdcovství určité země?“ Graf číslo 2 převzatý z této studie ukazuje medián získaný z odpovědí obsahujících souhlas s vůdcovstvím u čtyř zemí. Je na něm vidět dramatický propad souhlasu s politikou USA po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta: v prvním roce Trumpovy vlády činil souhlas s vůdcovstvím Spojených států 30 %, což přestavuje nejmenší zisk od začátku provádění těchto výzkumů. Jednalo se o propad sympatií k vůdcovství USA o 10 či více bodů v 65 zemích. Ani loňských 31 % souhlasu nepředstavuje důvod k nadšení v Bílém domě: doprovází jej nesouhlas s americkým vůdcovstvím na hladině 40 % v rámci celosvětové veřejnosti; před nástupem Donalda Trumpa do prezidentské funkce činil nesouhlas 23 %.

Pozoruhodný je v této souvislosti růst důvěry k Rusku. Ten začal roku 2014, tedy po připojení Krymu k Ruské federaci a po uvalení západních sankcí. Důvěra k ruskému vůdcovství byla loni na úrovni 30 %, což znamená, že je téměř stejná jako důvěra v USA. Zároveň tolik v Česku zpochybňovaná Čína se svými 34 % důvěry předběhla sympatie k americkému vůdcovství. Na čelo důvěry v globálním vůdcovství se po propadu Spojených států dostalo Německo. Na křivce, která na grafu číslo 2 označuje víru v německé vůdcovství, je ale patrný pokles od roku 2015 – tedy od chvíle, kdy se kancléřka Angela Merkelová celosvětově proslavila zvoláním „Zvládneme to!“

Citovaná zpráva firmy Gallup nepřináší jen přehledy o zmíněných čtyřech mocnostech. Ukazuje též vývoj vztahu k americkému vůdcovství v jednotlivých státech Evropy. Na čele důvěry v USA jsou na našem světadílu Kosovo (80 % souhlasu s americkým vedením) a Albánie (69 %). Ty jsou následované Polskem, kde je ale souhlas s americkým vůdcovstvím už pod polovinou dotázaných (49 %). V politice všech těchto tří států je patrný větší radikalismu v některých otázkách, než dávají najevo ostatní evropské státy – z čehož vyplývají i sympatie k Washingtonu. K výraznému poklesu důvěry v USA došlo loni v Makedonii (39 % souhlasu – pokles o 12 bodů) a na Slovensku (27 % souhlasu – pokles 10 bodů; nesouhlas byl na hladině 56 %; 19 % nechtělo či neumělo odpovědět). Změny v těchto dvou zemích jsou velmi zajímavou reakcí na vnitrostátní dramata. Nejméně souhlasu v Evropě má představa světového vůdcovství USA v Rusku  – 11 % (nesouhlas 60 %). To se zdá přirozené, což lze jen obtížně říci o skutečnosti, že hned za ruskou veřejností následuje veřejnost Norska (12 % souhlasu), kde byl zaznamenán i rekordní nesouhlas (87 %). Obdobná situace je ve Švédsku (13 % souhlasu) a v Lotyšsku (13 % souhlasu). Výzkum zahrnul i Českou republiku: souhlas s americkým vůdcovstvím vyjádřilo 31 % dotázaných, to je podle autorů zprávy rekordně nízká úroveň v této zemi; nesouhlas s americkým vůdcovstvím ve světě pak dosáhl hladiny 38 %, přičemž plných 32 % nechtělo či neumělo odpovědět. Porovnání těchto tří čísel naznačuje názorovou rozštěpenost české společnosti.

Profesor Krejčí Spojené státy personifikuje s  Donaldem Trumpem. Vím, že vychází z  Gallupova průzkumu a  otázek, které byly postaveny tak, jak postaveny byly.

Jenže onen graf důvěry v  americké vůdcovství je svým způsobem zavádějící. On totiž nevypovídá jen o současném prezidentovi Spojených států. Trump je na tom dnes přesně stejně jako Bush ml. na konci své kariery.

Je to tedy daleko více o  americké schopnosti zvládat, respektive, znovu a znovu vyvolávat celosvětové krize. Těch 34% v  roce 2008 není náhodných. Tehdy začala poslední ekonomickofinanční deprese, USA se tehdy poprvé dostaly do potíží s válkou v Iráku a  v  Afghanistanu. Jenže pak přišly další prezidentské volby a  zvítězil Obama, který okamžitě dostal Nobelovu cenu. Dodnes nikdo netuší proč. A  svět v naději na lepší příští (stejně jako tehdejší výbor pro udělování Nobelových cen) otaxoval nikoli leadership USA, ale svoje očekávání a projekce amerického vůdcovství!

A dnes? Dnes většině světa vadí, když Donald Trump zcela otevřeně komunikuje to, co ti před tím zamlčovali, ovšem podle svého naturelu také dělali – America first! Ostatně, když kdysi vnucoval speciální americký vyslanec pro Balkán – Richard Holbrooke srbskému prezidentovi Miloševičovi nestydaté ultimatum, známé jako tzv. smlouva z Rambouillet a  srbský prezident namítal, že něco tak nepřijatelného nemůže jeho země, jako dlouholetý a  osvědčený americký spojenec přijmout, mu Američan opáčil – „Amerika si nevybírá své cíle podle svých spojenců, ale vybírá si své spojence podle svých cílů.“

Proti Holbrookovi a jeho neotesanosti je vlastně Donald Trump vzorem decentní diplomacie! Holbrook byl totální sprosťák. V  době, kdy v  Bílém domě seděl Bill Clinton – archetip liberálně demokratické Ameriky a  svatý z orloje pro každého českého atlantisty. S  tímhle typem mám osobní problém. A  to velký. S  Donaldem Trumpem nikoli. Chová se přesně tak, jak sliboval v kampani a svým způsobem plní to, co lze očekávat od odpovědné hlavy státu. Svého státu! A znovu zopakuji to, co už jsem napsal několikrát – rád bych viděl stejný přístup k vlastní zemi od českých papalášů!

Jenže my jsme právě ve zběsilém trdlování nad dvěma českými dekádami v NATO….

Včera jsem dumal nad tím, zda se lze spolehnout na spojence typu Británie, Francie, Německo jako záruky české bezpečnosti a  konfrontoval slepou víru v ně s  jejich čerstvými dohledatelnými skutky a výroky. Plus udělal shrnutí, čeho jsme za těch let v NATO dosáhli a na čem jsme se podíleli.

Dnes píši o  Spojených státech, protože je třeba se vypořádat s očekávanou kardinální námitkou, že NATO = USA a že tedy ony jsou hlavním garantem naší nedotknutelnost a  suverenity! Jak s tím jde dohromady ten sprostý výrok Richarda Holbrooka? Jak s tím ladí Trumpova Amerika na prvním místě? Stačí si vzpomenout na Afghanistán a  rozhovory mezi Američany a  Talibanem…. Kdy spojenci z NATO, ale především kábulská vláda byli postaveni před hotovou věc! Nebo na to, že Babiš si vůbec nedovolil ve Washingtonu o Afghanistanu ani špitnout.

Atlantista a Zemanův emisar v Babišově vládě – Metnar, když dostal příslušnou otázku, co by jako dělala AČR v případě stažení Američanů, bezelstně odpověděl takto:

Pokud dojde ke změnám a dojde třeba ke snížení počtu nebo ke stažení amerických vojáků, tak my na to budeme adekvátně reagovat. Pokud z Afghánistánu odejdou Američané, odejdeme také.

Z toho vyplývá že:

– nějaké NATO, nemluvě o Česku, nebudou mít na rozhodnutí Trumpa vliv

– že jsme tam my pro Američany a nikoli oni pro nás nebo pro Evropu a  že naše samostatnost rozhodování absolutně neexistuje!

Báječné zjištění! Tohle jsme včera slavili? Diví se potom někdo rekordnímu úpadku víry v  americké vůdcovství? A  uvědomují si včerejší oficiální slaviči co a jak? Že česká veřejnost bere vůdčí roli Ameriky ve světě s  rekordním despektem? A  jinde, kde jsou s  Američany v NATO déle, je jejich skore ještě mnohem horší? Nemám z  toho radost. A  už vůbec nechápu, že by v našem prostoru snad mohla být větší podpora čínské dominanci, ačkoli to ten druhý graf konstatuje!!!! Čínský leadership je celosvětově oceňovanější než americký!!!!

To mi opravdu hlava nebere! Tohle potřebuje nějakou akci a  nějaké řešení! Ne věčné vytahování ruského strašáka!

Jenže tam kde se oficiozně a ostentativně juchá, tam není čas a  především chuť přemýšlet..

Místo toho se tlachá. O  atlantické solidaritě o  jednotě o společně sdílených hodnotách o… o… o… , zkrátka i tisíci hloupostech a nesmyslech v  prázdných a bezobsažných žvástech a  floskulích.

Mimochodem, když už jsme u toho věčně omílaného sdílení společných hodnot, spojennectví, solidarity, atd. atd., málem mi v minulou neděli vypadly oči z důlků, když jsem narazil na Echu 24.cz na následující článek

Armáda USA se hostitelským zemím prodraží? Trump chce víc peněz za vojáky vyslané do ciziny

Přiznávám, že jsem se jednak musel opakovaně štípnout, jestli se mi to nezdá a  k tomu pak ještě ne třikrát, nýbrž alespoň pětkrát přečíst, abych s e ujistil, že textu správně rozumím.

Podle listu Washington Post si prezident často stěžuje, že američtí spojenci se příliš spoléhají na ochranu USA a na zajištění své vlastní bezpečnosti šetří. Proto vymyslel plán, že spojenci by museli zaplatit kompletní účet za pobyt příslušníků ozbrojených sil USA a navíc ještě 50 procent této částky!!!

Já myslel, že za spojenectví, se v moderní době normálně neplatí…. Že důležité je to sdílení společných hodnot, ty vazby a  ta liberální demokracie… Že poplatkům „za ochranu“ se dnes říká raketýring a  je to trestný čin. Všude na světě. Jistě, v  mezinárodní politice to není nic nového, to provozovali mocenští hegemoni všech epoch. Ale že v  naší době to skončilo s  rozpadem britské, francouzské a  vůbec celosvětové koloniální soustavy někdy začátkem druhé poloviny minulého století! Washington Post mne vyvedl z omylu. Sdílení společných hodnot a  ona nenahraditelná transatlantická vazba má fungovat jen tehdy, když platba dosáhne výše 150% amerických nákladů? Kam jsme se to dostali? Tohle jako tak úporně slavíme?

Nezbylo mi než vyhledat text, určitě jeden z nejodpornějších, který jsem za svého života jako aktuální poznal a jenž mi byl vnucen a znovu si ho pečlivě přečíst, abych s ním porovnal u  Američany zvažovanou „jistotu jedenapůlnásobku“ – tedy „Smlouvu“ o „dočasném“ pobytu sovětských vojsk v Československu!

Od 17. listopadu 1989 mne ani na vteřino nunapadlo, že bych snad tenhle vnucený hnus musel ještě někdy číst a  už vůbec ne, že důvodem by mohlo být srovnání podmínek tohohle diktátu s  tím, co by mohl chtít demokratický spojenec!

Leč stalo se. Bílý dům zvažuje vyběr onoho 1,5 násobku za ochranu. Brežněv a jeho bolševici nám to nadiktovali takto:

Čl. 3

1. Sovětská strana ponese náklady, spojené s vydržováním sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky.

2. Vláda Československé socialistické republiky poskytne sovětským vojskům, osobám k nim příslušejícím a členům jejich rodin po dobu jejich dočasného pobytu v Československé socialistické republice kasárna a byty uvnitř kasáren, služební, skladovací a jiné prostory, letiště se stálými stavbami a zařízením, prostředky státní spojovací sítě, dopravní prostředky, elektrickou energii a jiné služby.

Vojenské výcvikové prostory, střelnice a cvičiště budou využívány společně s Československou lidovou armádou.

Způsob a podmínky využívání výše uvedených objektů, jakož i komunálních, obchodních a jiných služeb se stanoví po dohodě smluvních stran.

Mám dost. Pro dnešek určitě! Na nějaké slavení vážně nemám ani pomyšlení. Ale oni to včera na Hradě papaláši, v čele se Zemanem a Babišem, nepochybně zmákli i beze mně i za mne. A  hlavně za moje peníze. A  jejich hlásní troubové se činí více než kdy jindy… Mám dost!

Vlastně nemám a nemohu mít. Protože do vydání tohoto textu schází ještě asi 5 hodin a už ho musím dodatkovat. Našel jsem totiž na Aktualne.cz soubor grafik, popisujících Česko a  NATO, o který vás nesmím ochudit:


Taky si musíte, při pohledu na tu mapku připomenout, že NATO je OBRANNÁ ORGANIZACE? S  výjimkou Pobaltí a  Islandu nevidím jedinou operaci, kde by AČR bránila teritorium aliance…. Ale silně mne zaskočilo, že jsme nějak operovali v  rámci NATO v Libyi a Pakistanu…Takže za tu migrační tsunami nakonec zodpovídáme také… Jestliže to je pravda…

A co tohle? Já bych to pojmenoval – občan si chrochtá


Osobně žasnu – největší spokojenost s NATO u nás byla v roce 2009. Nejspíš čeští občané čekali, že světovou finanční krizi vyřeší generalita a ostatní lampasáci ve štábu NATO: Nevyřešili.

Ale v rámci starého bolševického hesla – bylo hůř a národ si chválil, tak si chválíme!

Ale tohle je zajímavé!!!! Ovšem je to dokonalý doklad krátké paměti občanstva

Humanitární bombardování spoustu lidí probudilo, stejně jako migrační tsunami a nečinnost NATO. Jenže zase rychle usnuli!!!!

A tady je to potvrzeno znovu. Bolestně!

Ovšem i tak to stálo tvůrcům toho grafu za velkou optickou manipulaci s měřítkem osy y předchozího grafu! Což už se u žádného dalšího neopakuje. Protože jejich výstupy nejsou nepříjemné. Ale to si už dohledejte sami.

Tohle jsem prostě připojit musel! Ostatně – já grafy rád, ale to už dávno víte.