Kdo chce u nás válku?

Jaroslav Tichý
12. 3. 2019
Prostřednictvím mainstreamové propagandy u nás dost našich občanů převzalo a bezmyšlenkovitě opakuje zaříkávadlo o tom, jak nám naše účast v NATO zajišťuje naši bezpečnost. K tomu někteří naši (bohužel zvolení) představitelé omílají stále dokola jakousi mantru o ochraně euroatlantických hodnot, aniž by uváděli, které to konkrétně jsou, zvláště pak za neustále se měnící situace, kdy původní občané našeho státu a celé Evropy svých práv a hodnot naopak pozbývají v přímém přenosu.


 V dnešním, z kloubů vymknutém světě ovšem nelze vyloučit, že těmi správnými hodnotami jsou právě i ty, kdy budeme v naší domovině utlačování a naší jedinou zato každodenní radostí bude vyživovat práce neschopné migranty, kteří nás budou obohacovat negramotností, exotickými nemocemi, vytvářením nepořádku a násilí v ulicích. A že právě to jsou ty hodnoty, které si za pomoci NATO bráníme. Kromě podpory agrese dalších členských zemí NATO dle jejich potřeb ve světě, z níž krom medailí pro pár oficírů nic nemáme. Právě naopak.

Pojďme se tedy podívat na celou problematiku trochu detailněji. Tak tedy:

1/ když se zeptáte našich občanů, kdo z nich chce zabíjet občany jiných zemí, krást jejich půdu, nerostné a přírodní bohatství, tak se od naprosté většiny z nich kladné odpovědi nedočkáte. Je to v pořádku a popravdě, neboť Češi, Moravané ani Slezané nebyli a nejsou výbojných národem. Pro nás dosud platilo: „cizí nechceme a své si nedáme“;

2/ když se našich občanů zeptáte, proč jsme tedy vstoupili do NATO, tak ti mladí zatím žili v představě, že proto, aby sami nemuseli na vojnu, bránil nás někdo jiný, zatímco oni budou na diskotékách. Když se jich zeptáte, před kým nás má NATO bránit, tak ti „informovanější“ řeknou, že před ruskou agresí. Na poznámku, že ale neexistují žádné důkazy o tom, že by se k něčemu takovému Rusko chystalo, dostanete od těch, kteří jsou pravidelně ve školách opečováváni nějakou neziskovkou za naše peníze, odpověď „ale mohli by“. Většina ale neví, krom toho naši historii nezná, takže poučení z historie si žádné neodnesla. A jejich rodiče u téměř dospělých ratolestí nedohoní to, co v mládí často zameškali a to, ani kdyby chtěli. Ti starší odpovídají, že se jich nikdo neptal. Mají pravdu, pak ale nechápu, proč ty, kteří nás bez souhlasu občanů do této šlamastyky zatáhli, i nadále volí;

3/ Naše občany vesměs zatím evidentně netrápí, že jsme se stali účastníkem agrese vůči jiným zemím, že jsme agresory. Mnozí z nich prý „o tom takto nepřemýšleli“. To nám ale nebrání v tom, abychom jiné za agresory (často i neprávem) sami označovali.

Zajímavé přitom je, že ta agrese byla či stále ještě je vedena především vůči zemím, kterým jsme v minulosti pomáhali s jejich zprůmyslněním a se zvýšením jejich ekonomické a životní úrovně. K nim patří Libye, Sýrie, Irák a též i Afghánistán. Všechny byly cíleně poničeny, rozvráceny, obyvatelé po velkých, někde až statisícových množstvích povražděni. S výjimkou Libye jsme v té či oné podobě byli součástí agresora. Vina je tedy i na nás. Zatím to naše občany příliš netrápí, patrně se probudí teprve tehdy, až se pozůstalí těch mrtvých přijdou mstít i k nám. A v takovém Afghánistánu jsme k tomu vlastní hloupostí nakročili mílovým krokem, ač Tálibán, jakkoliv se mi jeho zpátečnická ideologie nelíbí, nikdy zatím žádný teroristický čin v zahraničí nespáchal. A nelze přitom plést Tálibán s Al Kajdou, jak jsme toho byli nedávno svědky u našeho čelného představitele, k němuž navíc zřejmě ještě nedorazila informace, že Trump nechává vyšetřovat útok z 11/9 jako útok pod falešnou vlajkou.

4/ Za situace, kdy hrozící islamizace naší země patří zřejmě mezi ty hodnoty, které si tak úzkostlivě bráníme a na důkaz toho podepisují naši představitelé v rámci EU či OSN různé úmluvy a kompakty k jejímu urychlení, aby nám pak doma tvrdili pravý opak, nám ale hrozí ještě daleko větší a zřejmě i akutnější nebezpečí. A tím je nebezpečí našeho zatažení do války s Ruskem, o jejíž rozpoutání se stále snaží američtí neoconi v představě, že opět se bude válčit jen v Evropě, zatímco USA na rozpoutání války, jakož i na jimi předpokládaném vítězství, budou profitovat. V opačném případě USA stojí opět před krachem a toto je jedna z mála možností, jak tyto své problémy na úkor ostatních řešit. Nové války se totiž obvykle připravují podle průběhu těch předešlých. A jak kdysi prohlásil Ronald Reagan: „Dějiny nás učí, že války začínají tehdy, když vlády uvěří, že cena za agresi je nízká.

Tentokrát to díky velkému technickému pokroku naštěstí pro svět neplatí, na což upozornil další generály v USA teprve nedávno generál Terrence J. O’Shaughnessy, a jak před Kongresem potvrdil, ruské rakety odpálené z pozemních základen mohou opravdu zasáhnout americké území do 15 minut (z ponorek mnohem dříve). O tomto projevu O’Shaughnessyho psal i The Washington Times. Nadšení pro novou válku tak v řadách neoconů v USA poněkud ochladlo, otázkou ale je na jak dlouho.

5/ Je jasné, že v případě útoku na Rusko, který by byl veden i z našeho území (a nemusí zde být ani umístěny rakety či radary, stačí k tomu koncentrace vojenských sil či nějaký štáb či středisko řízení palby apod., staneme se cílem odvetného útoku Ruska, jakmile na něj NATO či armáda USA zaútočí. Pokud to necháme dojít až takto daleko, nestěžujme si. Pak důsledky naší nevšímavosti či neprozřetelnosti, pokud to nenazveme pravým jménem, pocítíme sami, a to s fatálními důsledky pro nás a naši zemi. Na nápravu již nebude čas. Definitivně ne, bude to konečná pro naši zemi i národ. Opravdu to chceme? Kdo a proč?

6/ Informace k 20. výročí našeho vstupu do NATO nebyly tedy nejen vyvážené, nebyly prakticky žádné. Jen samá propaganda. Je proto na škodu, že:

– zaznělo dosud tak málo hlasů upozorňujících na ustanovení zakládací (washingtonské) smlouvy NATO, zejména pak na:

článek 12:
Poté, co bude smlouva v platnosti deset let, nebo kdykoli později, se smluvní strany, jestliže o to některá z nich požádá, poradí o revizi smlouvy, přičemž vezmou v úvahu faktory ovlivňující mír a bezpečnost severoatlantické oblasti včetně vývoje světových i regionálních uspořádání podle Charty OSN pro zachování mezinárodního práva a bezpečnosti

a na článek 13:
Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení;

– namísto oslav 20. výročí našeho připojení k agresorovi naši představitelé neuspořádali mezinárodní konferenci členských zemí NATO k tomu, jak revidovat a změnit činnost NATO tak, aby začala fungovat podle své zakládací smlouvy a stala se z nástroje války záštitou míru (podle čl. 12), pokud si neumíme (či nechceme?) zvolit představitele, kteří by poslali rovnou vládě USA dopis oznamující po uplynutí 20-ti let naší účasti v NATO náš odchod z této organizace (v souladu s čl. 13 této smlouvy);

– neproběhla dosud debata o možnosti realizace projektu Trojmoří nikoliv ale jako amerického nástupního území pro útok na Rusko, nýbrž jako pásu zemí oddělujících západní Evropu od Ruska (a naopak). Tedy pásu zemí bez cizích základech a s bezpečnostními zárukami jak USA, tak i Ruska a případně i Německa. Bylo by velmi účelné, aby do této iniciativy byla zapojena i OBSE. Ideální možnost k jejímu předjednání s prezidentem Trumpem právě propásl premiér Babiš.

Ti z nás, kteří nechtějí z NATO vystupovat a setrvale vyprávějí o tom, jak je třeba NATO reformovat, propásli tak jedinečnou příležitost k takovému kroku, pokud ho kdy mysleli vůbec vážně. Dali tak za pravdu těm, kteří pragmaticky navrhují rovnou náš odchod z této vojenské organizace. Ti to naopak vážně myslí a jejich počet stoupá.