“Utíkej, Péťo, utíkej”. Volební kampaň Porošenka je ve slepé uličce, je nějaká cesta ven?

Vasilij Stojakin
12. 3. 2019    ukraina
Vedoucí Národního sboru Andrej Bilecký slíbil, že bude mařit Porošenkova volební shromáždění, a požadoval od něj odpověď na otázku, kdy budou osoby odpovědné za korupci v Ukroboronpromu uvězněny. A zatím své slovo drží: už byla narušena dvě shromáždění – v Čerkasech a Žitomiru. Ale problém není v korupci, je v principu, jak se má Porošenko dál chovat? Musí se uznat, že Bilecký svůj slib splnil: 9. března bylo zmařeno shromáždění v Čerkasech a 11. března v Žitomiru. Porošenko musel uprchnout. V Čerkasech bylo maření shromáždění doprovázeno rvačkou.


Porošenko se zcela neočekávaně ocitl ve stejné pozici, v níž se dříve ocitali “separatisté” (Oleg Carjov v roce 2014 nebo Janukovič). Jeho situace je dokonce horší – nejen, že klesá legitimita jeho moci. Z pod jeho vlivu jsou vytlačováni nacionalističtí voliči. Přičemž v okamžiku, kdy je velmi obtížné cokoliv napravit. Je těžké si představit, že Bilecký vystupuje samostatně, bez nápovědy a financování nějakými jinými subjekty.

Hlavní verze většiny expertů spočívala v tom, že na akcích je zainteresován Avakov, který má vliv na Národní sbor a může zajistit nezasahování policie, ale incident v Čerkasích zasáhl i jeho – slíbil, že volby se budou konat v řádném režimu …

Otázka nyní zní: co by měl nyní prezident udělat? Provádí volební kampaň. Až tolik možností nemá.

1. možnost: nejezdit, když už mu není umožněno vystupovat

To už by bylo ale snazší stáhnout svou kandidaturu. Samotné agitační cesty mu sotva přidávají až tolik hlasů; ale po dvou zmařených shromážděních bude zřeknutí se cest signálem pro regionální elity – Porošenko nemůže být prezidentem a nemá smysl ho podporovat. Bylo by to zhroucení administrativních zdrojů a všech již spuštěných schémat falšování a podplácení.

Mimochodem, podle posledních zpráv byla prezidentova cesta do Charkova zrušena.Velmi špatná varianta.

2. možnost: otevřeně diskutovat s kritiky režimu

Prezidenta ctí, že se snažil jít právě touto cestou. Vypadá trochu přihlouple, protože prezident a “aktivisté” se navzájem obviňují z toho, že jsou ruskými agenty. Vedení diskuse na smysluplnější úrovni je nemožné, nejsou k tomu podmínky. Formát takové diskuse (podle principu “sám jsi agent Kremlu”) byl však společnosti vnucen právě administrativou prezidenta.

Je tedy možné dosáhnout pouze zmaření všech následujících shromáždění – namísto oslovení národa povede prezident diskusi s nacionalisty, čímž je učiní (vědomě nebo nechtěně) rovnocennými sobě samému. No, tak to právě potřebují …

3. možnost: změnit formát setkání

Zřeknout se pořádání shromáždění a přejít na jiné způsoby komunikace s voliči – setkání s pracovními kolektivy, stranické a hospodářské aktivy, na pozvání, živá vysílání regionální televize atd.

Částečně to bude znamenat vítězství nacionalistů, tím spíš, že proti takovým akcím budou demonstrovat. Jejich vliv se však na průběh kampaně sníží a na ostudné incidenty v Čerkasích a Žitomiru se časem zapomene.

Není to nejlepší možnost, ale jasně je lepší než obě předchozí.

4. možnost: tvrdě učinit přítrž činnosti nacionalistů

Ve skutečnosti to mělo být provedeno na samém počátku – narušování volebních aktivit současného prezidenta je nepřijatelné. Ale …

Za prvé, těmito otázkami se má zabývat policie, ale právě ona nechce nic podnikat. Jelikož, podle všeho, je za věcí Avakov. Samozřejmě, “začištění” se může věnovat i SBU, ale bude to jasné porušení postupu při řešení takových případů. No, ledaže se podaří najít důkazy o vazbách Národního sboru s FSB. Ale při přípravě takových operací SBU už dávno projevila svou impotenci (stačí, když si připomeneme “vraždu” Babčenka, upatlaného prasečí krví …).

Za druhé, prezident Porošenko vsadil na nacionalistické voliče a tvrdá “reakce” vůči nacionalistům za nepříjemné otázky prudce zhorší možnosti komunikace s příslušnými voliči.

Za třetí, ve skutečnosti to nic neřeší – výhrady ke korupci v okolí prezidenta stejně zůstanou …

V kontextu toho, co se děje, je třeba na upozornit dvě věci. To, co se děje na Ukrajině, je samozřejmě projevem krize prezidentství Petra Porošenka a může ho to o post prezidenta připravit. Krize státu to však není. Spíše krize současného státního uspořádání. Podle vzoru Gruzie, kde pád režimu Saakašviliho vedl k přechodu na parlamentní republiku.

“Každý politik, který obsadí post prezidenta Ukrajiny po Porošenkovi, bude závislejší na radikálních nacionalistech a bude nucen provádět tvrdší politiku”.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová