 |
| I v Bulharsku byl pád starého režimu spojen s velkými nadějemi |
Christo Prodanov
10. 4. 2019 Zemja, překlad Outsidermedia (Irena)
Osm věcí, které získalo, a osm věcí, které ztratilo Bulharsko za 30 let „budování kapitalismu“. Podobnost s ČR je jistě jen čistě náhodná.
(Ještě dnes bude následovat české pokračování)
Od 10. listopadu roku 1989 uběhlo skoro nepozorovaně téměř třicet let. Tento rok bude jubilejní, a tak se teď hodně začalo mluvit o tom, co dnes u nás v Bulharsku za kapitalismu máme a co nemáme v porovnání se socialismem. Vždyť proto před třiceti lety tisíce lidí skákali: „Kdo neskáče, je rudý!“, vyřvávali po náměstích a zpívali, jak teď přišla jejich doba a jak jim těch 45 let stačilo, že socialismus znamenal jen „komunismus“ a „totalitarismus“ a jak teď nastoupí ta světlá „otevřená společnost“, protože kapitalismus znamená „demokracii, volnost a práva a svobody“. Ten jimi nazývaný „komunismus“ byl prohlášen za univerzální zlo, přinášející lidské civilizaci jen neštěstí už od úsvitu její existence, přestože se tedy v posledních letech v prohlášeních našich dnešních pravičáků a liberálů začal dělit o první místo v lize zloduchů s Ruskem a Putinem. Ale to jen proto, že podle našich antikomunistických „demokratů“ a euroatlantiků je ten Putin vlastně „komunista“.
V tomto kontextu jsem se zamyslel nad tím, co jsme vlastně neměli v dobách socialismu a máme to dnes v podmínkách kapitalismu.
První věc, kterou máme, je jeden dlouhý seznam: narkomanie, prostituce, marginalizace, mravní úpadek, zločinnost, vraždy, loupeže, korupce, gorily, kriminálníci, hlad, masová emigrace, škodlivé potraviny, alkoholismus a stres, což za posledních třicet let vedlo k vymizení téměř dvou miliónů lidí z Bulharska. Náš stát demograficky kolabuje a výhledy jsou takové, že pokud se tato tendence nezmění, je možné, že se za několik desetiletí státotvorný národ bulharské národnosti stane menšinou a křesťanství okrajovým náboženstvím a bude nahrazen směskou Turků, Romů a migrantů z Blízkého východu a severní Afriky. Paradoxem tedy je, že za toho „despotického“ socialismu, za kterého byli lidé strkáni do vězení a zabíjeni co hrdlo ráčí a děti pojídány jak v perníkové chaloupce, se v Bulharsku zvýšil počet obyvatel ze 7 na 9 miliónů, a za toho skvělého nevinně se tvářícího kapitalismu tento počet klesl pod 7 miliónů za necelých třicet let.
Druhá věc, kterou máme v podmínkách restaurovaného kapitalismu a neměli jsme ji za socialismu, jsou zkorumpovaní politici a oligarchové, kteří nás udržují na nízkých mzdách, zatímco ročně bulharský národ okradou o miliardy leva, jež společně s ušlým ziskem v důsledku korupce, monopolů, kartelů, veřejných zakázek apod. znamenají ztrátu přinejmenším několik stovek miliard za celé to přechodné období. Jen si například vzpomeňte, jak byl státní majetek v ceně stovek miliard vytvořený rukama všech Bulharů a všem také náležející rozkraden po jednom dolaru za kus. Toto období bulharských dějin je známo pod pojmem „zločinná privatizace“, přesto tito kriminálníci dodnes zaujímají vysoké prestižní funkce s vysokými odměnami náležejícími jim za rozkradení Bulharska.
Třetí věc, kterou máme v podmínkách kapitalismu a neměli jsme ji za socialismu, jsou monopolisté. Měli jsme tehdy jeden státní monopol, který byl v podstatě společenským monopolem ve prospěch celé společnosti. Dnes máme společnosti distribuující nám energie, vodu, teplo, palivo a vůbec všechno, na co si jen vzpomenete, které nás oškubávají tak, že platíme v desetinásobcích víc v porovnání se socialismem a svůj zisk potom vyvážejí. To samé se dá říci o velkých západních obchodních řetězcích, které nám prodávají v porovnání se Západem méně kvalitní zboží, likvidují naše bulharské výrobce, a potom své zisky zase vyvážejí do zahraničí. Každé leva utracené v těchto řetězcích nebo zaplacené těm „distributorským společnostem“ je navždy a nenávratně pro Bulharsko ztraceno. A jedná se o miliardy leva ročně.
Čtvrtou věc, kterou jsme neměli za socialismu, ale máme ji v podmínkách restaurovaného kapitalismu, si spojuji s příkazy nového „velkého bratra“ naší kompradorské politické třídy. Šlo o více jak miliardy, které byl Bulhar, jenž tře bídu s nouzí, sám nucený počítat každý den i poslední stotinku ve své kapse, takto přinucen vyhodit za americké tepelné elektrárny, koncese na zlato, bezúčelné konfrontace s Ruskem a sankce, zastavené energetické projekty, bezplatné vojenské základny, za nákup F-16 a kdoví co ještě. To proto jsou mimochodem USA tak bohaté, že tak drze okrádají zbytek světa prostřednictvím neokoloniálních elit, které si samy dosadí. Jen si připomeňme, jak Trump napřed žádal Mexičany, aby zaplatili 5 miliard a postavili mezi sebou a USA zeď, ti se tomu však vzepřeli. Ať jen zkusí říci si o ně našim úředníkům a uvidí, jak čile nám je vytáhnou z kapes, aby nám obratem udělali kázání, jak pro nás na nic peníze nejsou.
Pátou věcí, kterou jsme neměli za socialismu, ale máme za kapitalismu, je zločinný stát. Stát, který prostřednictvím nepřímých daní okrádá chudáky, zatímco bohatým ukládá nanicovaté nebo dokonce žádné daně. Stát, ve kterém je prokuratura natolik pokrytecky zločinecká, že je schopná obvinit jednoho z opozičníků, že zveřejnil údaje o korupci. Stát, který je schopen ukrást 1,4 miliard leva ze zdravotního systému a aktivně napomáhat při kradení ani nevím kolika miliard z Korporátní obchodní banky. Stát, který likviduje zvířata, živobytí i životy lidí. Stát, ve kterém člověka nevyléčí ani nepochovají, pokud za to nezaplatí.
Šestou věcí, kterou máme v podmínkách restaurovaného kapitalismu, je ta pro celé jedno pokolení Bulharů vysněná Evropská unie, která se také především stará o to, jak nás co nejlépe okrádat, jak nás udržovat v poslušnosti a naše elity korumpované. Abych pravdu řekl, nevím, kolik přesně dostáváme z eurofondů, ale to stejně nemá žádný velký význam, neboť je to beztak z větší části rozkrádáno. Zato ale vím, že Evropské unii vůbec neplatíme málo formou různých vymyšlených pokut za to, co údajně bylo i nebylo, formou příspěvků do evropského rozpočtu, za uzavírání našich jaderných bloků v elektrárně Kozloduj, za politické a ekonomické zákonodárství absolutně nevhodné pro bulharské podmínky, za předsedání, kvóty, idiotsky rozdělované subvence a vůbec za všechno, co si jen v Bruselu a Berlíně dokážou vyvzpomenout. Jen prostřednictvím toho lidského kapitálu, o který nás připravilo, z nás to evropské kapitalistické centrum vysálo desetkrát víc prostředků, než jsme dostali zpět z eurofondů. Ale ani to mu nestačí, takže se teď snaží zlikvidovat nám celé jedno státní odvětví, to dopravní, aby tak obohatilo své oligarchy.
Sedmou věcí, kterou jsme za podmínek restaurovaného kapitalismu získali a neměli jsme ji za socialismu, jsou sorosoidní, americké, turecké, islámské a mnohé další fundace financované z vnějšku a sledující vnější zájmy zhoubné pro Bulharsko. Díky jejich ideologickým manipulacím je teď velká část bulharské společnosti naočkována neoliberalismem a zbytek tak upadnul na duchu, že to totálně zlikvidovalo subjektivní faktor tak důležitý pro rozvoj každého státu. Vzdělání, zdravotní péče, kultura, umění, morálka ani věda nejsou kontrolovány státem, jako tomu bylo za socialismu, ale propagandisticko-ideologickými strukturami sítě tvořené neziskovkami a hromadnými sdělovacími prostředky obsluhujícími cizí zájmy.
Osmou a velice důležitou věcí, kterou jsme neměli za socialismu a máme ji v podmínkách restaurovaného kapitalismu, je NATO. Společně s NATO jsme získali i americké vojenské základny umístěné u nás, byla zlikvidována naše vlastní armáda a stali jsme se přífrontovým státem, vedeme hybridní války a někteří z politiků by nás rádi poslali válčit s Ruskem. Společně s NATO máme i migranty, teroristy, kontingenty, padlé bulharské vojáky v zahraničí, kteří zemřeli při hájení cizích zájmů. Ukazuje se, že socialismus zajistil půlstoletý mír na planetě, kterou kapitalismus jen za několik desetiletí stihnul přeměnit v jeden vřící kotel. No a my Bulhaři se máme stát potravou pro děla, to přece proto z nás udělali ten přífrontový stát.
Ovšem bylo by nespravedlivé a ještě více nekorektní, kdybych poukazoval pouze na to, co jsme za socialismu neměli a dnes máme. Musím stejně tak vyjmenovat to, co jsme měli za socialismu a dnes nemáme.
První věc, kterou jsme měli za socialismu a dnes nemáme, je zemědělství. Napřed jsme se rozhodli, že ho rozkouskujeme na malé dílečky, které si zase rozebereme, a tak bylo zlikvidováno prostřednictvím „likvidačních rad“, čímž jsme poslali milióny lidí na ulici a spustili procesy jeho marginalizace. A na začátku nového století jsme se rozhodli, že ho zase soustředíme do rukou několika desítek oligarchů, kteří na tom vydělávají miliardy díky subvencím a nicnedělání, zatímco formou renty vyplácejí vlastníkům pozemků mizerné stotinky. Na pěstování zeleniny jsme zcela rezignovali, protože tam jsou podmínky takové, že oligarchizace tohoto odvětví je daleko těžší proces.
Druhou věcí, kterou jsme měli v podmínkách socialismu a nemáme za kapitalismu, je průmysl. Všechno bylo rozkradeno, zlikvidováno, rozloženo, srovnáno se zemí. Z průmyslového státu se Bulharsko změnilo v surovinový přívěšek pro bohaté západní ekonomiky, které nás okrádají prostřednictvím moderních forem neokolonialismu – prostřednictvím nízko placené pracovní síly a minimálních daní, díky likvidaci všeho, co by jim mohlo konkurovat i díky tisícům vědců, lékařů, inženýrů a dalších odborníků, o které nás připravili.
Třetí věcí, kterou jsme měli v podmínkách socialismu a nemáme dnes, je armáda. Armáda, která představovala hrozbu pro Turecko i Řecko společně vzaté, ze které dnes zbyla ubohá hrstka nadšenců. Zlikvidovali jsme i naši armádu, aby nás mohlo ochraňovat NATO, abychom museli nakupovat zbraně od NATO, aby se z nás stali bezmocní a nesuverénní ubožáci v rukách nových páníčků.
Čtvrtou věcí, kterou jsme měli v podmínkách socialismu a nemáme za restaurovaného kapitalismu, je vzdělání. Dnešní vzdělávací systém plodí především negramotnost a podřadnost, a podřizuje se požadavkům různorodých cizorodých faktorů. Sám stát v té věci natolik rezignoval, že upřednostňuje platit soukromým školám, kde učí chlapce, že jsou dívkami místo toho, aby podporoval státní školy a upřednostňuje platit cizím fundacím, aby nám sepisovaly učebnice, místo toho, aby se o to postaral sám. Výsledkem je, že z Levského a Boteva jsou teroristé a z pětisetleté turecké poroby je „pokojné soužití“. A stejně jako jsme za tureckého otroctví platili „daň z krve“, tak i dnes okolo deseti procent ročně z těch nejlepších středoškoláků opouští náš stát a odchází do západních států, kde se učí, jak obsluhovat jejich ekonomiky a většina z nich tak zapomene na svůj původ i vlast.
Pátá věc, kterou jsme měli za socialismu a nemáme za kapitalismu, je zdravotní péče. Bezplatná zdravotní péče se proměnila v obchodní činnost. Dnes lidé v „evropském“ Bulharsku umírají, protože nemají peníze, protože zdraví není sociální službou, ale byznysem. Je to byznys, který proměnil lidský život v objekt, který se prodává a kupuje, nebo jak je dnes moderní říkat v „něco za něco“.
Šestá věc, kterou jsme měli za socialismu a nemáme dnes, je bezpečnost. Každý může být dnes kdykoliv okraden, zmlácen nebo zavražděn, vždyť noviny nás každodenně zavalují desítkami podobných případů. Samotná policie a prokuratura jsou do takového stupně prohnilé, že člověk dnes neví, zda ho jednou přímo od nich nečeká něco zlého. Lidé mají dveře uzamčeny na několik západů a milionáři žijí v oddělených čtvrtích velkých měst nebo v malých uzavřených městečkách izolovaně od všeho toho nebezpečí.
Sedmou věcí, kterou jsme měli za socialismu a nemáme v podmínkách restaurovaného kapitalismu je spravedlnost. Absence spravedlnosti je tím základním problémem bulharské společnosti. A nejde jen o absenci právní-justiční spravedlnosti, ale také té sociálně-ekonomické. Proto je právní spravedlnost pro chudáka jedna a pro bohaté oligarchy a korumpované politiky, kteří rozkradli to, co u nás bylo vybudováno za socialismu, a kteří stále ještě kradou plnými hrstmi, zcela jiná.
Osmou věcí, kterou jsme měli za socialismu, a kterou nemáme v podmínkách restaurovaného kapitalismu, je stát. Je až paradoxní, jak na jedné straně máme zločinný stát a na druhé vlastně žádný stát nemáme. No vlastně to zase tak moc paradoxní není. Vysvětlení spočívá v tom, že jde-li o něco zločinného, tak to stát bez problémů zrealizuje, a když jde o něco užitečného, tak na to rezignuje a začne nám vysvětlovat, že to nejde. Samozřejmě, že to nejde. Něco jiného je lidi okrádat a něco jiného řešit jejich problémy, jestliže jste delegovali všechny otázky spojené s trhem oligarchům, sorosoidním organizacím, Bruselu, Washingtonu a Ankaře. A jestliže nemáme suverénní stát s politiky, kteří třicet let salutují a slouží cizím zájmům, tak potom nemáme ani vlastní důstojnost a také žádnou budoucnost.
Překlad: Irena
