Zimník pro mrtvého a pro nás problém, těžký problém

-vlk-
10. 4. 2019 KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Ústavní soud včera konstatoval, že exministr spravedlnosti Robert Pelikán se dopustil exemplární nespravedlnosti, když vydal do Spojených států ruského hackera Nikolina, aniž by vyčkal výsledného verdiktu Nejvyššího správního soudu, ohledně podání, které k němu Nikulin podal kvůli zamítnuté žádosti o udělení ochrany v  České republice. Nález prý je nutný, aby se podobné případy už v budoucnu neopakovaly!


Nikulin prý nyní může žádat odškodné po České republice. Nechápu, proč, pokud Česká republika bude cokoli platit za Pelikánův verdikt jakékoli peníze vydanému Rusovi za utrpěné příkoří a  protiprávní jednání, proč by to mělo jít ze státní kasy! Myslím, že celý případný regres by měl zatáhnout exministr spravedlnosti. A  kdyby odmítl, což předpokládám, republika by se až do krajnosti měla s Pelikánem soudit.

Nepochybně by se hájil tím, že to bylo klasické politické rozhodnutí a  to že nepodléhá následné sankci. V  daném případě by šlo o  argumentaci dětinsky účelovou. Robert Pelikán je právník a musel si být vědom zásadního právního principu – dokud není v nějaké věci rozhodnuto, nelze činit další právní kroky.

Je vzděláním právník a tuším, že advokát. A  tohle je prostě stejná trivialita v téhle branži, jako znalost abecedy nebo malé násobilky. Výsledkem je rozsudek US, který prostě nemohl vyznít jinak. Pelikán to věděl a stejně tak všichni, jichž se kauza nějak dotýkala nebo s  ní měli alespoň vzdáleně cokoli společného.

Nejvíc ze všech přirozeně onoho Nikulina. Jenže tomu už je verdikt ústavních soudců platný přesně stejně jako příslovečný zimník mrtvému, protože jak by řekl klasik, v  tomto případě Ivan Langer, ten už bručí v některé kalifornské věznici a hrozí mu 30 let. Protože byl vydán.

Jde o  dokonalou demonstraci toho, jak daleko k sobě má spravedlnost skutečná a  ta formální. A jestli z  Česka vymáčkne pár kaček je silně podružná záležitost. Leda, že by Českou republiku zažaloval u  amerických soudů! To by pak byla úplně jiná písnička a ti co ho vydali by najednou začali mít docela starosti. Protože se dá očekávat, že americké soudy by si na případu mohly hodně a hodně smlsnout, o  to více, že by neplatil žádný americký subjekt. V tom případě by pálka za porušení Nikulinových práv asi nebyla bagatelní. Následovalo by jistě docela zajímavé vlnobití v  českém rybníčku. Představuji si Babiše, jak před mikrofony a kamerami provádí svůj klasický taneček typu –  já nic, já za nic nemůžu, to Pelikán a  von vlastně a ni tak nebyl můj ministr a  vůbec – já nic… Užil bych si to.

Nicméně o tohle mi nejde. Nechápu, proč jsme s  tím Nikulinem tak moc spěchali. Co bychom jako byli propásli, kdyby se bylo těch pár týdnu navíc s jeho vydáním počkalo, než Nejvyšší správní soud dospěl k  závěru, že Nikulin a jeho žádost o ochranu v  České republice, byly českými státními autoritami odmítnuty naprosto v souladu s naším právním řádem. Jak se také zanedlouho stalo. Proč jsme sakra museli být tak horliví? Jaká škoda z  prodlení České republice hrozila, že ministr zodpovídající za dodržování zákonů a  výkon spravedlnosti jednal jako právní desperád?

Na tohle bych rád odpověď! Ale zrovna tak mohu chtít hodinky s  vodotryskem nebo si potřást rukou s Karlem IV. Prostě chtěl bych vědět nikoli proč byl Nikulin vydán do Spojených států, ale proč to muselo být doprovázeno jasnou a všem na první pohled zjevnou právní zvůlí?

Nehodlám tady dneska exhibovat na tom, že se český establishment dopustil hrubého bezpráví a  že je to jen další důkaz prohnilosti systému, jak nepochybně bude psát leckdo z  alternativy a podobně mne ani nenapadne se bít v prsa, jaký že jsme úžasný právní stát, když přiznáme, prostřednictvím nálezu ÚS pochybení v  této kauze a  vyvodíme z  toho pro budoucnost ty jedině správné důsledky, jak nepochybně bude komentovat mainstream.

Oba dva tyto postoje jsou bezvýznamné. Pro oběť té zvůle – onoho Nikulina – určitě. Zkrátka zimník pro mrtvého. Loňské listí nebo předloňský sníh. Spravedlnost nemá cenu post morte, ale jen ve správný čas, tak aby ji neprávem postižený ještě mohl konzumovat. Což, opakuji už asi po páté – není ten případ.

Tak proč o tom píši? Protože každá mince má dvě strany. A  stejně tak tomu je i  v tomto pádě. Nikulin se spravedlnosti nedočkal. Jestli a kolik mu republika zaplatí nevíme. Takže ani tímto směrem se moje chmurné úvahy neubírají. Cílím úplně jinam.

Kdybych měl tipnout, kdo z tohoto rozsudku US má naprosto největší radost, pak to budou různí Rozoumkové a  jiní vítači připrchlíků do České republiky. Ti si tenhle rozsudek nejspíš zarámují do zlatého rámečku. A  mnohokrát nám v budoucnu předvedou, co všechno z něj dokáží vyčarovat pro své „klienty“, kteří hodlají svou kulturní jinakostí obohacovat zejména bohatší část Evropy a  v  nouzi nejvyšší holt i  nějakou Českou republiku, když to nepůjde jinak.

Odbočím – v Německu není,  a  to už dost dlouho, největším problémem efektivně a  v krátkém čase rozhodnout, jestli konkrétní připrchlík má nebo nemá právo na udělení azylu nebo alespoň statutu dočasné ochrany na území SRN. Nýbrž to, jak odmítnuté uchazeče o azyl repatriovat zpět do jejich původní vlasti.

Ne, že by je úřady neuměly posadit na letadlo a  zamávat jim na rozloučenou na některém mezinárodním letišti. To je to nejmenší. Problémem pro úřady je, jak ty odmítnuté do těch letadel dostat. Jednak dohodnout s návratovou zemí, že si tyhle lidi vůbec převezme zpět, ale především jak zdolat nekonečný proud jejich odvolávání a  dovolávání se k  různým institucím Spolkové republiky, což je spojeno s  nesmírně dlouhým čekáním na ukončení řízení a  po jeho konci okamžité nastartování nějakého nového odvolání. Takže z  toho nakonec je nekonečný příběh. A  neodsunutý neúspěšný žadatel. Ačkoli jen jejich rychlý návrat zpět může nejefektivněji výrazně omezit počet těch, co se vydají na cestu za pečenými holuby v Evropě.

Netroufnu si odhadnout, kolik dalších Nikulinů bude případně Česká republika někam vydávat. Nejspíše to bude limitně blízké nule. Netvrdím, že nula, jen limitně blízko tomuto speciálnímu číslu. A  zcela jistě to nakonec dopadne podle preference úřadů. Všimli jste si, že jsem vynechal slovíčko tuzemských? Prostě podle preference úřadů! To je realita.

Ale až dojde na připrchlíky? Tam se budou více než rigorózně dodržovat veškeré lhůty, nikoho ani nenapadne, aby nevyčkal ne rozhodnutí nějakého soudu, ale docela určitě i  doručení písemného rozsudku, atd.atd.

Ostatně precendens už tady dávno a  dávno máme. Například v  říjnu 2015 Evropský soud ve Štrasburku nařídil ČR, aby ze zařízení v Bělé propustila afghánskou rodinu, s kterou prý nezacházela dobře.

Vydal své předběžné rozhodnutí na základě podání, které podal JUDr. Martin Rozumek, který je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Kosa o tom tehdy psala. Nebudu odkazovat na tehdejší materiál tohoto blogu, jakkoli by to nebyl žádný problém. Jen připomenu, že afghánská rodina Rozoumkovým prostřednictvím tehdy žalovala ČR kvůli tomu, že se jí nelíbilo ubytování v  záchytném zařízení pro uprchlíky provozované ministerstvem vnitra v Bělé-Jezové.

To už dříve kritizovala například ombudsmanka Anny Šabatové, podle ní tam lidé žili hůře než čeští vězni. Znepokojení vyjádřil i šéf Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn. [celá zpráva]

Ovšem největší bombou pro mne bylo nekompromisní vyjádření, hádejte koho?! Pokud jste ukázali na tehdejšího českého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, trefili jste! Ten zařízení označil za „horší než vězení“.

Myslím, že Nikulin by s nadšením přivítal možnost vyměnit nějaký ten dnešní kalifornský Alcatraz za Bělou – Jezovou. Proč ho Pelikán neposlal tam místo do Ameriky? Ale, je to zbytečná, nic neřešící otázka. Jen písmena navíc. Tak s  tím skončím. Nemá to smysl.

Nevím jak vy, ale já bych, s  ohledem na budoucnost, dal přednost tomu, kdyby Ústavní soud byl shledal včera Pelikánův postup zákonným. Pro Nikulina je nález bez významu a  nám všem by byl do budoucna ušetřil spoustu vážných komplikací. Protože jestli si někdo myslím,  že migrační tsunami přestala hrozit, je na velkém omylu. Neskončila, jen nikdo neví, kdy se zase objeví a v  jaké síle. Ale určitě přijde.

Ta Česká republika je věru podivný stát – v cizím zájmu kašle na právo, v tom svém bude jeho těžce formalistitickou podobu dodržovat s houževnatostí islámských fundamentalistů. Ale vlastně proč ne. V Rusku si prý také s  právem hlavu moc nelámou a na druhou stranu fundamentalisté? Ti jsou schopni se kvůli přesnému výkladu nechat odpálit dynamitem. Jestli von to ten Pelikán nebral z téhle stránky….

Jen že pak měl být ministrem někde v  Bohnicích. Jistě by tam byl natrefil na sobě podobné. Všelijaké Napoleony, Cézary a  tak dál.