Andrej Babický
20. 5. 2019 russian
Ti, kteří dlouho Ukrajině odmítali politickou subjektnost a tvrdí, že její kurz se formuje ve Washingtonu a Bruselu, by se dnes měli cítit zahanbeni. Na konci prezidentské kadence Petra Porošenka se Kyjev rozhodl prohlásit se za nezávislého politického hráče, který striktně dodržuje své vlastní zásady v politice a není připraven být veden Evropou, když ta otevřeně couvá před ruským “agresorem a okupantem”.
Takže zpráva, která je svým vnitřním potenciálem opravdu strašná: už téměř bývalý ukrajinský ministr zahraničí Pavel Klimkin, který dnes oznámil svou rezignaci, jež bude v pondělí předána prezidentovi a parlamentu, se rozhodl odmítnout návštěvu summitu výboru ministrů Rady Evropy v Helsinkách, který se dnes konal kvůli možnému návratu Ruska do PACE mimořádným postupem. Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajiny navíc pohrozilo, že fakticky zruší vztahy s Radou Evropy, pokud Parlamentní shromáždění znovu otevře dokořán dveře ruským poslancům.
“Pokud budou ruské delegaci obnovena práva, Ukrajina může revidovat zásady spolupráce s Radou Evropy, protože v očích Kyjeva ztratila organizace důvěru”, řekl Dmitrij Kuleba, stálý zástupce Ukrajiny při Radě Evropy. Jak se zdá, tato varianta bude muset být použita, protože rozhodnutí o rovnosti všech národních delegací již bylo na dnešním zasedání učiněno. Ministr zahraničí SRN Heiko Maas prohlásil, že na zasedání výboru ministrů Rady Evropy mezi ním a ministrem zahraničí Ruska Sergejem Lavrovem bylo dohodnuto, že Rusko v PACE zůstane.
Když Klimkin předvídal neodvratnou situaci, rozzuřil se a předpověděl, že vlivnou evropskou organizaci očekává nevyhnutelný kolaps, pokud se před Ruskem skloní. “Pokud někteří lidé v Evropě podlehnou vydírání Kremlu a strčí své hlavy do písku, z Rady Evropy a nakonec ze všech evropských hodnot nemusí brzy nic zůstat”, napsal na své stránce na Facebooku.
Pokud však máme hájit svou pravdu, pak musíme jít až do samého konce. Klimkin nemá co ztratit: štáb Zelenského již uvedl kandidaturu nového ministra zahraničí. A Rada Evropy není zdaleka jediným cílem pro zoufalou a principiální kritiku brzkého vysloužilce. V dobrém by měl okamžitě obrátit svou neblahosklonnou pozornost na dalšího politika, couvajícího před Ruskem – amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Nedávno se ukázalo, že hlava amerického státu záměrně zablokovala během šesti měsíců druhý balíček sankcí proti Rusku a plánuje zahájit proces normalizace vztahů mezi USA a Ruskem.
Ve středu při vystoupení v kongresu náměstkyně ministra zahraničí USA pro kontrolu zbraní a mezinárodní bezpečnosti Andrea Thompsonová nervózním kongresmanům vysvětlila, že odmítnutí uvalit takzvané drakonické sankce je “součástí mnohem významnější strategie ve vztahu k Rusku.
A pokud se podíváte na neuvěřitelnou hustotu harmonogramu obnovených kontaktů mezi Moskvou a Washingtonem, pak je jasné: směřuje se ke kapitulaci Bílého domu vůči “agresorovi”. Tu Trump telefonuje Putinovi z vlastního podnětu, tu pošle ministra zahraničí do Soči, kde ten příjemně rozpráví nejprve s Lavrovem a pak s prezidentem Ruské federace. Bylo oznámeno setkání amerického a ruského prezidenta koncem příštího měsíce v Japonsku. A šéf SVR (Služby vnější rozvědky) Naryškin vůbec oznámil možné obnovení spolupráce se CIA, která byla prakticky snížena na nulu. Kam se ten svět řítí!
Rada Evropy vrácením ruské delegace spáchala mnohem menší hřích než Donald Trump, který odmítl zvýšit sankční tlak na Rusko. Pokud tedy “nemohu mlčet” Pavla Klimkina je vážný a zásadový přístup, pak by nyní měla být americká administrativa pod ohněm masivní kritiky. Obávám se však, že právě to se nestane, protože Petr Porošenko, jehož stín se míhá v pozadí, si nemůže dovolit pohádat se s Washingtonem, protože je jediným garantem jeho bezpečnosti.
Pokud Donald Trump dá odcházejícího prezidenta na pospas nově zvolenému, pak ten nemá šanci vyhnout se ztrátě svobody a jmění. Zelenský, který během voleb slíbil, že Porošenka zavře do vězení, nyní toto téma nějak potichoučku stáhl. Je pochopitelné, že mu to důrazně doporučili udělat lidé, jejichž pokyny je nutno povinně plnit.
Ale v evropském prostoru je možné se vysmívat a vytahovat se, jak je libo. Koneckonců, není to Rada Evropy, která poskytuje Porošenkovi a celé majdanovské společnosti politiků nedotknutelnost. Vepředu jsou parlamentní volby, v nichž chce Klimkin kandidovat, a práce pro diváka má poskytnout další hlasy všem, kteří mění ministerské portfeje za parlamentní mandáty. Takže záměry budoucího kandidáta na poslance jsou zřejmé.
Potřebuje podporu nacionalistického voliče. Zdá se, že na pohled statečná demarše ministra není nic jiného než levný volební trik, který Klimkina ničím neohrožuje. Pokud uslyšíme z úst tohoto odvážlivce slova o zradě demokratických hodnot Donaldem Trumpem, pak nezbývá nic jiného než uvěřit v důslednost a zásadovost jeho činů.
Pak ano, vše jde podle dobře známého vzorce: shořela stodola, ať shoří i chalupa. Ale my to neuslyšíme.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
