 |
| Vládní armáda u Idlibu |
Tereza Spencerová
16.05.2019 ParlamentníListy
OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Uniklá zpráva Organizace pro kontrolu chemických zbraní sděluje, že „Asadův chemický útok“ nebyl Asadův, všímá si analytička Tereza Spencerová. A co s teroristy, kteří uvízli v Idlíbu? Nějaké si vezme Čína, nějaké si vezme Putin, sděluje Spencerová v rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz. A pozor na Ukrajinu, odkud Donald Trump chce „tahat“ důkazy o angažmá Obamovy administrativy. Spencerová si všímá též dění v Izraeli, o kterém se běžně nemluví.
Přiznám se, že jsem ještě neměla čas tu zprávu Organizace pro kontrolu chemických zbraní (OPCW) neměla čas pročíst celou, nicméně, pokud tomu dobře rozumím, tak se experti v Haagu dívali na filmy, které dodaly Bílé přilby. Ti přece dodávali „důkazy“ pro drtivou většinu „Asadových chemických útoků“, neboť právě za to byli a jsou stále placeni západními vládami. Nejvíce tou americkou, britskou, nizozemskou… Podle jejich tvrzení měly být bomby s chlorem shazovány z letadla či vrtulníku, v tom se lišily už hned první zprávy z místa, a nyní tedy jen neštymuje to, jak byly příslušné bomby rozmístěny na záběrech. Pokud by opravdu padaly z výšky, musely by prý být rozloženy či spíše rozházeny jinak, takže z expertízy nepřímo vyplývá, že tam byly narafičeny, naaranžovány.
Byla jsem v Damašku loni jen asi týden po „kárných“ raketových útocích Západu, které trestaly Sýrii za tento „Asadův chemický útok“, a tak mě nová zpráva OPCW nijak nepřekvapuje. A vlastně mě nepřekvapuje ani to, že musela být do veřejného prostoru „uniknuta“ a nebyla oficiálně zveřejněna, protože popírá to, co Západ celou dobu hlásá. I proto si nemyslím, že by se nějak měla změnit politika Západu při „hledání viníků“. Osm let pro západní politiky, média a přidružené „nevládní“ organizace za všechno zlé v Sýrii může Asad, tak přece najednou neobrátí na obrtlíku, nechytnou se za nos a neprohlásí něco jako: „Sorry, lhali jsme vám o sto péro, všechno bylo jinak…“
Erdogan chce jednat o syrském Idlíbu, o kterém jste posledně uvedla, že jde o největší místo s koncentrací Al-Káidy na světě. Má být smyslem domluvit s Asadem a Ruskem, aby džihádisté prchali jinam než do Turecka? O čem v tuto chvíli lze jednat? Jinak, když už tu máme Írán, Venezuelu, Čínu… Kam se propadla Sýrie v žebříčku amerických priorit? Že by se to třeba vyřešilo zcela bez USA?
Vlastně si neumím moc představit, o čem že to chce Erdogan vlastně jednat, protože už slavně s Putinem uzavřel dohodu o Idlíbu a jeho demilitarizaci, odzbrojení a tak podobně, a už uteklo skoro tři čtvrtě roku a s tím utek i skutek. Džihádisté, které Turecko po většinu války všemožně podporovalo, najednou Ankaru přestali poslouchat, možná i proto, že jim ve skutečnosti příliš mnoho dobrých možností nezbývá. Oni z Idlíbu vlastně mohou prchnout jen přes Turecko, ale není to ve skutečnosti žádné řešení, protože se mluví třeba o tom, že čínské Ujgury Turci už nějakou dobu chytají a předávají Pekingu. Pokud si chce Erdogan udržet své vztahy s Ruskem, tak by asi nenechal v klidu ani zhruba pět tisíc džihádistů z Kavkazu, možná by třeba takové Bangladéšany nebo Indonésany pustili, aby se vrátili do svých domovů, ale tam je nejspíš taky nečeká nic dobrého. Zkrátka, džihád v Idlíbu bude bojovat, a v horším případě nejen v Idlíbu, ale i přes hranici v Turecku, protože jim jde fakt o život.
Máte pravdu, že Sýrie poněkud vypadla ze „světla ramp“. Už se nemluví o Trumpově avizovaném odsunu těch asi dvou tisíc amerických vojáků, naopak, nové informace mluví spíš o intenzivnějším americkém vyzbrojování místních Kurdů, ale kdo ví, co bude. Aktuálně přichází čím dál víc zpráv o „lidovém povstání“ arabských kmenů a klanů na východě Sýrie, kterým se nelíbí americko-kurdská nadvláda. Minulý týden tam Američané prý náhodou zabili sedm civilistů a Kurdové pak u Dejrizoru zabili dva účastníky následné protestní demonstrace… Žije to tam.
Minule jsme mluvili o tom, že s nástupem nového prezidenta Ukrajiny se „hýbou ledy“ ohledně role Obamovy administrativy na Ukrajině, zejména Joea Bidena. Nyní generální prokurátor přislíbil předat informace o Hillary Clintonové. Má se Clintonová bát? Mimochodem, poté, co jaksi skončilo vyšetřování vlivu Ruska na zvolení Trumpa… Bude vyšetřování „vyšetřovatelů“? Nebo vyšetřování Hillary?
Obecně vzato si představte, že jste zorganizoval rozsáhlé spiknutí za účelem ovládnutí moci ve státě, a prohrál jste. Měl byste se bát? Zcela určitě. Trump i jeho ministr spravedlnosti už jmenovali šéfy vyšetřovacích týmů, které se budou zabývat spiknutím, pro které se vžil pojem Russiagate, konkrétně mají prozatím zkoumat, jak se na spiknutí podíleli lidé na ministerstvu spravedlnosti a v FBI. Uvidíme, co z toho vyleze. Na nějaké hromadné dlouholeté rozsudky bych ale ve finále nesázela, protože spousta spiklenců se nějak „dohodne“, spousta kauz uvízne v nekonečných právních sporech a tak podobně. Nicméně, možná tresty ani nejsou tím nejpodstatnějším, protože Trump v každém případě získá těžkou munici pro kampaň pro volby v roce 2020.
Ohledně „vměšování“ Ruska do voleb v USA, na výzvu Mika Pompea, ať už to nedělají, reagoval Putin po svém: předal americkému ministrovi zahraničí příklady amerického vměšování do politiky v Rusku. Co to asi tak mohlo být?
