 |
| Mgr. Václav Klaus jnr. |
21.5.2019 zdroj
O víkendu proběhnou další z mnoha voleb na našem území. Provozovatelé billboardů si mnou ruce, pár čímanů se těší na diety v eurech, ale všem je jasné, že hlas odevzdaný v České republice toho moc nerozhodne. … tohle píší včerejší NovinkyCz a dále citují pravicového politika Václava Klause mladšího, nedávno vyloučeného z Fialovy ODS, který nyní připravuje novou politickou stranu. Ta má pod jeho vedením na podzim vstoupit do kolbiště české politiky.
„Volby se rozhodnou ve velkých zemích“ konstatuje Václav Klaus mladší „v Německu, Francii, Itálii a Británii (kde vyhraje strana Brexit) a je jistá naděje, že posílí síly, co si přejí Evropu národů. U našich dvaceti jedna nebo kolika europoslanců bude zajímavé jen to, zda se podaří snížit počet unijních přisluhovačů (minule tak tři čtvrtiny z nich), nebo bude tento kontingent naopak rozšířen, zejména díky počtu pirátských nováčků.
Občané tento stav dobře cítí, proto účast bude (jako vždy) naprosto mizerná. Málo naplat, normální je: občan–rodina–obec–stát. Nic nad tím, nic mezi tím. To jsou struktury, se kterými se každý identifikuje. Se Středočeským krajem či s Unií nikoli.“ míní popravdě Klasu mladší a pokračuje:
„Nicméně moje doporučení zní – volit běžte a někomu to hoďte. Třeba se podaří některé profláknuté protičeské vyžírky odehnat od žlabu.“
Tady je na místě připomenutí doporučení politologa Zdeňka Zbořila, který při jedné z panelových diskuzí Nové republiky dal přítomným následující doporučení: Nevolte ty, kteří tam už byli!“ ve smyslu “nic nedokázali, nic nezařídili, ničemu nepomohli a jen se tam nakazili servilitou k orgánům EU.
A mladý Klaus na NovinkáchCz pokračuje: „O nic moc jiného nejde. Evropský parlament je parodií na demokracii, nemá žádné velké pravomoci – rozhoduje stejně Komise nebo spíš (stejně jako pamatujeme od bolševika) aparát v Bruselu a Berlín.
V českém parlamentu, když chcete pro nebo proti nějakému zákonu zabojovat, tak to můžete říct. Můžete mluvit dlouho a opakovaně – rozhádat Sněmovnu a udělat nějakou emoci. V Bruselu můžete jako řadový poslanec vystoupit jednou na dvě nebo tři minuty a ještě si to nějak dlouho dopředu zařizovat u šéfa své obrovské frakce, což je třeba Němec nebo nějaký Laponec.“
To, že Evropská komise je instituce s velkým deficitem demokracie a že v ní rozhodují nikým nevolení lidí, a to jak byrokraté, je více méně jasné každému, kdo se jen trochu Evropskou unií zabývá. Vedle byrokracie v Brusleu rozhodují i lobisté napojení na eurounijní penězovody, kteří chtějí pro své páníčky v nadnárodních korporacích vymoct ještě víc a natrvalo.
Ale poslechněme si mladého Klause: „Každý mele jinou řečí, takže se to překládá. Například mluví žena, ale do sluchátek vám mluví česky muž. Sál pro stovky poslanců je tak velký, že toho mluvícího ani nevidíte.
Český parlament taky instaluje nebo odvolává vládu. Evropský parlament nic takového nedělá – evropský projekt totiž „musí pokračovat“ a volby a demokratická kontrola jsou tomuto procesu na překážku.“
Jde o konstatování, která neustále zaznívají na pravidelných měsíčních seminářích a panelových diskuzích Nové republiky. Evropské unii chybí demokracie, které se její nejvyšší funkcionáři bojí. Mohla by totiž narušit protinárodní a protistátní směřování Unie, které spolu s neřízenou migrační tsunami nápadně připomínají Kalergiho plán na přeměnu Evropy v kontinent bez tradičních národů a států, kontinent obydlený jakousi novou směsí poslušných míšenců. EU je ztělesněním sociálního inženýrství a zároveň patronka nadnárodních korporací, které chtějí náš kontinent ovládnout a vysávat.
„Češi neznají jediného finského poslance, ani portugalského, ani lotyšského nebo rumunského.“ Pokračuje Václav Klaus mladší na Novinkách. „Mají tam taky úplně jiné politické strany, které vedou dosti odlišné politické boje (třeba rumunské) – tak se nějak ideově družit napříč moc nejde.“
Vedoucí politici strany Svoboda a přímá demokracie se domnívají, že s těmi pronárodními stranami se družit lze. Jsou to strany představované např. francouzským Národním sdružením Marine Le Penové, holandskou Stranou pro svobodu Geerta Wilderse či italskou Ligou Mattea Salviniho. Shodnou se s nimi především v zásadní kritice dnešního stavu Evropské unie a pak v názorech na to, jak má budoucí Evropa vypadat. Je to Evropa suverénních svobodných států, které spolupracují na blahobytu a bezpečí.
I mladý Klaus to ví. Říká: „Ještě by to šlo podle národních zájmů – kde to občas zafunguje, když jde o něco v nějaké konkrétní zemi důležité nebo typické –, ale to je pak ovšem pravý opak „evropského principu“. Evropský princip by byl, že bych volil jednotné kandidátky napříč kontinentem – buď evropské zelené nebo socialisty nebo nějaké konzervativní strany atd. a lidi ve všech zemích taky. Sice by se do Bruselu dostalo ještě méně Čechů – ale byla by to o něco menší parodie na parlament než tohle.“
V rozhovoru pro NovinkyCz si mladý Klaus všímá u eurounijního soudnictví a konstatuje, že soudní evropská moc příliš nezaostává za tou zákonodárnou.
„V tomto týdnu začal „evropský soud“ s Českou republikou, Maďarskem a Polskem za to, že jsme nechtěli hlásit, kolik migrantů jsme schopni přijmout. Tj. chtěli jsme hájit naprosto přirozené právo rozhodovat, kdo v naší zemi bude žít a kdo v ní žít nebude.
„Existuje jediný čtenář Novinek“, a my dodáváme otázku, zda existuje jediný čtenář Nové republiky, „ který si myslí, že naše země v tomto sporu vyhraje? Tedy ne že bychom neměli pravdu a právo na své straně, ale že to vyhrajeme u evropského soudu? Čtenář, který věří tomu, že jde o skutečný soud s mandátem lidí žijících v Evropě? Tedy například s mandátem od občanů České republiky a jejich vírou, že soud zastupuje jejich práva a chrání je?“
A na řečnickou otázku Klaud jnr. Sám odpovídá:
„Já tomu nevěřím a myslím, že takovýto soud nemá existovat, že máme být suverénní zemí, kterou nikdo nebude peskovat a trestat. Která bude případně po zralé úvaze sama uzavírat mezinárodní smlouvy a dohody.“
Celý rozhovor s Václavem Klausem juniorem na serveru NovinkyCz končí slovy, pod která se programově podepisuje například strana Svoboda a přímá demokracie, ale i redakce Nové republiky:
„Je třeba vrátit Evropskou unii před Lisabon a před Lisabonskou smlouvu. Jedinou šancí na demokracii a prosperitu je Evropa národů.
Mějte to, prosím, u voleb na paměti.“
A domýšlíme-li vše až do konce, pak musíme dodat: různé „reformy” EU nestojí za tu námahu a dohadování, stejně se bude vždy jednat o polovičatá řešení. Nepodaří-li se Evropskou unii zásadním způsobem přeformátovat a vrátit ji do podoby, kdy jsme do EU před 15 lety vstupovali, pak nezbude, než tohle nedemokratické uskupení opustit a vrátit se tak do Evropy národů.
