Invaze, na kterou jsme dlouho čekali …!

Avatar
Původní autoři

Přemysl Votava
8. 6. 2019
Výročí invaze bylo velice vděčné téma pro naše sdělovací prostředky. Informacemi, rozhovory, vzpomínkami jsme byli doslova přehlceni. Bělostné pláže v Normandii si užívají dny slávy. Oslavy 75. výročí již po několik týdnů burcují naši pozornost, toto burcování není ale upřímné. Proto jen v krátkosti připomínám, že 6. června 1944 proběhla, tolikrát slibovaná a také tolikrát odkládaná operace Overlord, tedy vylodění západních spojenců v Normandii. V červnu 1944 tak byla konečně otevřena „druhá fronta“ v Evropě.


Při setkání představitelů USA, Velké Británie a Sovětského svazu v prosinci 1943 v Teheránu, Stalin kladl velký důraz na vytvoření druhé fronty, která by odlehčila východní frontě. Invaze do Francie byla dokonce hlavním bodem tohoto setkání. Stalin kritizoval spojence za jejich neustálé odkládání druhé fronty.

Je třeba nahlas říci, že do června 1944 SSSR nesl hlavní tíhu války. Přesto Rudá armáda od rozhodující bitvy u Stalingradu (únor 1943), přes vítězství v největší tankové bitvě u Kurska (červenec 1943), Kyjeva (listopad 1943), osvobození Sevastopolu a Krymu (květen 1944), Oděsy…. postupovala stále rychleji přes Bělorusko a Ukrajinu směrem do střední Evropy. V předvečer spojenecké invaze stála Rudá armáda u hranic Polska. Západní spojenci si uvědomovali nebezpečí, že Rudá armáda sama, tedy zcela bez Spojenců, osvobodí celou západní Evropu. Invaze se stala tak nutností….

V zájmu objektivity, je třeba říci, že uskutečněná invaze v Normandii dala Evropě velkou naději na rychlý konec války. Hitlerova válečná mašinérie začala stále více klopýtat. Důsledkem toho byl i atentát na Hitlera v červenci 1944, provedený skupinou německých důstojníků, kteří si uvědomovali bezvýchodnost vojenské situace na frontách. Pokud dnes vojenští historici hodnotí samotné vylodění, nebo koordinaci celé operace, zdůrazňují dokonalou přípravu s nasazením všech složek armády. Zásluhou konspirace, došlo k utajení samotného místa vylodění. Pro německé velení bylo proto místo invaze překvapením.

Dle historických pramenů samotné rozměry invaze byly ohromující, podílelo se na ní 5000 plavidel, 11 000 letadel a na 200 000 mužů, to vše v první fázi invaze. Tisíce statečných mužů z invazních jednotek položilo životy na normandských plážích. Bílé kříže na nedalekých vojenských hřbitovech jsou svědectvím hrdinství vojáků, těch amerických, britských, kanadských, francouzských, ale i holandských, polských i z dalších států, které se zúčastnily invaze.

V srpnu 1944 se v Normandii vylodili i „naši“ Čechoslováci. Před lety jsem navštívil Normandii, bylo 30.výročí invaze, mým průvodcem po bojišti byl přímý účastník vylodění, který bojoval v naší československé jednotce. Potěšilo nás, že v muzeu malého městečka Arromanches, které leží na dohled od místa invaze, naši vojáci mají své důstojné místo… Tam jsem dostal na památku kravatu československých vojáků v Británii, je s trikolórou a lvem, připomíná mi hrdinství všech, kteří umírali v bojích proti nacismu. Mnozí padli zde v Normandii, jiní u Sokolova, Kyjeva, na Dukle, nebo u Ostravy. Jejich pomníky, jsou tím zdviženým varovným prstem pro naši budoucnost.

Přemysl Votava (Národní socialisté)