Mojmír Grygar
12.6.2019
Pan Tomáš Kraus, tajemník Židovské obce, se v rozhovoru s paní Senkovou na rozhlasové Dvojce (12/6) dopustil jednoho velkého zjednodušení, když v polemice s obhájci českého národního vědomí (říká se jim „nacionalisté“, „národovci“, americká historička Mary Heimanová používá výraz „šovinisté“) použil jako argument rasový původ.
Odvolal se na to, že v genomu obyvatel českých zemí slovanský původ nepřevažuje, že tu jsou různorodé rasové prvky – germánské, severské, židovské. V novodobém pojetí národa však rasový prvek v žádném případě nezaujímá zásadní roli, i když to někteří historikové a publicisté tvrdošíjně opakují, aby mohli pojem národa diskreditovat a odepsat.
Jindřich Fügner, spoluzakladatel Sokola, na otázku, odkdy přestal být Němcem, odpověděl – “nikdy jsem Němcem nebyl, byl jsem Pražanem, který mluví německy”. O jeho češství nerozhodly rasové ani jazykové důvody.
Jde-li o národ v demokratickém pojetí, nerozhoduje „půda a krev“, ale kulturní nadstavba, tedy to, co vytváří společné vědomí hodnot – vztah k jazyku a vlasti, k dějinám, víře, zvykům, k písemnictví, hudbě, k přírodním a duchovním podmínkám, které vytvářející vědomí zvláštní a neopakovatelné národní jednoty. Redukovat toto vědomí na jakýkoli izolovaný prvek, zbavovat jej vnitřních rozporů, znamená posouvat se z pozitivního pole národního vědomí, z vlastenectví jako zvláštního projevu lidskosti (podle Masaryka neexistuje žádné obecné, nadnárodní člověčenství) na šikmou plochu omezeného nacionalismu definovaného rasovými, náboženskými nebo politickými prvky. Emanuel Rádl měl pravdu, když pojem národa nevymezoval jen danými podmínkami a historickými tradicemi, ale také a především schopností tvůrčím způsobem se vyrovnávat s budoucími životními podmínkami.
Při poslechu rozhovoru Jak to vidí mě také zarazilo, že pan Kraus hovořil o Berndu Posseltovi s respektem, že vůbec nebral v úvahu nesčetné Posseltovy výroky o prezidentu Benešovi jako o válečném zločinci a o odsunu jako genocidě (Völkermord). Uvědomují si vůbec naši příznivci Sudetských organizací, kteří se omlouvají za odsun, že se omlouvají za genocidu způsobenou Čechy? Zapomínají také na to, že pan Posselt jako představitel sudetských organizací nemluví za všechny české Němce. Pokud vůbec přežili válku, jako někteří emigranti, nemohli se podílet na vzniku krajanských organizací, protože zakládající listinu Landsmanschaftu, Eichenstättskou adventní deklaraci s „bezpodmínečným požadavkem navrácení domova v jazykových hranicích z roku 1937“, podepsalo 17 mužů, z nichž, až asi na tři výjimky, všichni byli jako významní nacisté, funkcionáři NSDAP a důstojníci SS odpovědni za hrůzy totální války. Jak se mezi nimi cítil sociální demokrat Wenzel Jaksch, když stál tváří lidem, kteří by ho za války dali bez lítosti zastřelit? Spojila je nenávist k prezidentu Benešovi, vědomí rasové sounáležitosti nebo obojí?
12/6/19
Poznámka redakce Nové republiky:
Ztotožnění “rasy” podle kyseliny DNA je velmi nepřesné, proto i argumentace pana Krause je podpásová, propagandistická a hloupá. Na rozdíl od mnoha Židů, kteří se s českým národem v v nedávné době ztotožnili a hluboko se zapsali do moderní české kultury (namátkou: Poláček, Bass, Haas, Kopecký a další) má asi pan Kraus se svou orientací v české národním prostředí problém.
