Vladimír Prochvatilov
28. 6. 2019 fondsk
Diverze na ropovodu byla provedena před schůzkami Nikolaje Patruševa v Jeruzalémě. Syrská státní tisková agentura SANA oznámila, že 22. června bylo vyhozeno pět potrubí podmořského ropovodu poblíž města Baniyas v severozápadní Sýrii, což vedlo k úniku ropy. Ministerstvo pro ropu a nerostné suroviny Sýrie neoznámilo podrobnosti o útoku a uvedlo, že škody budou odstraněny během několika hodin, píše Washington Post.
Ropovod Kirkuk (Irák) – Baniyas (Sýrie) o délce 880 km má strategický význam jak pro Sýrii, tak pro celý Blízký východ. Tento ropovod je důležitý i pro Rusko, což je na Západě dobře známo.
V srpnu 2017 Washingtonský institut pro blízkovýchodní politiku zveřejnil zprávu “Energetické cíle Ruska v Sýrii”, která uvádí, že po porážce islamistických militantů a upevnění pozic vlády Bašára Asada “Rusko našlo novou možnost k posílení svých pozic v regionu”. Ruské energetické společnosti se snaží obnovit a rozšířit své investice v syrském energetickém sektoru, ale jejich cíl, jak poznamenávají američtí analytici, nespočívá v těžbě ropy v Sýrii, které tam je málo. Ruské společnosti usilují o účast na obnově a využití syrské infrastruktury pro ropu a plyn, včetně značné části potrubí, zkapalňovacích zařízení, ropných rafinérií a terminálů. Pro energetiky je Sýrie důležitá především jako tranzitní uzel. Kromě toho, jak uvádí zpráva Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku, Rusko “nejenže rozšiřuje svou dominanci ve východním Středomoří, o níž snilo po válkách na Kavkazu v devatenáctém století”, ale také posiluje své pozice v dodávkách plynu do Evropy.
Pokud jde o produkci ropy, pak Sýrie skutečně nikdy neměla velký význam. Syrské zásoby ropy činí 2,5 miliardy barelů, což jsou jen 0,2 procenta světových zásob, a syrské 8,95 miliardy kubických metrů plynu nestačí k uspokojení dokonce ani vnitřních potřeb. V roce 2010 však ruská společnost Tatneft začala rozvíjet naleziště Jižní Kišma poblíž Dajr-az-Zauru, kde se podle expertních odhadů nachází 4,9 milionu tun ropy. V roce 2013 vyhrála ruská společnost Sojuzneftegaz výběrové řízení na průzkum a rozvoj mořských zásob plynu v dobývacím poli 2 v teritoriálních vodách Sýrie, a také v dobývacích polích 12 a 26 v blízkosti hranic Sýrie s Irákem a Tureckem. Pak válečné akce přinutily obě společnosti k pozastavení jejich činnosti.
V roce 2015 Gissa Guchetl, výkonný ředitel Svazu producentů ropy a zemního plynu Sýrie, řekl: “Jakmile se boje zastaví a situace v Sýrii se stabilizuje, ruské společnosti, které musely zmrazit své operace kvůli občanské válce, budou připraveny rychle obnovit svou činnost a plnit smlouvy, podepsané před válkou, v hodnotě nejméně 1,6 miliardy amerických dolarů”.
V únoru 2016 přicestovala syrská delegace do Moskvy, kde se setkala s ministrem energetiky Ruské federace a šéfy ropného průmyslu k jednání o obnovení zničeného energetického sektoru Sýrie. Ministr zahraničí Sýrie Walid Muallem uvedl, že jeho země je připravena nabídnout firmám, zapojeným do rekonstrukce, “všechny možné pobídky”. V polovině dubna 2016 syrský prezident Bašár Asad slíbil, že poskytne ruským společnostem ve stavebnictví a ropné a plynárenské oblasti maximální preference.
Hodnota Sýrie jako dopravního uzlu pro přepravu ropy a zemního plynu je nesporná. Pokud ruské společnosti zaujmou pevné pozice v syrském energetickém sektoru, každý, kdo bude chtít přepravovat ropu a ropné produkty přes syrské přístavy a potrubní systém, bude muset o této otázce diskutovat s ruskou stranou. Ve výsledku budou ruské ropné společnosti, jak uvádí zpráva washingtonských expertů, “minimalizovat konkurenci ze strany Íránu, Iráku, Kataru nebo Saúdské Arábie”. Kromě toho “bude mít Rusko přinejmenším částečný přístup k 50,5 miliardám krychlových metrů exportovaného zemního plynu (ročně), což je 5,5krát více, než činí všechny zásoby Sýrie, a což představuje přibližně 27% ročního exportu LNG Ruska”.
Američané se také obávají, že investice do syrské energetické infrastruktury mohou pomoci chránit ruské zájmy v oblasti komodit ropy a zemního plynu v sousedním Iráku. V roce 2008 ruská společnost Strojtransgaz podepsala dohodu s iráckou vládou o obnově potrubí Kirkuk – Baniyas, které spojuje naleziště, jež zpracovává ruský LUKOIL poblíž Basry a Gazprom u Kirkuku, se syrským přístavem Baniyas, který se nachází 35 km severně od centra MTZ ruského námořnictva v Tartusu.
Tímto potrubím se ropa ze severních nalezišť Iráku přepravovala do rafinérie v syrském Homsu a odtud do námořního terminálu v přístavu Baniyas, a z Baniyasu podvodním potrubím do rafinérie v Deir Ammar, poblíž libanonského přístavu Tripolis. V roce 2003, během irácké války, bylo potrubí vyřazeno z provozu v důsledku amerického bombardování.
Projekt obnovy potrubí byl odložen v roce 2011 v důsledku vypuknutí války v Sýrii. A před několika dny ruská média oznámila, že Rusko začalo obnovovat ropovod Kurkuk – Baniyas – Tripolis. Diverze na ropovodu byla organizována před setkáním 24. června v Jeruzalémě tajemníka Rady bezpečnosti Ruska Nikolaje Patruševa s poradcem prezidenta USA pro národní bezpečnost Johnem Boltonem a vedoucím Rady národní bezpečnosti Izraele Meir Ben-Shabbatem.
Povaha diverze vylučuje účast teroristů. Toto je pouze v silách bojových plavců speciálních sil velkých vojenských mocností.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
