Petr Hájek
26. 6. 2019 ProtiProud
PETR HÁJEK si všiml lkaní a naříkání mainstreamových propagandistů nad letenskou katastrofou a je přesvědčen, že zpackaný pokus havlistů o převrat se obrátí proti nim.
Je skvělé, že proběhl tragikomický piknik na Letné, který přinesl jen asi šedesát (horkem) zraněných a žádnou mrtvolu. Je skvělé, že psychicky postižená Gréta nechodí do školy, aby tím napravila počasí, a že za to kandiduje na Nobelovku. Je skvělé, že kandidatura Michala Semína do vcelku nedůležité rady ČTK má sílu položit vládu. A konečně je skvělé, že se dnes opozice (tzv. demokratický blok větších a menších trpaslíků) pokusí v parlamentu vládu odvolat.
Jsou to skvělé zprávy pro všechny zbývající normální lidi, kterých je, jak se ukazuje, kupodivu stále většina. A naopak naprosto zoufalé zprávy pro ty, kteří tyhle skvělé propadáky organizují, nebo se jich jako (vědomé či bezděčné) křoví účastní.
Shromáždění na Letné (že se mu říká demonstrace je sebeudavačské, to ČT nedomyslela) nečekaně přesně definovalo ideová východiska vřískajících médií pražské Kavárny. Podle stejného mustru si opozice ve sněmovně zahraje na svržení vlády. To i Gréta je chytřejší: přestala úplně chodit do školy, když z pátečního záškoláctví zjistila, že je jí k ničemu, neb kariéra rosničky ve sklenici od okurek nepočká – vzkaz pro její vrstevníky po celém světě. A Michal Semín může být nakonec opravdu zvolen do rady ČTK, ač se to zpočátku zdálo málo pravděpodobné.
V těchto (a mnoha dalších podobných) případech je znakem zničujících neúspěchů revolucionářů především totální „přestřelení“ (v angličtině „overkill“), mateřské znaménko totalitářů „Liberální Internacionály“. Je to řev malomocných.
Ruka neudělá kluka
Letná byla vskutku sebeudavačská demonstrace. Předvedla narůstající bezmoc těchto donedávna mocných, navzdory tomu, že stále mají v rukou nekonečné (finanční, mediální atd.) prostředky a organizační podporu od Berlína po Brusel. Povinnosti minimální. Základní hesla akorát musejí být v angličtině a hezky nasnímatelné. Zbytek je lhostejný, protože komentáře si „bratrské a sesterské“ televize udělají samy, pro píšící jde dokonce jen o pár agenturních fotek.
Smysl tohoto nesmyslu je dvojí. Primárně si mají příjemci v zahraničí myslet, že zdejší lid už má dost toho populisty Babiše, který jako by z oka vypadl maďarskému Orbánovi či polskému Kaczynskému. Prostě stejně, jako to pro nás „vyrábí“ ČT při „protivládních demonstracích“ v obou zmíněných zemích (a v Rusku a v Číně atd.). Sekundárně se mají pak „ohlasy ze světa“ vrátit k nám a být multiplikovány (citovány) v médiích jako sebepotvrzení: svět o nás ví a je s námi. Nejen německý tisk, ale i New York Times! Vzhůru do dalších bojů!
Tohle vcelku fungovávalo v (relativně nedávných) dobách, kdy mainstreamová média měla moc rozhodovat volby. Dnes ji takovou nemají, protože většina „normálních“ jim už nevěří. A mají k dispozici média mimo hlavní proud – ale o to víc čtená, sledovaná, rozšiřovaná po internetu. Klesající náklady novin od New Yorku po Prahu, stejně jako strmě klesající sledovanost zpravodajství „veřejnoprávních“ televizí, dokládají tuto krizi důvěry přesvědčivě. Volební výsledky ještě přesvědčivěji. Činnost podobná masturbaci: pro její vyznavače snadno dostupná, v nějakém smyslu třeba i vzrušující – ale bezcílná a jen pro sebe. Pro přesvědčování přesvědčených. Nic nového se z toho nenarodí.
Sletná
Sletná nebyla o ničem jiném. Doznání organizátorů ze spolku Chvilek pro demokracii bylo pro „přednastavené“ mediální propagandisty zdrcující: Vytáhli jsme na výlet do Prahy i lidi z jiných měst, ale nic z toho nebude. Do politiky jít nechceme, protože bychom se okamžitě rozhádali – a ze sletů by nebylo nic. Takhle si může do toho promítat svou frustraci každý za sebe a zanadávat si společně na Babiše a Zemana. To je nejvyšší společný jmenovatel, na němž se shodneme, protože ti dva mohou za to, že naši favorité ve volbách nevítězí.
To je podstata celého problému, o jehož obnažení se Sletnou všichni dohromady úspěšně přičinili: demonstrovali, co přinesla záměrná destrukce standardní demokratické politiky. Začala vzýváním posvátné „středovosti“ pravicových a levicových stran, z nichž se staly „středopravé a středolevé“. Sebevražda pravice i levice pak umožnila nástup radikálního hyperlevičáctví (u nás Piráti, na Západě opět Zelení), ale umožnila také nástup národních a protimigračních seskupení.
Spiritistická seance
Především však dostala výraz v „hnutí pro všechny“. Nic takového samozřejmě neexistuje, ale Andrej Babiš je dostatečně nadaný, šikovný a charismatický a zámožný, aby tato fikce po nějakou dobře fungovala. Jako premiér odvádí slušný výkon doma i v zahraničí. Dotlačen postupně řevem bruselské Páté kolony („demokratický blok“) k původně nezamýšlené obhajobě národních zájmů (především pokud jde o migraci) objektivně naší zemi zatím prospívá.
Babiš se vlastně pokusil resuscitovat někdejší Občanské fórum. Vzpomínáte na Havlovo heslo „Strany jsou pro straníky (myšlena tehdejší Národní fronta dominovaná KSČ), OF pro všechny“? No a organizátoři Sletné, jak se ukazuje, by chtěli totéž. Jenže přišli pozdě. Dvě OF vedle sebe být nemohou. Nemluvě o tom, že „Chvilky“ reprezentují Národní frontu (Demokratický blok), což nyní jen obtížně skrývají.
Navíc Babišovo OF má nezpochybnitelného vůdce, to druhé OF nikoho. Mystická víra, že se jím ze záhrobí stane opět Václav Havel, je už skoro na psychiatra. Až při plánovaných podzimních orgiích lži o převratu 89 ho budou v nábožném vytržení z Onoho světa vyvolávat, dosáhnou nanejvýš efektu spiritistické seance. Majdanu už ne.
Overkill
Hlavní příčina je právě v tom věčném přestřelování. To, co „vyrobili“ na Andreje Babiše už přesáhlo i rozměry podobné likvidační mise vedené proti Václavu Klausovi v roce 1997 (Sarajevský atentát). Tehdy jsme totiž ještě nebyli gubernií Bruselu, takže zahraniční sorosovské guerilly se mohly do akce zapojovat jen nepřímo – právě přes Václava Havla. Ale pálit na jediného muže ze všech (mediálních) děl současně, podnikat kobercové nálety ve dne v noci, přičemž výsledek je, že lynčovaný dál žije – to je zničující.
Zorganizovat nakonec i Sletnou (vzápětí vyvolat hlasování o nedůvěře vládě) a dopředu vědět, že obojí je k ničemu – to už je čiré zoufalství. Výsledkem bude pouze destrukce vlastních řad a posílení odhodlanosti voličů Andreje Babiše. Zvlášť když na ně při tom všem ještě přímo i nepřímo útočí, dávají jim nálepky blbů a negramotů či smetí, které by už mělo co nejrychleji pomřít (významnou část tvoří důchodci). A pak titíž komentátoři kroutí hlavami nad barikádou, která rozděluje národ. Ponechme stranou, že pro ideology Sletné je národ už víceméně sprosté slovo, protože jsou „placeni“ za to, aby podle bruselských směrnic národ odnárodnili a stát zničili.
Andrej Babiš celou touto absurdně přehnanou a přestřelenou operací osobně rovněž získá: Co tě nezabije, to tě posílí, platí v jeho případě dvojnásob. Není to už žádný klouček, má za sebou (už ne jen byznysové) bitvy, o nichž se Kalouskům, Bendům a Hamáčkům žijícím po léta pouze v příšeří kabinetní politiky ani nezdá. Rychle pochopil, že řev, který zpočátku mohl znít opravdu hrozivě, je pouze řevem malomocných. Jeho uměle vytvořené „trestní kauzy“ (o bruselských „auditech“ ani nemluvě) jsou trapně chatrné, a protože jej prezident podrží, není síly, která by mu zlomila vaz.
Drancování
S rosničkou Grétou je to identické – pouze v „internacionálním“ rozměru. Přestřelování s „klimatickou změnou“ je tak obrovské (jde v tom samozřejmě o mnohem více peněz i moci), že globální oteplovači dosahují pravého opaku. Dnes už žádný dospělý člověk slova „globální oteplování“ v normální komunikaci (na rozdíl od mediální) nevysloví. Což je zvláště pikantní v současných vedrech. Připomíná to „obrácenou hlášku“, na adresu Václava Klause jr. Ten v jednom svém textu během letošní zimy (byla zvlášť studená a plná sněhu, což už všichni samozřejmě zapomněli) neodolal, a nad globálním oteplováním se „trumpovsky“ ušklíbl. „Ale no tak, Václave, vždyť víš, že tohle je jen počasí,“ pravil karatel. V pořádku. Tak komunikují normální lidé.
Jenže Prahu ovládli Piráti a bratři Čižinští (lidovci skrytí pro pražské volby pod maskou Praha sobě): Praha 7 a 6 již vyhlásili „Stav klimatické nouze. Na úrovni celopražské k pirátskému rabování našich peněženek reinkarnovali Martina Bursíka. To je ten zkrachovalý šéf Zelených a ministr v Topolánkově vládě. Proslavil se zrůdným zákonem pro „sluneční barony“, jimž od té doby „posíláme“ z našich daní čtyřicet miliard ročně – vůbec největší tunel v polistopadové historii země. Za jeho asistence plánují Piráti Prahu vyrabovat pod značkou „uhlíkově neutrální“ – jak nařizuje EU. Neskutečný „overkill“, jemuž se Babiš na celostátní úrovni naopak docela statečně brání. I za to po pirátském žalování do Bruselu dostal „audity“.
Nejde to silou?
S Michalem Semínem je to jak přes kopírák: opět neskutečné přestřelení. Média několik týdnů žijí jeho kandidaturou (navrženou SPD) do Rady ČTK. Většina veřejnosti se tak poprvé dozvěděla, že tato agentura nějakou radu vůbec má. Hrůza z toho, že do rad veřejnoprávních médií mohou „proniknout“ také lidé z opačného než bolševického kavárenského názorového spektra (viz Ladislav Jakl či Petr Žantovský) uvedla do chodu hory. Šéf ČSSD (t. č. v likvidaci) Jan Hamáček pohrozil, že budou-li pro Semína hlasovat poslanci ANO, padne vláda. Při pikniku „Chvilek“ na Václaváku zabouřil proti Semínovi dav, přestože tady asi poprvé v životě slyšel jeho jméno.
Znovu tak sebeudavačsky připomněli, že „státní“ média, placená povinou daní všech, jsou ve skutečnosti jen hlavní mocenskou oporou Kavárny (stran „demokratického bloku“). Jejich lži a manipulace sice jak výše řečeno již nemají tu moc jako dříve, ale stále jsou organizačním a finančním (7 miliard ročně pro kámoše „umělce“ ze Sletné) „velínem“ případného Majdanu. Jen ty volby se jim už nedaří. A proto ten rachot ze souvislého přestřelování. Nejde to silou? Půjde to ještě větší – jak napsal ve slavném mailu soudružce „Žak Biomasa“ zmíněný Bursík. Nešlo. Je po smrti. Znovuoživením pouze demonstruje, jak vypadá zombie.
Naděje
Strach, který jimi cloumá, je zábleskem naděje na lepší příští. Babišova vláda v důsledku zpackaného Majdanu na Sletné samozřejmě nepadne. Ani hlasováním mocných bezmocných v parlamentu, ani při tradičním listopadovém pokusu o reinkarnaci VŘSR (Velké říšské socialistické revoluce) ve Čtvrté říši. Gréta udělá kariéru, ač svět do dvanácti roků z důvodů „klimatické změny zaviněné člověkem“ nezahyne. Pokud tedy nepůjde o „klimatickou změnu“ v důsledku expozice jaderných zbraní. Dříve či později Sorose a jeho zdejší „agenty“ přestanou stále bezmocnější „veřejnoprávní“ média zajímat, neboť neplní zadané úkoly barevné revoluce – bez ohledu na to, zda Michal Semín v radě ČTK zasedne či nikoli.
Návrat k relativně normálnímu životu v relativně normálním (suverénním) státě, v němž relativně normální demokratické procedury určují politické směřování podle vůle většiny národa, je stále ještě možný. Bude to však bolet. Přestřelování (overkill) se bude stále častěji měnit v odstřelování (kill). Mlčící většina však již svou sílu pochopila a několikrát ji i (volebně) demonstrovala. Podstatně důležitější demonstrace než katastrofálně bezradný piknik na Sletné.
I na naší ulici budeme jednou slavit, pravil klasik. Podle hysterického přestřelování artilerií liberální totality to bude možná dříve než tušíme. Pokud se nedáme zastrašit a dáme-li svou „mlčenlivou sílu“ v pravý čas najevo. S pomocí Boží nemůžeme prohrát.
Na tu totiž protivník rozhodně nespoléhá. Ten má jiné spojence.
