Hloupé odpovědi na hloupou otázku

Avatar
Původní autoři

Jiří Jírovec
25. 7. 2019
Je zcela nepochybné, že česká media rozehrávají hru proti Zemanovi. Proto se v různých obměnách vynořuje otázka, jak Zeman zneužije krizi, ve prospěch vlastních, blíže nespecifikovaných zájmů. V ČT odpovídají na tuto hloupou otázku politologové způsobem, který naznačuje, že jsou ochotni říct cokoli, pokud si tím zajistí další pozvání a honorář.


Současná situace odráží mocenský boj uvnitř ČSSD. Otázka je, kolik stranických stratégů odešlo se Sobotkou, když jim nevyšel pokus zlikvidovat prostřednictvím Čapího hnízda vedení ANO 2011, tedy Babiše a Faltýnka. Lze se obávat, že někteří zůstali a jejich další akce dopadne stejně.

Po volbách 2017 hodila ambiciózní ODS sociálním demokratům záchranný kruh. Fiala chce být premiérem a protože nic nenaznačovalo, že by v dalších volbách mohl Babiše porazit, kdyby s  ním šel do koalice, zůstal raději v opozici. Přece nebude vládnout s potenciálním kriminálníkem.

Z hlediska ČR to bylo rozhodnutí škodlivé, protože umožnilo, aby Babiš vládl bez “kontroly”, kterou by “demokratická” ODS ve vládě jistě představovala.

ČSSD se tedy chopila příležitosti a do vlády vstoupila. Zkousla dokonce i podporu KSČM. Je v pozici, kdy může uskutečňovat některé části svého programu a halasně o tom mluvit. Je ovšem třeba vidět, že mnohé sociální problémy “nazrály” tak, že by je musela řešit jakákoli vláda, tedy i Babišova.

ČSSD se ocitla v ještě horší situaci než za Sobotky, protože její preference klesly na absolutní minimum.

Do hry vstoupilo Cimrmanovo pravidlo: Když se sám nepochválím, nikdo to za mě neudělá. Stranický úkol převzala s vervou ministryně PSV Jana Maláčová. Jenže příliš sebechvály rychle omrzí. Navíc je zřejmé, že pro problémy, které přináší kapitalismus, nemá společnost ideologicky vyfutrovaná řešení. K dispozici nejsou systémová řešení, ale jen záplatování.

Tím se dostáváme k impulsu, který poskytl svým jednáním ministr kultury Staněk. Ten člověk svoje kroky činil buď z nevědomosti a nebo z kříšťálově čistých pohnutek. Sáhl na vedení Národní galerie v Praze a Muzea v Olomouci. A nejen to, podal na jejich ředitele trestní oznámení.

Takže hrůza: kulturní fronta se nasrala, protože ztratila klid pro práci, ať to znamená cokoli. Potenciálně může dojít ke ztrátě voličů v dalších volbách.

ČSSD zareagovala přiznáním, že se chybička vloudila, Staněk byl ňouma, strana svou chybu napraví a najde vhodného uklidňovatele rozvlněné situace. V situaci, kdy se mnozí kalkultrégři vymezují proti Babišovi a Zemanovi, to slibovalo možnost trochu si přisolit na obou stranách.

Jenže Staněk si to všechno nechtěl nechat líbit a přednesl ve Sněmovně docela zajímavý projev, který naznačoval, že za jeho odvoláním jsou vnitrostranické zájmy a ne jeho údajná neschopnost. Proti trestním oznámením bylo těžké něco namítat. Lze předpokládat, že Zeman přišel s požadavkem, aby Staněk zůstal ministrem, alespoň tak dlouho, než policie ona oznámení zpracuje.

ČSSD se snaží situaci zachránit občasnými hrozbami odchodu z vlády. Ten snad nemohou myslet vážně ani největší pitomci mezi jejími stratégy.

Koaliční smlouvu Sobotka sám natrhl jako cár papíru, když bez souhlasu ANO 2011 odvolal Babiše. Pokud ČSSD odejde z vlády, může se klidně stát, že Babiš pouze zrekonstruuje vládu a bude-li třeba získá důvěru s vnější podporou SPD a KSČM.

ČSSD skončí v opozici. Od pravice získá nálepku neschopnosti přijímat morálně správná řešení (čti: občane, přece takovou stranu nemůžeš volat).