 |
| Jan Schneider |
Jan Schneider
20.7.2019 PrvníZprávy
Mohl by být považován za něco víc, než když mluví, nebo píše svým spolustraníkům, uvedl v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jan Schneider.
Jako například nyní:
„Dovolte mi stručně vysvětlit, proč jsem navrhl výměnu ministra Staňka, protože o tom v médiích a na internetu koluje mnoho nepravd. Rozhodně to není kvůli odvolání Jiřího Fajta, šéfa Národní galerie, v tomto případě měl a má mou plnou podporu, na svém ministerstvu bych postupoval stejně.“
To je jediná věta, kterou rádi slyšíme, ale současně ji nevěříme, protože
„Tonda Staněk však bohužel nezvládal řídit své ministerstvo, mimo jiné neuměl prodávat své úspěchy a měl za sebou příliš mnoho mediálních přešlapů.“
Takže nezvládal řídit ministerstvo? A jaké zdrcující příklady uvádí Hamáček? NEUMĚL PRODÁVAT SVÉ ÚSPĚCHY! Jaké úspěchy, když nezvládal řídit své ministerstvo? A MĚL ZA SEBOU PŘÍLIŠ MNOHO MEDIÁLNÍCH PŘEŠLAPŮ! Ovšem proti tomuto Hamáčkovu šlápnutí do exkrementu to nebylo vůbec nic.
Ale stejně – cožpak se kvalita řízení ministerstva pozná podle toho, jakou má ministr PR, nebo jak je oblíben? To je Hamáčkovo nejdůležitější kritérium? V tom případě pánbu se soc-dem a zlý pryč. Vždyť každý manažer ví, že skutečně dobré a efektivní kroky v každé organizaci budí spíš odpor, a že oblíbený a chválený manažer se nejspíš za čas ukáže jako totální průšvih.
A právě v tomto bodě již čertík reality zřetelně vystrkuje své růžky a vyplazuje na nás jazyk:
„Na ministerstvu kultury potřebujeme manažera, který rezort uklidní, bude viditelně reprezentovat ČSSD a ve vládě bude týmový hráč pro naše další ministry.“
Takže uklidnit situaci – ? To vyžadoval již (ne)blahé paměti prezident Gustáv Husák, když provolával, že místo nějakých protestů potřebujeme klid na práci. Čím asi Staněk zneklidnil rezort? Ať nejsem hoden špičky stínu trusu koně sluhy mého, jak říkají Španělé, jestli to nebylo tím, že Staněk přerušil zavedené rezortní penězovody. Mohly mezi nimi být i ty, co nastavil jeho předchůdce ke své politické straně, nebyl by první ani poslední. To by ovšem vysvětlovalo ten požadavek na exemplární popravu Staňka při absenci jakýchkoliv relevantních důkazů.
Hamáček útočí na city, když mu nic jiného nezbývá, a používá nemístná přirovnání:
„Chci, aby tato krize skončila co nejdříve. Štve mě to jako mnohé z vás. Pokud bych si vypůjčil paralelu z fotbalu, každý trenér má právo výměny hráče na hřišti, pokud není spokojen s jeho výkonem a jede se dál.“
Nesmíme zapomenout, že krizi vyvolala soc-dem, když bez jakéhokoliv pádného důvodu navrhla odvolat ministra, který se – jako člen vlády nominálně protikorupční – pustil do řešení reálných podezření z finančních malverzací. V tomto nesporně úspěšném kroku ho výslovně podpořil sám předseda soc-dem, a vytknul mu věcně pouze mediální nešikovnost, že tento protikorupční krok „neuměl prodat“! Hergot, a neměl mu v tom náhodou jeho předseda Hamáček naopak místo kritiky pomoci, jako zkušený aparátčík?
Každopádně nám tu Hamáček odkrývá svůj hodnotový žebříček. Svého hráče odvolává kvůli své nespokojenosti s jeho výkonem, jehož podstatou není boj s reálnými problémy, ale matný mediální výkon. Tož sbohem a šáteček, sociální demokrati, a o parlamentu si napříště nechte jen zdát!
