Opět se liberální opozice, která přiměla své přívržence jít v sobotu v hlavním městě na nepovolený mítink u radnice, zesměšnila. I přes hysterické výzvy k „rozhodujícímu boji“ s vládou přišlo „protestantů“ málo. Podle ministerstva vnitra bylo v akci „za svobodné volby“ asi tři a půl tisíce osob. Přitom skoro polovina z nich mohli být policisté a novináři. Ani všichni protestující nebyli Moskvané, ale lidé odjinud. Mezi davem v centru bylo dost zevlounů a náhodných procházejících turistů. Svědčí to o tom, že tu trochu liberálů v hlavním městě ve skutečnosti nikdo, kromě nich samých, nepodporoval.

Je pochopitelné, že policie musela rozpálené mladíky chytat. Několik stovek účastníků zadržela. Akce nebyla povolená a představitelé radnice předem vyzývali místní, aby na výzvy opozice nereagovali. Starosta Sobjanin řekl v předvečer události, že organizování nepokojů a ultimáta k ničemu dobrému nepovedou. Varoval, že se připravují provokace, které mohou být nebezpečné zdraví i životům občanů. Nakonec k tomu skutečně došlo.

Záminkou pro nepovolené srocení (nešlo o žádný mítink) bylo odmítnutí registrovat opoziční kandidáty, u nichž byl zjištěn nepřípustný počet chyb na seznamech do voleb do moskevské dumy. Lze to pochopit, protože podpisy se sbíraly narychlo. Je potřeba jednat v rámci zákona, a jestliže je opozice nespokojená, má se obrátit na soud. Tak se to dělá v demokratických státech. Opozice se ale rozhodla pro „protestní mítink“ v centru Moskvy bez povolení. Přitom na svůj cíl účastníci srazu v centru Moskvy zapomněli. Nikdo si nevzpomněl na „nezávislé kandidáty“, jména Sobolová, Gudkov a Jašin v davu nezazněla. V několika internetových chatech, týkajících se mítinku, se projevovali jen mladí lidé, mnoho z nich neplnoletých a také nechápajících cíl akce.

Výrostci stáli ve vestách s nápisem „Bessročka“, to znamená nepřetržitý (bessročnyj) protest. Organizátoři vyzývali neodcházet, dokud nebudou jejich požadavky splněny. Mezi těmito dětmi nebyli dospělí. Koordinátoři akce se zřejmě utajili.

Podle toho, jak to probíhalo, byly události v centru Moskvy důkladně naplánované a liberální aktivisté chtěli organizovat v hlavním městě něco podobného majdanu, jenže jejich plány zkrachovaly. Moskvané rebely nepodpořili. Mezi organizátory byli ti samí lidé, kteří přes varování prokuratury  uspořádali 14. července obdobný mítink před Moskevskou městskou volební komisí: Ždanov, Mitrochin, Sobolová, Jankauskas, Jašin a další. Nyní se vůči nim vede administrativní šetření a kromě toho je vedeno trestní stíhání podle článku „Bránění činnosti volebních komisí“. Podle šetření  zorganizovali mítink „kvůli nátlaku na členy městských a obvodních volebních komisí“.

Skutečným koordinačním centrem nepokojů a svého druhu štábem se v sobotu stala stanice Echo Moskvy. Na její webové stránky byl napojen přímý přenos událostí. V různých místech byli rozmístěni aktivisté, kryjící se jako korespondenti. Ukazovali, kam je potřeba jít, co dělat. Po městě jezdila auta  s rozhlasovými přijímači a přenášela reportáže Echa Moskvy. Tuto podvratnou činnost provozovali dopisovatelé opoziční stanice Dožď a YouTube Navalného. Ti všichni se ve svých reportážích snažili o eskalaci situace, vykládali o bití a krutostech. V ulicích měli rozmístěny komplice, s nimiž dělali připravené rozhovory, jako kdyby šlo o náhodné chodce. Slogany vyzývaly ke svržení ústavní vlády: „Dolů s Putinem“, „Dolů s vládou čekistů“.

Gozman, jeden z guru liberálů řekl do éteru: „Vláda se velmi bála barevné revoluce, a ta nastala. Myslím, že je to začátek revolučního procesu. Režim je již odsouzen.“ Dal přitom na vědomí, že se opozice „chystá na barikády“. Podněcoval k účasti na akci v Moskvě, ale sám byl v Jaroslavli, odkud mluvil přes telemost.

V Moskvě vyšlo na ulici dva až tři tisíce provokatérů a obyčejných zavlounů a liberálové je označují za „lid“. Jenže v Moskvě žije přes 12 milionů obyvatel a ti ve volbách hlasují proti liberálům. To není lid? Kde berou právo mluvit s hrstkou osob ve jménu lidu. V „revoluční agitaci“ byli v sobotu v Moskvě pozorováni i občané USA. Jeden z nich agitoval na Echu Moskvy. Jak by to asi dopadlo, kdyby u Bílého domu agitoval pro povstání občan RF?

Televizní moderátor Solovjev tvrdí, že to, co se stalo, prokázalo, že se „žádný klidný protest“ neplánoval už od počátku. Je potřeba se zbavit iluzí. „V žádné zemi světa žádné akce proti policii nejsou bez následků.“

Organizátoři rebelie věděli, že jejich počínání není racionální, ale přesto své stoupence podnítili k protestům. Proč? Už ztroskotání jejich dřívějších protestů ukázalo, že jejich stoupenců je hrstka. Proč tvrdí, že „Rusko je zralé na revoluci“ a ve svých kontrolovaných mediích přehánějí situaci? Jednoduchá odpověď: Musí odpracovat svých třicet stříbrných, které dostávají od zahraničních sponzorů a některých ruských magnátů, jako je Chodorkovskij a jemu podobní.

Organizátoři nezákonného mítinku v Moskvě  měli ještě jeden cíl – jakýmkoliv způsobem uspořádat bitku a dosáhnout uvěznění svých kompliců, aby je mohli označit za „oběti režimu“, hlasitě žádat osvobození „nevinných“ a zároveň barvitě kritizovat „krutost a zvůli“ policie a celkově „Putinova režimu“. To znamená dát sami sobě důvody k dalším protestům. A stěžovat si na Rusko před svými západními sponzory. Ve skutečnosti to byl provokační protest kvůli protestu  a ne akce „za svobodné volby“.

A co krutost moskevské policie? Ruští liberálové by se měli ohlédnout  k „demokratické Francii“, kde rozhánějí akce žlutých vest mnohem krutějšími metodami: slzotvorným plynem, vodními děly a gumovými obušky. A aktivisty protestů chytají a ti jsou skutečně vězněni. V „osvícené Evropě“ narušitele zákonů netrpí.

***

Aby Západ zachoval liberální řád, musí vrátit průmysl z Číny do USA. Nebo se rozloučit s liberální ideou a uznat existenci dvoupolárního světa. Jaké místo mezi dvěma giganty zaujme Rusko?

Když Vladimir Putin řekl, že se liberální svět přežil, odůvodnil to tím, že se liberálové snažili vnutit světu svoji vůli, což vedlo k řadě tragických následků. Dodal, že není možno zapomínat na zájmy „většiny populace“. O těchto zájmech mluvil v souvislosti s migračním problémem liberálního světa, avšak hlavní problém není v migraci (to je následek), ale v porušení sociální úmluvy.

Liberální systém má zaručovat střední třídě blahobyt. Ten liberálové zajistili pomocí globalizace, na Západě ponechali patentové řízení, reklamu a marketing, to jsou ty nejziskovější věci pro nadnárodní společnosti, a výrobu přesunuli do Číny. Například iPhone je patentován v Silicon Valley, ale vyrábí se v Číně.

Globalizace vedla k nebývalému obohacení kapitalistů s pomocí snížení nákladů na výrobu, ale i k tomu, že základ střední třídy USA – průmyslový pás Středozápadu zrezivěl a je v depresi. V USA dochází k dlouhodobému snižování stabilních pracovních míst se sociálním pojištěním a s předem danou kariérou, reálné příjmy střední třídy se poprvé za dvě století už přes deset let nezvyšují. Liberální řád je v hluboké krizi.

Čína šikovně využila nárůst svého průmyslového potenciálu. Stal se natolik silný, že začal ohrožovat hegemonii USA v ekonomice a co je hlavní – v kontrole nad světovou infrastrukturou. Číňané podnikají s jednou podmínkou: naši lidé pracují ve vašich závodech a úřadovnách. To vedlo k velké průmyslové špionáži, Číňané začali kopírovat západní technologie a potom vymýšlet svoje.

Dnes Čína vede v aplikací 5D technologií, roboti mohou mezi sebou komunikovat nejen ve výrobě, ale i v objednávání, v náhradě zastaralých součástek, v přepravě lidí i nákladů. Tak ohromně roste efektivita i zisky.  Dnes usiluje Washington sankcemi proti Huawei o zastavení počínštění procesu, ale Evropa protestuje.

V době, kdy Spojené státy na Blízkém východě zápasily o ropu a o cesty její dopravy, začala Čína vytvářet svůj kolosální infrastrukturní potenciál Jeden pás – jedna cesta bez jakéhokoliv násilí. Je to síť silnic, železnic, optických vláken, ropovodů, plynovodů, elektrických kabelů, který sjednotí Eurasii, posílí kontinent a zmaří geostrategické postavení Ameriky. Například na Írán už nepůjde uvalit sankce, když nová infrastruktura umožní vést íránskou ropu místo po moři (to USA kontroluje), ropovodem.

Trump nezískal moc tím, že by mu Rusko pomohlo ve volbách, ale proto, že uvažujícím lidem v USA bylo jasné, že je potřeba podpořit svoji střední třídu. Tak je možno zachránit liberální systém a hegemonii USA ve světě. Trump šel do obchodní války s Čínou a vrací Americe průmysl.

Pokud Čína nad Američany zvítězí, stane se centrem světové ekonomiky. Což časem povede k politické převaze. Jenže ve světě jsou i další silní hráči, kteří budou hrát své role.

EU a Německo přemýšlejí o tom, proč by měly pomáhat Washingtonu v jeho souboji s Čínou, když německý průmysl potřebuje 5G a německé koncerny berou „šroubky“ pro svá auta zase z Číny. Na Číně závisejí i spojenci USA v Asijsko-tichomořském regionu – Austrálie, Japonsko a Jižní Korea. Svět se rozpadá na dvě rozhodující centra se standardy různými ve všech oblastech, včetně internetových technologií. Ti, kteří vsadili na USA, by nyní měli hledat nové dodavatele „šroubků“ pro své výrobní technologie.

A co Rusko? Jemu se naskýtá jedinečná možnost sedět na dvou židlích. Zasloužili jsme si to. Náš dosavadní zájem je být s Čínou, protože existuje nátlak ze sankcí USA a je potřeba prolomit dominanci dolaru. Rusko se ale musí Číny obávat, jinak ztratí svoji identitu v půlmiliardové čínské mase toužící po ruském území.

Navíc je Rusku civilizačně bližší Evropa, proto je potřeba hledat cestu k návratu na Západ a udržovat balanc. Pokud Američané ucítí, že si s Čínou nevědí rady, potom bude pro vliv na Čínu potřeba Rusko. V tom případě zruší sankce a navrhnou společné programy. Včas se obrátit k Číně, jakožto účastníku nové Dohody o likvidaci raket středního a krátkého doletu(DRMSD) je jeden z prvních takových projektů. Spojené státy jej již nabízejí, je potřeba správně tento okamžik vycítit a nenechat si jej ujít.

Rusko musí být silnou součástí Eurasie a jejím mostem na Západ. Ve skutečnosti je to jeho historická úloha, ztracená za Sovětského svazu. Rusko se bude, coby potřebné USA i Číně, cítit dobře. Právě ono jim zajistí podmínky k účasti ve světové hře o dělení sfér vlivu a přístupu k surovinám a trhům. Spolu s tím se stane hospodářsky silným se všemi důsledky – stane se těžištěm, jako tomu bylo v období Impéria.

Ukrajina (nebo její část), Pobaltí a Polsko zaujmou v tomto pořadí odpovídající místo neutrálních a přívětivých zemí.

***

S tím, jak se válka v Jemenu dostala do slepé uličky, začínají Spojené arabské emiráty ustupovat a odpovědnost za to, co se stalo, přehazují na svého mnohem mocnějšího spojence, Saúdskou Arábii. Přitom dávají najevo ve vztazích se Saúdskou Arábií vážné problémy. Foreign Policy v materiálu „Proč SAE v Jemenu opouštějí Saúdskou Arábii“ píší, že 8. července ohlásily SAE změnu své vojenské strategie na přístup diplomatický, konkrétně snížení počtu svých vojáků v regionu.

Již loni se se Saúdskou Arábií posuzovalo odvelení ozbrojených sil SAE. Ta připravila kolem 90 tisíc jemenských bojovníků, bývalých spolupracovníků bezpečnostní služby a milicí z jihu, kteří mohou nahradit arabské vojáky. Saúdská Arábie toto odvolání nekomentuje, ale podle zprávy New York Times se oficiální osobnosti Rijádu „snažily vůdce Emirátů od takového rozhodnutí odradit“. Tím, že Emiráty odejdou z regionu, vytvoří konkurenci a potenciální konflikt mezi milicí, která byla v držených regionech podporována.

Na jednu stranu se SAE, které jsou v ekonomickém poklesu, možná rozhodly opustit bitvu s rozhodným protivníkem zřetelně neřešitelnou. V Abú Zabí chápou, že spojenecké milice budou nadále kontrolovat jih země a že Saúdská Arábie nezbaví Emiráty přístupu k vojenským námořním objektům v regionu, což je velmi důležité pro kontrolu od Indického oceánu po Středozemní moře. Saúdská Arábie je pochopitelně rozhořčena odchodem SAE, protože se jí sotva povede překazit využívání jemenských objektů Emiráty, neboť potřebuje podporu Abú Zabí proti Íránu a také kvůli pokračujícímu konfliktu s Katarem.

I kdyby patová situace vedla k rozdělení Jemenu, budou hlavní zájmy SAE zachovány. Pokud budou mít Hútíové kontrolu nad severním Jemenem, s případným zajištěním opěrného bodu pro Írán, bude nebezpečí pro zeměpisně vzdálené Emiráty malé. Nezávislý jižní Jemen, kontrolovaný silami podporovanými SAE, bude závislý na pomoci Abú Zabí, a pravděpodobně mu bude umožněn přístup do jeho objektů na teritoriu.

SAE se obávají Íránu v Perském zálivu. Dříve se v této věci spoléhaly na pomoc USA, ale když Trump zrušil útok na Írán, rozhodly se Emiráty přesunout své vojáky blíže k domovu. Vedení SAE není vhod stále více kritiky v Kongresu USA na jejich vztah k Saúdské Arábii kvůli zvěrstvům proti civilistům v Jemenu. Sněmovna reprezentantů a Senát přijaly zákon omezující dodávky zbraní do obou zde uvedených zemí. Trump zákon vetoval.

Co se týká opuštění Jemenu, je jedno jasné. Saúdská Arábie je v bezvýchodném postavení. Nemůže tam prodlužovat nekonečnou válku bez partnerů s takovými válečnými možnostmi, jako mají SAE, a nemůže se jednoduše sebrat a odejít, protože by se to označovala za strategickou porážku, která upevní postavení Hútíú, spojenců Íránu v severním Jemenu.

Saúdská Arábie nyní nejspíš přehodnocuje vztah se sousedem, což může být pro SAE nedobré. Emiráty jsou totiž malé a potřebují podporu království nejméně na dvou frontách:V odporu k oponentům v Radě pro spolupráci v Perském zálivu (Katar, Omán) a při konfrontaci s činností Íránu v Perském zálivu.