Zajoch
Alexej Muchin: Polsko se chce stát milovanou ženou v evropském harému
Inna Novikova, Jurij Kondratěv
12. srpna 2019
Proč Evropa „prodala “ Ukrajinu kvůli účasti Ruska v PACE? Proč mohou být odstraněny i další protiruské sankce? Kvůli čemu je Polsko ochotno platit za „politický sex“? Jak napadají Anglosasové své „partnery“, když ti nechtějí jít do ozbrojeného konfliktu?
Odpovídá generální ředitel Centra politických informací Alexej Muchin.
Kvůli návratu Ruska do PACE ukrajinská delegace zešílela: Buď plakala, nebo skákala a křičela, že byli zrazeni. Návrat prošel proto, že buď pochopili, že nemají pravdu a potřebují Rusko, nebo proto, že potřebují ruské příspěvky. Co myslíte?
Jedno s druhým se nevylučuje. Příspěvky jsou samozřejmě potřebné, protože museli tvrdě okleštit svoje rozpočty. Ukrajinci plakali zvláště proto, že byli „prodáni“. Ano, jistě, prodáni a zvykejte si. Ještě mnohokrát vás budou prodávat, protože Západ takto žije. Nikoho neupřednostňuje, pokud z toho nemá výhody. Za nějaké krásné oči, za lásku a přátelství nic dávat nebo přenechávat nějakým zemím nebudou. Rusko se dobře z této lekce poučilo v dobách na počátku tohoto století a nyní jedná stejně jako Západní Evropa. Ta si nás pak začala vážit a ne nás mít za naivy.
Do dneška se podstatně zvýšilo množství kontaktů v obchodní sféře se Západní Evropou, situace se zlepšuje ve všech směrech. Očekáváme, že časem budou zrušeny některé sankce. Za prvé to signalizují prohlášení politiků a za druhé činnosti. Američtí „partneři“, když je tak nazveme, se snaží překážet. Západoevropský byznys má kvůli hloupým sankcím do očí bijící pořádné ztráty. Další už si nemohou dovolit.
Ke všemu ještě přistupuje požadavek USA na evropské země, aby přispívaly do NATO, a to ne 2 % HDP jako dříve, ale 4 %. Zatím je to neoficiální, ale za nějaký čas se to oficiálním stane. Přitom je to jen začátek. Co nevidět budou Američané Evropu opět mačkat. Ta 4 % půjdou na americkou střechu. V Evropě je přitom plno problémů. Za takových okolností nebude evropská ekonomika jen stagnovat, ale bude degradovat.
O dvou procentech hovořilo Polsko, že je bude s nadšením platit.
Polsko je připraveno platit i 10 % svého HDP. Aspiruje na postavení milované ženy Spojených států amerických.
I Litva ohlásila ochotu, ale takových zemí není mnoho.
Litva o tom může tak akorát mluvit. Navíc jsou všechny země Pobaltí hospodářsky nevýznamné. Polsko je dynamicky se rozvíjející země, do které vložila Západní Evropa nemalé prostředky. Evropský harém má 28 zemí a Polsko si přeje být nejvíce milováno USA.
Co za to dostane?
Více vlivu na evropskou politiku, v současnosti patří mezi takzvaný druhý sled – mladé Evropany. Dosud neurčují geopolitiku v Evropě. Je to 500 milionů konzumentů – velký trh. Polsko se chce po dlouhých staletích rehabilitovat.
Zatím se jim vrátily ambice.
Ano, a proto je Polsko agresívní nejen k Rusku, ale i k Německu a k celé Evropě. Má snahu zaujmout v centru takové místo, aby se stalo plnohodnotným evropským hráčem. Především proto zve na své území USA. Vždyť s ohromným nadšením otevřeli vojenskou základnu. Řekli: „Vítáme vás američtí vojáci, přijďte k nám a vlastněte nás“, atd. Chtějí využít americký kontingent jako faktor v domácím politickém boji.
Většinou nás špinili kvůli jakýmsi imperiálním ambicím, když bylo ruské impérium velké. I jiní chtějí být impériem. Jde nejen o Velké Polsko, ale i třeba o Velkou Albánii. Všichni někdy byli velkými, ale světe div se, bylo to v daleké minulosti.
V tom není nic divného. Tradiční anglosaský způsob ovlivňování ostatních zemí k překonávání svých tak nazývaných „partnerů“, spočívá v tom, že z vlastních činů se obviňují jiní, obvykle jsou to země, na které chtějí mít Anglosasové vliv.
Rusko nyní nazývají agresorem. Jenže je to právě naopak. Z chronologického pohledu odpovídalo Rusko jen výjimečně na agresi proti sobě. To se jasně projevilo v gruzínském konfliktu v roce 2008, což musely přiznat i západoevropské země. Potom na to zapomněly. Pamatují si jen to, co je pro ně výhodné.
Převzato z Pravda.ru
Od souhlasu k nesouhlasu. Jak proběhly akce protestu v centru Moskvy
Petr Gorodov
10. srpna 2019
Dne 10. srpna byl v Moskvě povolený mítink, který následně přerostl v nepovolený. První byl s koncertem, druhý se zatčenými. Pochod na třídě Sacharova byl předem dohodnut.
Minulé povolené shromáždění 20. července bylo nejpočetnější za celou dobu protestů, podle ministerstva vnitra se jej zúčastnilo 12 tisíc osob, z toho mnoho mládeže, což neudivuje. Organizátoři inzerovali vystoupení populárních umělců a ti svou účast potvrdili. S plamennou výzvou k účasti se obrátil na své příznivce novinář Jurij Duď, vedoucí na kanálu na YT. Nicméně ne všechny idoly mládeže projevovaly úctu mítinku.
Ovšem reklama idolů mládeže fungovala. Na Sacharovovu třídu přišlo opravdu mnoho lidí. Jenže daleko ne všichni si přáli poslouchat řeči opozice – mnoho jich přišlo jen na muziku. Reportérovi AIF řekli dva kamarádi, že pro ně nejsou ani protesty, ani volby do moskevské městské dumy zajímavé. Přišli si jen poslechnout jednoho z muzikantů. Jiný účastník uvedl, že neví, k čemu protesty jsou, přišel se jen podívat. Myslel, že se bude zatýkat a divil se, že nikoliv.
Ve chvíli, kdy umělci vystupovali, připomínala Sacharovova třída spíše koncert rockového festivalu, nežli nějaké protesty. Všechno kazili jen politici vystupující v přestávkách mezi jednotlivými čísly. Když končilo vystoupení hudebníků, začali se lidé vytrácet.
Na shromáždění byl i tradiční opoziční kontingent. V davu byli zástupci všech politických hnutí široké ruské země. Radikální feministky i bojovníci za práva duhových rozvinuli své transparenty. Kolem procházeli mladí s čírem na hlavě s nápisy Anarchie je matka pořádku. Dále byli vidět vysmátí mladí v uniformách z doby Velké vlastenecké války, s vlajkami Sovětského svazu a nápisem Berija nebyl zproštěn viny. Také vážný, nakrátko ostřihaný a sportovně oblečený mladík s nápisem Vraťte Krym! Všichni vystupovali za svoje, jen jeden s ukrajinským praporem byl „proti“ – „proti ruské agresi na Ukrajině“.
Avšak nejvíce lidí stálo na náměstí s vlajkami Ruska, nebo s plakáty na podporu těch, kteří jsou trestně stíháni z dřívějších dvou nepovolených akcí. Nedošlo ani ke střetům s policií, ani k agresi a policie nikoho nezatkla.
Podle tiskové služby ministerstva vnitra přišlo na shromáždění v Moskvě 20 tisíc lidí. Moskevská ombudsmanka sdělila, že akce proběhla v rámci zákona.
Asi by bylo všechno v pořádku, kdyby šéf štábu nezaregistrovaného kandidáta Ždanova Zolotarevskij nenavrhl shromážděným na konci mítinku „procházku“ k administrativě prezidenta.
Že budou provokace, bylo policii známo předem. Moskevské vnitro oznámilo, že se několik organizátorů akce obrátilo na policii s udáním, že nezaregistrovaná kandidátka do moskevské dumy Sobolová a její přívrženci chtějí organizovat provokace. Ještě před zahájením mítinku byla zatčena. Provokaci to nezabránilo. Po ukončení povolené akce se asi 1000 lidí přesunulo do čtvrtí Čínské město a Čisté rybníky, což rozhořčilo místní obyvatele.
Jedna z místních obyvatelek si postěžovala dopisovateli Doždě: „Jak se už omrzely vaše protesty. V sobotu není možno vyjít ven, aby zase nebyla nějaká akce.“
Policie byla na nepovolenou část shromáždění připravena. Některé ulice uzavřela a začala zatýkat pod zvony v chrámech v centru. Když protestující uviděli pořádkovou policii, utekli zčásti do dvorů, do hotelů a také do kostelů. Dobře udělali ti v kostelích, tam policie nešla. V úzkých moskevských dvorečcích a v hotelech se ukrýt nedalo. Nezatýkalo se všude. Na Starém náměstí zatlačila policie protestující ke vchodu do metra a všichni mohli odejít. Zatýkali jen nejúpornější, podle ministerstva vnitra jich bylo 136.
Politolog Gusev uvedl, že počet lidí účastnících se nepokojů byl mnohem menší než těch, kteří na povolené shromáždění přišli. Jedna věc je přijít na koncert populárních osob, který je zadarmo, a druhá věc je jít do potyček s policií.
Opozice zase jednou předvedla, že povolené protesty, na kterých nikdo nikoho nechytá, nepotřebuje. Politolog věc shrnuje takto: „Oni potřebují provokace, zatýkání, aby bylo možno vládu obvinit z represí.“
Všechno se obešlo bez postižených.
Převzato z AIF.ru
Ukrajinské zemědělce likvidují jako třídu
Zákon o nakládání se zemědělskou půdou bude na Ukrajině přijat v nejliberálnější, to znamená v té nejdivočejší variantě
Anton Kaněvskij
13. srpna 2019
(Ukrajinský prezident – pozn. edit.) Zelenskij na podnikatelském fóru v Istanbulu řekl: „V tomto roce určitě provedeme pozemkovou reformu, která v příštím roce umožní vytvořit trh se čtyřiceti miliony hektarů půdy, jež je jedna z nejkvalitnějších na světě.“
Na Ukrajině je již od roku 2002 moratorium na prodej půdy. Od té doby bylo mnohokrát prodlužováno, naposledy do 1. ledna 2020. Jeho změny se vytrvale domáhají západní partneři, MMF a liberální ekonomové. Všichni ukrajinští prezidenti počínaje Juščenkem jej slibovali zrušit. Ve skandální Janukovičově knize Oportunity Ukraine z roku 2011 je celá kapitola věnována popisu výhod skupování ukrajinské půdy zahraničními investory.
Mimořádná nechuť k takovému kroku donutila dokonce i Porošenkův režim přibrzdit. Vlivná agrární lobby vystoupila proti zrušení moratoria. Agrární baroni, kteří si levně pronajímali pozemky od majitelů podílů, se báli, že půda bude v jiných rukách. Jenomže co bude za Zelenského? Zvláštností „Ze-parlamentu“ je nejen absolutní většina prezidentské strany, ale také nepřítomnost znatelné agrární lobby a dalších vlivných skupin.
„Tým Ze“ sestává ze svatebních fotografů, „kreativních manažerů“ a profesionálních „aktivistů“, kteří většinou rozumějí zemědělství jako koza petrželi. Přitom místní agrární baroni pohlížejí na Ukrajinu jako na svoji doménu a nepřejí si pouštět do ní konkurenci z nadnárodních korporací. Protioligarchická kampaň vedená „aktivisty“ a médii, pronásledování mnohých ukrajinských oligarchů na Západě a neustálé připomínání „nespravedlivé privatizace“ nejsou směrovány na vrácení privatizovaného vlastnictví lidem. Smysl je v tom, aby se přerozdělilo ve prospěch nadnárodních korporací, tak jako tomu bylo v roce 2005, kdy Krivorožstal odebrali Achmetovu a Pinčukovi a prodali jej indicko-britskému magnátovi Mittalovi. Zelenskij nebyl navázán na žádného z ukrajinských oligarchů kromě Kolomojského, jak jsme už uvedli, ovšem ten je nasměrován k Pinčukovi, který je zastáncem zájmu klanu Clintonových na Ukrajině.
Úsilí Zelenského i Kolomojského bude zřejmě zaměřeno na to, aby se Ukrajina stala zemí snů globálního kapitálu. Rozkvět země a blahobyt jejích občanů je novým hospodářům ukradený.
Trh s půdou existuje v převážné většině zemí, ale prakticky všude jsou značná omezení. Obvykle nelze prodávat půdu cizincům, jsou omezeny možnosti koncentrovat zemědělskou půdu v jedněch rukách a často je k vlastnictví půdy vyžadována zkušenost s podnikáním v zemědělství. Například v Německu musejí využívat zemědělskou půdu její majitelé podle určení a existuje desetileté moratorium na její prodej novým majitelům, aby se předešlo spekulacím.
Dokonce i tzv. nové země EU (Polsko, Rumunsko) si dokázaly částečně svoji půdu uhájit. Při pohledu na to, jak Zelenskij agituje, aby Turci a další nakupovali ukrajinskou půdu je zřejmé, že nehodlá trh s pozemky omezovat. Zákon o nakládání se zemědělskými pozemky bude přijat v té nejliberálnější, tedy v té nejdivočejší podobě.
Podle Zablovského (Rada podnikatelů při kabinetu ministrů) již skupina, která připravuje model k nastartování trhu s pozemky, konzultuje se Světovou bankou. Zahraniční věřitelé lobbují zahraniční investory, aby si koupili ukrajinskou černozem. Západ trvá na neomezeném trhu s půdou nejen kvůli zájmu nadnárodních korporací, které chtějí na ukrajinské půdě mj. pěstovat GMO, energetické plodiny a biopaliva, a přitom si nechtějí ničit vlastní zemědělství. Věřitele zajímá splácení úvěrů. Počítá se s tím, že příliv „investorů“ s jasnými spekulanty umožní vylepšit platební bilanci země a snížit riziko státního bankrotu.
Půda zůstala prakticky jediným likvidním zdrojem na Ukrajině, který ještě nezašantročili.
Nyní je příliv spekulantů schopen paralyzovat celé ukrajinské zemědělství. Spekulant nevytváří přidanou hodnotu, jen nakoupí aktiva a čeká, až stoupne jejich cena.
Velké nadnárodní korporace nemohou v krátké době „strávit“ 41 milionů hektarů ukrajinské obdělávané půdy. S nimi se na trh vyvalí titíž spekulanti – mezinárodní struktury s plnými účty dolarů – kterým záleží jen na co největším zisku. Dnes veškeré střední a velké zemědělské struktury najímají půdu u majitelů pozemků. Půdu často pronajímají penzisté nebo jejich dědici. Jestli dostanou možnost podíl prodat, většinou to udělají.
Současné zemědělské podniky ztrácejí a budou ztrácet velkou část obdělávané zemědělské půdy, ta bude rozparcelována, což nepříznivě ovlivní produkci. Lze očekávat, že noví majitelé sídlící v New Yorku nebo Istanbulu budou své majetky prodávat za dřívějších podmínek? To je prakticky vyloučeno.
Cena za pronájem ukrajinské půdy je teď pro globální spekulanty mizivá a nájemci vědí, že za dva až tři roky odtud odejdou a nemají důvod se starat o to, aby půda zůstala v původním stavu. Chtějí z ní jen vytěžit co nejvíce.
Se zavedením trhu s půdou v této variantě bude na Ukrajině se v blízké době sníží rozloha zemědělské půdy. Skoupení pozemků, jež jsou teď v pronájmu, je výborná možnost pro agresivní zabírání fungujících zemědělských podniků. Práce bude dezorganizovaná a majitel své hospodářství může prodat jen za to, „co mu dají“, nikoli za tržní cenu.
Takto budou na Ukrajině expandovat agrární korporace a ukrajinští zemědělci budou výhledově likvidováni jako třída.
Převzato z Fondsk.ru
