Kratičce o bolševismu

Avatar
Původní autoři

Stanislav A. Hošek
21. 9. 2019
Od dětství jsem přesvědčen o tom, že můj celoživotní světonázor je levicový. Snažil jsem se podle toho skoro tři čtvrtiny století i chovat. Při čtení některých textů současných seriozních autorů, především na alternativních médiích, mi vadí příliš častý výskyt slov neomarxismus, euromarxismus, marxismus, bolševismus, ba i termín levice ve spojeních, k nimž v žádném případě nepatří. Nevadí mně to nejen proto, že si myslím, že jsem levicového smýšlení, ale především proto, že uvedené pojmy jsou užívány spíše jako nálepka až pejorativní odsudek, takže je zastírána jejich vypovídací hodnota.


V tomto textu se to pokusím ukázat na termínu „bolševismus“. Asi proto, že právě o něm jsem mnoho přemýšlel již za vlády KSČ, když můj spolupracovník v opilosti často vykřikoval, cituji: „Sieg oder bolschewismus“. Konec citace.

Bolševismus byl totiž ojedinělým historickým jevem. Týkal se jen a jenom určité fáze vývoje SDDSR, někdy také RSDDS, čili Sociálně demokratické, dělnické strany Ruska, později KSR(b) až do XIX. sjezdu VKS(b), čti Všesvazové komunistické strany, která se na něm přejmenovala na KSSS, čili Komunistickou stranu Sovětského svazu.

Pokud někteří autoři používají tento termín v jiném kontextu, pak jde buď o neznalost, nebo – a to mnohem častěji, o nedobrý záměr. Obvykle o snahu poškozovat až zesměšňovat levici, či alespoň některého jejího představitele. Snaha najít v tomto exkluzivním pojmu nějakou obecnost, která se dá namontovat na dnešek, je poněkud scestná až lživá, leč v každém pádě matoucí. Kdo chce uvedený termín namontovat na nějaký současný politický jev, je povinován definovat alespoň jeden, ale raději více charakteristické, čili jinde neopakované rysů, jež jsou s bolševismem v Rusku té doby naprosto totožné. Přiznám se, že mně se nepovedlo najít ani jediný.

Dovoluji si v této situaci tvrdit, že jeho použití pro některé pozdější i současné jevy v politice, v nichž se menšina ujme moci a vydává se za většinu, není charakteristickým a už vůbec ne idefiničním rysem bolševismu. Tím je spíše, či bylo a bude to nové, co bolševismus do dějin přinesl. V národohospodářství zestátnění výrobních prostředků a zdrojů a v politice sovětismus, jako specifická forma příliš široce a obecně pojímané demokracie.

Abych ještě lépe osvětli svůj názor, dovolím si použít srovnání, i když vím, že v každém srovnávání společnostních jevů tkví už předem nepřesnost. Bolševismus byl stejně ojedinělým jevem, jako třeba husitství. Asi by vzbudilo bouři, kdybych kdejaké náboženské revoluční hnutí až po současné islámské teroristy označoval jako husitství.