Ukrajina končí tam, kde začíná Kolomojský

Avatar
Původní autoři

Rostislav Iščenko
20. 9. 2019    ukraina
Kterýkoli ukrajinský oligarcha by chtěl být na místě Igora Valerjeviče. Jezdí za ním vyslanci Trumpa a Bidena. Jedni ho žádají, aby vydal kompromitující materiály, druzí aby je nevydával. Igor Valerjevič neposkytuje jasnou odpověď ani jednomu ani druhému, protože neví, kdo volby vyhraje. Ale právě proto, že nedává jasnou odpověď, ho obě skupiny amerických politiků, které stojí proti sobě, potřebují.


Kde je spravedlnost? Achmetov a další regionálové utráceli obrovské částky za všelijaké Manaforty. Výsledek je horší než nula. Manafort je nejen nedokázal uvést do nejvyšších politických kruhů USA, ale sám pohořel kvůli kontaktům s nimi. Pinčuk investoval po celá desetiletí do rodinky Clintonů a dalších demokratů. Už při tom přišel téměř na mizinu. Celkově bylo na americké politiky, lobbisty a konzultanty ukrajinkými oligarchy utraceno víc, než ukrajinským státem na ukrajinskou armádu. Výsledek je nula. Nejbohatší lidé Ukrajiny stále ometají v přijímacích místnostech, a to ani ne prezidentů nebo miliardářů, ale druhořadých úředníků ministerstva zahraničí.

Ale jen za Igorem Valerjevičem, jako do práce, jezdí vyslanci dvou amerických prezidentských kandidátů. Oba starší politici, současný prezident a bývalý viceprezident, trpělivě čekají na rozhodnutí Kolomojského, které (bez ohledu na jeho obsah) rozhodujícím způsobem ovlivní volební kampaň v USA (ne nutně její výsledek, ale plánování a průběh určitě).

Trump slibuje za poskytnutí kompromitujícího materiálu na Bidena setkání se Zelenským, Biden slibuje, že prorazí pro Zelenského normandský formát bez přijetí “formule Steinmeiera”, pokud se dokumenty nedostanou k Trumpovi. Kolomojský si myslí: “No, chovají se jako děti”.

Svůj problém už vlastně vyřešil. Na první rok a půl téměř vypnul americký faktor z ukrajinské vnitropolitické hry. Samozřejmě, k moci, jak se patří, přicházejí proameričtí politici (tím spíš, že na Ukrajině už dávno jiné nenajdete). Než však obsadí kýžené křeslo, absolvují casting u Kolomojského. Jmenováni jsou pouze nejhloupější a ovladatelní. Igor Valerjevič tak ovládá prozamerickou vládu Ukrajiny, která vehementně hájí své finanční a hospodářské zájmy a říká lidem nejrůznější nesmysly o budování moderní liberální demokracie podle amerického vzoru přímo “v ajfonu” a upřímně přísahá Američanům, že miluje hamburgery a majdany.

Američané chápou, že moci v zemi se zmocnili idioti (ani Bogdan to neskrývá). Ale nic nemohou udělat, protože tito idioti jsou proameričtí a obyvatelstvo je samotnými Američany zombované natolik, že osobní a kolektivní ratingy idiotů u moci jsou skvělé. Američané mohou mluvit věcně pouze s Kolomojským. Ale ten se vůbec nezajímá o politické problémy USA (ještě neví, kdo bude příštím prezidentem). Americkou neurčitost však používá ke zlepšení své finanční situace.

Právě včera mladý talent Alexej Gončaruk, určený Kolomojským, aby vedl vládu, oznámil Financial Times, že vláda usiluje o kompromis s Kolomojským ohledně legitimity znárodnění Privatbanky. Je pravda, že se okamžitě vrhl upřesňovat svůj výlev a řekl, že byl nesprávně pochopen a že jednání s oligarchou neprobíhají. Rychlost reakce ukazuje, že to nebyli představitelé MMF ani USA, kdo se rozhodl opravit ukrajinského premiéra (obojí obvykle vyjadřují své překvapení dlouho a čekají, až si domorodci uvědomí, že plácli hloupost), ale osobně Igor Valerjevič, který je jednoduchý, jako pravda, a proto může zatelefonovat pouhých 10 minut poté, co noviny s rozhovorem vyšly, a vysvětlit svému idiotovi, co a kam mu navleče za tlachání.

Mimochodem, ukrajinský premiér řekl pravdu v obou případech. Kompromis s Kolomojským hledají, protože je nutné ho odškodnit takovým způsobem, aby byl splněn i požadavek MMF o nezpochybňování znárodnění Privatbanky. V opačném případě by Ukrajina z fondu nedostala téměř 4 miliardy dolarů, které vláda potřebuje, aby uspokojila chutě Kolomojského a uzavřela klíčové potřeby státu do konce roku. Vláda však s Kolomojským skutečně nejedná. Čeká jen na jeho pokyny, týkající se algoritmu akcí. Právníci Kolomojského přece vyvíjejí strategii pro získání náhrady za Privatbanku.

Není náhodou, že Igor Valerjevič ještě před vítězstvím Zelenského v prezidentských volbách prohlásil, že banku nepotřebuje, ale za její znárodnění potřebuje finanční kompenzaci (2 miliardy dolarů) . Takže jako by nezasahoval do nového statusu banky (aby nenedráždil MMF), ale legálně dostával od ukrajinské vlády velkou částku v dolarech v hotovosti (nebo v podobě atraktivních aktiv).

V tomto schématu však byl jeden háček.Aby bylo možné vyplatit náhradu, bylo nutné soudně uznat znárodnění Privatbanky jako neopodstatněné. To porušovalo požadavek MMF, aby se nesahalo špinavýma rukama na znárodnění.

Soudě podle toho, jak včas shořel dům Gontarevové, východisko bylo nalezeno. Soud uznává znárodnění bezchybným, ale shledává, že korupční činnost Gontarevové jako hlavy NBU (Národní banky Ukrajiny) způsobila škodu bývalým majitelům banky, která musí být kompenzována. Nevím, zda Kolomojský dosáhne vyplacení 2 miliard, nebo bude muset dvě stě-tři sta milionů slevit, ale své dostane. Stejně jako Gontarevová dostane ne-li politický azyl, pak záruky britských orgánů o nevydání.

A všichni budou spokojení. Kolomojský bude mít peníze, MMF uhájí své principy, Gontarevová bude svobodná a bude mít vyvezený kapitál, vláda bude mít šanci, že MMF se práskne přes kapsu na příští tranši, no a obyvatelstvo ať je spokojené s požárem u Gontarevové. Každopádně mu nic jiného nekápne.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová