Den zrady. Poslanci žádají, abychom si připomínali německou okupaci

Nacistický wehrmacht 15.března 1939 pochoduje
Matyášovou branou na pražský Hrad.
-PL-

11. 3. 2020 ČNLČNL
Poslanci Leo Luzar (KSČM), Helena Válková (ANO) a Jiří Mihola (KDU–ČSL) mají za to, že by si čeští občané měli připomínat Den zrady, den, kdy bylo definitivně zničeno Masarykovo Československo.

Den zrady. Poslanci žádají, abychom si připomínali německou okupaci

Když v roce 1918 vznikalo Československo, pravděpodobně ani jeho prezident T. G. Masaryk nepředpokládal, že přežije jen asi 20 let, a když bude 15. března 1939 definitivně zničeno nacistickými okupačními vojsky, už nikdy se ho nepodaří obnovit v původní podobě, tedy i s Podkarpatskou Rusí, která byla po druhé světové válce předána Sovětskému svazu a Stalinovi.

Podle informací ČTK chtějí tří poslanci, Helena Válková z ANO, komunista Leo Luzar a lidovec Jiří Mihola, připomínat den definitivního zničení Československa občanům. 15. březen chtějí zákonem zařadit mezi významné dny.

Leo Luzar (KSČM) poslanec
„V tento den se dokonala zrada spojenců započatá v Mnichově roku 1938, kdy velmoci Velká Británie, Francie, Německo a Itálie donutily československou vládu přijmout odstoupení území Sudet Německu,“ stojí v důvodové zprávě.

Prof. JUDr. Helena Válková, CSc. (ANO 2011) poslankyně
„Po svévolném rozhodnutí Hitlera vojensky obsadit zbytek území Československa a vzniku Slovenského státu se Velká Británie a Francie zmohly pouze na diplomatický protest. Tímto dnem zanikla státnost mladé Československé republiky a vznikl protektorát Čechy a Morava,“ dodávají poslanci. Nový významný den by se oficiálně jmenoval Den zrady, zánik státnosti Československa.

Mgr. Jiří Mihola, Ph.D. (KDU–ČSL) poslanec
Není přitom bez zajímavosti, že obdobný návrh předložilo také hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury, ale vláda Andreje Babiše ho odmítla s tím, že si osudové okamžiky okupace Německem připomínáme např. v květnový Den vítězství nad nacisty.

PL

A. Hitler 15.3.1939 hledí z Hradu na Prahu

Jen pár vět k článku „Den zrady. Poslanci žádají, abychom si připomínali německou okupaci“

Dr. Ogňan Tuleškov
09.03.2020 16:46, Parlamentní listy

Citace z textu článku: „Po svévolném rozhodnutí Hitlera vojensky obsadit zbytek území Československa a vzniku Slovenského státu se Velká Británie a Francie zmohly pouze na diplomatický protest. Tímto dnem zanikla státnost mladé Československé republiky a vznikl protektorát Čechy a Morava,“ dodávají poslanci. Nový významný den by se oficiálně jmenoval Den zrady, zánik státnosti Československa.“

V civilizovaném světě, kde platí mezinárodní právo, nelze likvidovat státnost jakéhokoliv státu pouhým nasazením agresivní mocné a hrubé síly, která oběť agrese převálcuje. Nasazení agresivní síly, zpravidla vojenské, je v hrubém rozporu s mezinárodním právem a jakékoliv důsledky takovéto akce mezinárodní právo neuznává, naopak trestá agresora. Agresorem bylo Německo a my jeho oběť.

Je sice pravdou, že de facto takový stát může přestat existovat a ve stavu faktické neexistence setrvat i po určitou dobu. De iure však jeho existence trvá i nadále. Tak to bylo v případě obsazení zbytkového Československa německými vojsky. Hitler sice vyhlásil protektorát Čechy a Moravu, ale ten uznalo Německo a jeho někteří tehdejší spojenci. Protektorát se stal součástí hitlerovské říše. V jeho čele stál E. Hácha jako tzv. státní prezident. Z hlediska nacistického Německa čs. státnost zanikla. Bude–li se i dnes někdo na předmětné tehdejší dění dívat nacistickými brýlemi, pak může mluvit o zániku naší státnosti. My ostatní bychom tak činit neměli.

Z hlediska ostatního světa čs. státnost nezanikla. Řada států, a těch byla velká většina, „transformaci“ Československa v protektorát neuznala a naopak, v souladu s mezinárodním právem, uznávala existenci zbytkového Československa de iure. Proto prezident E. Beneš mohl v Anglii vytvořit tzv. prozatímní státní zřízení, čs. vládu, Státní radu, a pomocí dekretální normotvorby, dekretů ústavních, které měly sílu ústavních zákonů, i dalších dekretů, s právní silou zákonů, rozvíjet náš čs. právní řád. Čs. londýnská vláda byla postupně uznána spojenci a dalšími státy. Mezinárodně uznávanou hlavou našeho zahraničního odboje byl prezident dr. E. Beneš. Jejich práce přinášela výsledky. Naši západní spojenci např. postupně uznaly tzv. Mnichovskou smlouvu za neplatnou a přiznali nám právo na reparace za škody, které nám v důsledku německé agrese vznikly.

Tolik jen v plné stručnosti.

I další citát z uvedeného článku je velmi zajímavý. Posuďte sami. „V tento den se dokonala zrada spojenců započatá v Mnichově roku 1938, kdy velmoci Velká Británie, Francie, Německo a Itálie donutily československou vládu přijmout odstoupení území Sudet Německu,“ stojí v důvodové zprávě.

Je třeba hned na počátku uvést, že tzv. Sudety existovaly jen v představách znacizovaných henleinovců a jejich stoupenců. My jsme mluvili o našem pohraničí. Henleinovci razili název „Sudety“. Je skutečností, že tzv. Sudety nikdy v ČSR neexistovaly jako nějaká územně–správní jednotka. Pouze v nacistickém rajchu byla „Sudetengau“, která však zdaleka nebyla územně totožná s tzv. Sudety, V poslední době lze pozorovat snahu termín „Sudety“ a jeho odvozeniny vnést do našeho politického života. A nyní dokonce opětně i do našeho zákonodárství.

Termín „Sudety“ používají již delší dobu dokonce i někteří naši političtí představitelé, např. pánové Bělobrádek, Herman. Ten první o sobě kdysi prohlásil, že je „sudetským Čechem“.

Jsme proti užití termínu „Sudety“ kdekoliv. I v návrhu zákona nebo v jeho důvodové zprávě. Němečtí antifašisté se nepokládali za „sudetské“ Němce. Byli vždy československými občany německé národnosti. Toto označení němečtí nacističtí hlavouni odmítali. Podporovali jednoznačně henleinovce při prosazování pojmu „sudetští Němci“ a „Sudety“. Tzv. sudetští Němci a němečtí antifašisté stáli politicky proti sobě.

Ano, je správné prosazovat, aby 15. březen se stal našim památným dnem. Odmítáme však uvedenou terminologii a závěry o zániku čs. státnosti. Snad bychom si měli připomenout, že naše diplomacie vždy zastávala stanovisko o nepřetržité kontinuitě čs. státu od jeho vzniku po současnou dobu. ČR se stala nástupnickým státem Československé republiky.

Dr. O. Tuleškov