K vedlejším efektům epidemie

Petr Kužvart
21. 3. 2020
Vyděsilo mě, když jsem zrovna zaslechl zprávu, že kdosi je hledán policií pro šíření “poplašné zprávy”, že se chystá celkový zákaz vycházení. Prý za to ten ubožák může vyfasovat až 8 let natvrdo! Přitom předseda ústřeního krizového štábu Prymula takovým opatřením veřejně hrozil před dvěma dny! A měl proč hrozit. Jsou zde aktuální náznaky, že se omezující opatření docela dost porušují.


Kde to žijeme? Jeden může vyhrožovat něčím, co když jiný potom uvede, tak půjde do lochu?? Volba policejně-prokurátorských řešení společenských otázek je tou nejhorší možnou volbou – jak se můžeme z dějin poučit.

A už delší dobu mám nepříjemné podezření, že se nám neříká úplná pravda. Na zhruba 900 infikovaných by mělo připadat podle dosavadných znalostí několik desítek hospitalizovaných na JIP s kyslíkem, nucenou plicní ventilací nebo dokonce mimotělní oxidací. A co je nejhorší: také cca tucet zemřelých na tuto virovou infekci! Jak to tedy je? Funguje tu tuhá úřední cenzura? Podle všeho ano.

V tomto kontextu jsou politické tanečky vlády i opozice nestoudností. Poštěkávající opozice, jež se vyžívá v nedostatcích materiálního vybavení (které jsou ovšem všeobecným problémem všude v zasažených zemích) v kontextu ctižádostivého premiéra a jeho ministů z hnutí ANO, kteří zbytečně zpozdili vyhlášení nouzového stavu a odmítli dokonce naplnit standardní zákonné postupy – včasné zřízení ústředního krizového štábu v čele s ministrem vnitra – jen aby zůstal pan Babiš za každou cenu v čele a byl u všeho!

A co dlouhodobé společenské následky? Ty nejnebezpečnější lze očekávat v neochotě k návratu k původnímu stavu, zejména v oblasti všeobecného státního špiclování a  následné regulace a represe všeho, co vybočuje z požadované a vynucované mainstreamové konformity.

Vyhlídky tedy, nic moc …