Zbyněk Fiala
17. 3. 2020 VašeVěc
Nekonečně nudná ekonomie, jejíž čísla nikoho nezajímají, je najednou kasovním trhákem, jehož konec nedokážeme odhadnout. Americké burzy v pátek obrátily z vývrtky a vyrazily stejným tempem vzhůru, když se dozvěděly, že Fed podnikl nejrychlejší uvolnění měnové politiky ve svých dějinách. Přistál na holou nulu, či tu technickou, která je o fous výše jako signál, že zatím jsme v kladných číslech. Avšak ani kolmý start indexu S&P 500 za jediný den skoro o deset procent nedostal nejlepší americké akcie výš než 27 procent pod hodnotu, které měly před měsícem. V pondělí před otevřením burz se futures sypaly znovu a přidávaly pět procent mínusu.
Evropská centrální banka by také ráda něčím přispěla, ale je na nule už čtyři roky. Zaměřila se tedy na příliv hotovosti, kterému jsme si zvykli říkat kvantitativní uvolňování, čili QE. To má charakter rozšíření nákupu dluhopisů – operace cíleného dlouhodobého refinancování TLTRO III – v rozsahu 120 miliard euro. Pokud by bylo využito hlavně nejpostiženějšími zeměmi, které se noří do hlubin státního dluhu, mohlo by to předejít zvyšování nákladů obsluhy jejich státních dluhopisů. Ale kam se hrabe ECB na americký Fed! Ten vyvalí hned 700 miliard dolarů QE, pětkrát tolik. Co bude muset vysmýčit, až tohle dojde, to ví jen Bůh, ale ten se asi nechá umlčet Donaldem Trumpem.
Koruna padá a blíží se úrovni, kterou měla během intervencí České národní banky. Připomeňme, že ČNB nedávno sazby naopak zvyšovala, takže teď požaduje základní úrok 2,25 procenta. Tím si udržuje uctivý odstup od evropských či amerických sazeb. Při zvyšování českých úroků se argumentovalo inflací, ale šlo hlavně o to, jak zatraktivnit naše nadbytečné devizové rezervy, které se nedaří prodat. Centrální banka je před lety nasyslila při prodeji korun za eura a dolary, aby udržela slabý kurz i v měsících, kdy už byl neudržitelný. Ale současné úvahy o vlastním prodeji nepřišly v tu nejlepší chvilku. Když teď pozoruji kolmou křivku značící drastické oslabování české měny (euro podražilo za měsíc o korunu padesát), evidentně prodávají jiní. A tak tu máme celou sérku měnových dobrot – slabší měnu, balvan devizových rezerv a k tomu ještě dražší peníze.
Pro obveselení můžeme uvést také čísla z pražské burzy, která už přistála na pochmurné úrovni z dubna 2009, jak hlásí index PX svými 762 body. Pamatuji, když burza před čtvrtstoletím začínala a po pár úvodních měsících přišla s indexem shrnujícím průměrné hodnocení toho nejlepšího na trhu. Index PX 50 byla opravdová smetánka, když uvážíme, že se obchodovalo z 1800 tituly. Tento velký počet veřejně obchodovaných akciových titulů v tak malé zemi vedl tehdejší burzovní hodnostáře k úvahám, že ostatní se mají od nás co učit. Dnes už na burze 50 akciových titulů nenajdete. Ústupový boj, který vedl přes index PX 30, skončil raději úplně bez čísla. Pro zajímavost uveďme ještě výchozí hodnotu, ze které se před čtvrt stoletím startovalo. Bylo to tisíc bodů.
Ropa hraje svoji vlastní ligu, mimo horizonty koronaviru. Nástup obnovitelných zdrojů a elektromobility ve světě dostává takové grády, že to nejspíš přesvědčilo i saúdské těžaře o blížícím se konci fosilních paliv. Proto má přednost prodej maxima v nebližších letech. Saúdská Arábie údajně uvažuje o investicích 200 miliard dolarů do rozšíření těžebních kapacit na 20 milionů barelů ropy denně. Prodávala by ji hlavně Číně a Indii za fixně dohodnuté dlouhodobé ceny. Rusko to dokáže ustát díky svým finančním rezervám. V horší situaci jsou američtí frakéři, zvláště ti, kteří pracují s půjčenými penězi.
Ropě se věnuje také Bloomberg, v češtině je to na Patrii. Zabývá se otázkou, zda to není útok na obnovitelné zdroje, ale ty mají svoji dynamiku a dávno už nejde o začínající obor.
https://www.patria.cz/zpravodajstvi/4359470/bloomberg-zelena-revoluce-a-ropny-crash-test.html
Vedle koronaviru řádí tedy prachožer. Je to příležitost pro moudré muže, aby radili vládám, co mají dělat. Centrální banky podle nich už odvedly svoji práci, teď ještě musí vlády nastoupit se snižováním daní a fiskálními stimuly. Zadlužení? Ale prosím vás, to budeme řešit až potom.
S tím se dá souhlasit, zadlužení řešit až potom – ale jak?
Osvědčená metoda spočívá v tom, že se začne šetřit, což nejde jinak než brzděním transferů v podobě dotací a dávek a ořezáváním veřejných služeb. Jinak by bylo Řecko, dodává se varovně. Produktem státního dluhu jsou emise státních dluhopisů s takovým úrokem, aby si je někdo koupil. Ten, kdo si je koupí, dostává úrokový výnos.
Až potud je to kašička. Ale teď do toho zapleteme ještě sociální nerovnosti. Máme asi 1,9 milionu osob ohrožených chudobou nebo pod hranicí chudoby, jak uvádí pravidelné šetření SILC prováděné Českým statistickým úřadem.
https://www.czso.cz/csu/czso/prijmy-vydaje-a-zivotni-podminky-domacnosti
Podle jiného průzkumu z loňského podzimu (BNP Paribas Cardif Pojišťovna) třetina domácností nemá dostatečné rezervy ani na to, aby jim vystačily na měsíc bez příjmu. Ti si asi dluhopisy nekoupí. To znamená, že pouze přispějí na úrokový výnos těch, kdo si je koupí. A ti, kdo si je koupí, mohou na to použít peníze, které jim zbyly po snížení daní.
Zkusme si však představit jinou formu úhrady státního dluhu. Nespočívala by v tom, že přidáváme peníze těm, kdo je musí od rána do večera přehazovat vidlemi, aby se jim nezapařily. Naopak se za touto skupinou vypravíme a požádáme ji o příspěveček. Fakticky tam za nimi nemusíme osobně, od toho máme poslance, kteří se s nimi důvěrně znají. A ti by to zvládli v sedě pouhým zdvižením paže a stisknutím čudlílku. Nezvedali by daně těm, kdo se bojí každého zakašlání památeční ledničky, protože 8 tisíc na novou prostě nedají dohromady. Chtělo by se víc od těch, kdo mají miliardy.
Miliarda je obrovské číslo, ať už ji máte, nebo nemáte. Ale zkusme se do toho vcítit. Mám jich pět, řeknu si a rozvalím se v křesle. V pravé ruce mám ruličku novinového papíru o síle palce, kratší konec do dlaně a delší ven, a tu si přikládám k zubům jako bych měl doutník za 200 dolarů. Atmosféru dolaďuje baňatá sklenička s čajem koňakové barvy. Mám pět miliard a teď po mně jednu chtějí na umoření státního dluhu. Co mi to udělá? Budu jezdit sockou? To určitě ne! Tak tady tu usmolenou miliardu máte, pro jednou se svět nezboří. Cože? Ne pro jednou, ale tak to bude furt? Vy mi dáváte! Ale co bych neudělal pro vlast!
Škoda, že tu miliardu nemám, tak mně to dojalo, že bych ji dal taky. Tohle dělají z lidí kouzelná slovíčka „progresívní zdanění“.
Když prachožer, tak prachožer.
