 |
| Ekonom Greg Hunter |
Greg Hunter
Problémem je, že jsme zadluženější, než aby se to dalo nějak spravit. A tak se pokoušíme spravit to tak, že se zadlužujeme ještě víc. Je to jako kdybyste kanystr s benzínem skopávali dolů z kopce tak dlouho a usilovně, až vám nakonec bouchne. A kdy bouchne? Zatím neexplodoval ani s celkovým veřejným dluhem ve výši 4,5 bilionu dolarů, čili 4,5 milionu milionů dolarů. Vybuchne teprve až ten dluh vzroste na 10 bilionů dolarů, anebo to bude muset být až 15 bilionu dolarů? Anebo zahřmí teprve až částka převýší celý hrubý domací produkt USA? (v roce 2018 činil tento 20,54 bilionů dolarů a v dalších dvou letech stoupal každoročně zhruba o tři procenta – pozn. LM). Tak tohle nevím, ale zato vím, že vyrovnávání dluhu dalším zadlužováním problém nevyřešíte.
Co je tedy řešením?
Potřebujeme dluhové jubileum. Dluhových jubileí se běžně využívalo ve starověku. I tehdy žili lidé, kteří se zadlužovali tak dlouho, až došli k bodu, kdy splatit všechny dluhy už prostě nedokázali. Pak buďto kolabujete, nebo se vám dluhy odepíši a vy můžete začít hospodařit znovu a od začátku. Nu a to je právě to, co myslím. Potřebujeme dluhové jubileum a dluhy se musí odepsat. Ale pozor: Není možno je odepsat všechny a šmahem, je třeba je odepsat na takovou úroveň, která by se ještě dala splatit. A není přitom třeba se starat o dluh federální. Ti si mohou natisknout kolik peněz potřebují, třeba na vykoupení vládních dluhopisů apod. Ovšem jednotlivci, společnosti, města atd. si vytisknout peníze, aby se dluhů zbavili, nemohou. Tady tedy platí: Buďto dluhy zčásti odepsat, nebo to bouchne.
