LU LINA
30.5.2020 NonServiam
„Dnes je černý den pro svobodu mediálního prostředí a pro Českou televizi jako takovou,“- prohlásila včera do kamer dramaticky a s patřičně pohřebním výrazem předsedkyně TOP 09. Po takové větě nutně každý člověk s mozkem vždycky zpozorní. A to, i když ji pronese někdo s charismatem, duševním obzorem a politickými schopnostmi octomilky. Svoboda mediálního prostředí, respektive její iluze, že je v ohrožení? To mne zajímá.
Co se děje? Obsadili Kavčí hory na Zemanovu žádost ruští výsadkáři a teď z nich vysílá Russia Today? Chystá Kellner spuštění zpravodajství Fox Nova News? Znárodnil Hamáček televizi Seznam a Tvrdík ji vzápětí v Pekingu vyměnil za dvě letadla roušek a nádavkem i Šídla za jednu pandu? Prohlásil se Babiš vůdcem a kancléřem, protlačil parlamentem zákon o zmocňovacích dekretech a tím prvním zestátnil všechna média? Vyjednal mladý Klaus ve sněmovně dost fašistických hlasů pro likvidaci ČT a přesun jejích redaktorů do dolu Darkov? Nebo snad Vojtěch Filip konečně vystřelil z parníku Primátor Dittrich a zavelel k útoku všech zbývajících sedmi bolševiků na Strakovku?
Nikoliv. To jen demokraticky zvolená sněmovna demokratického státu demokraticky zvolila tři nové členy do Rady ČT.
Volby ano, ale…
Do instituce, která má přibližně tolik možností ohrozit svobodu mediálního prostředí jako já. To stejné se dá říci i o možnosti rady „zlikvidovat“ Českou televizi. Do instituce, jejíž nejviditelnější a dalo by se říci jedinou významnou pravomocí ve vztahu k médiím je to, že volí ředitele ČT. No, to je fakt vyložená tragédie a de facto mediální holocaust.
Nemohu se zbavit dojmu, že o tohle ve skutečnosti jde. Soudružka Pekarová Adamová a menšina společnosti, kterou v této věci zastupuje, mají pravděpodobně dojem, že zvolením Lipovské, Veselého a Matochy by se mohla volba ředitele v roce 2023 zkomplikovat. Třeba by už neprošel jednohlasně. Další tragédie. A nebo by dokonce díky nekalým piklům těch tří proruských fašistů mohlo dojít k tomu, že by patnáctičlenná rada dokonce do čela ČT nezvolila dalšího eurohujera a kolaboranta v řadě, ale někoho kapánek normálnějšího. Strašná představa.
Někoho, kdo by si třeba úplně každý den nevytíral zadek zákonem o České televizi. A to byla ta největší tragédie ze všech tragédií. Pro Pekarovou Adamovou a její ideové souputníky určitě. Skutečné poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů podle zákona a ne ta k uzoufání jednostranná propaganda je totiž něco, co by asi nepřežili. Stejně jako ztrátu toho současného teploučkého domácího prostředí, které tam mají.
Ekonomka Lipovská ve studiu stejně často jako ekonom Sedláček? Mladý Klaus stejně často jako Kalousek? Opravdu černý den pro svobodu médií.
Kdo nemočí s námi, močí proti nám
Já osobně si už neumím po těch letech zkušeností s TOP09 a podobnými jedinými pilíři demokracie a jedinými garanty mojí svobody vizuálně představit jejich voliče. Jistě, jsou to prý městští liberálové, ale co je, proboha, na těchhle zapšklých figurách plných třídní nenávisti, ideové zaslepenosti a bezmezné touhy buzerovat a omezovat něčí práva ještě liberálního?
Díval jsem se v archivu na jejich tiskovou konferenci po volbě členů Rady ČT, na to panoptikum za pultíkem. Na žlučovitou jedubabu Langšádlovou odhodlanou svrhávat jaderné bomby na kohokoliv, kdo má jiný weltanschauung, na exota Feriho, jehož jedinými politickými devizami jsou černá kůže, nepřehlédnutelná kedlubna a správné názory v ní. Na alespoň někdy zábavného, ale strašně profláklého Kalouska a hlavně na zajíkající se paní předsedkyni, která se tvářila jako Jiřina Švorcová, které Xaver při rozhovoru sáhl na prso a říkal si rouhačsky v duchu: Krista pána, kdo tohleto ještě dobrovolně volí? Čí názory tohle zastupuje? Jak může někdo chtít, aby nám tohle vládlo?
Hejno nových bolševiků, kteří mají taky patent na rozum, demokracii a svobodu a komu se to nelíbí je ztroskotanec, zaprodanec, ruský špion nebo pravicový extrémista?
Babiš je nepochybně „smrdutý opossum“ a míříme s ním do kopru, to je jistě pravda, ale pak tihle jeho hlasití a naprosto marní kritici patří do kategorie „tuplovaný opossum“ a do kopru by nás zavedli ještě mnohem rychleji a spolehlivěji.
Právní stát v praxi
Zákon o České televizi o Radě ČT mimo jiné praví: Její členy volí sněmovna tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.
Můj názor je ten, že politický, sociální a kulturní názorový proud soudružky Pekarové Adamové a jí podobných je v radě zastoupen více než dostatečně, respektive tam byl doposud jediný existující. Volbou tří zástupců názorového proudu jiného tak konečně po letech dojde pouze k likvidaci dosavadního radního názorového monopolu a k praktickému naplnění litery zákona, ne ke konci svobody médií a likvidaci ČT.
Rada ČT tak možná přestane být plná neviditelných trafikantů, kteří ani nepípnou, když ČT dezinformuje, manipuluje, lže, diskriminuje a hlavně vyhazuje veřejné peníze za páchnoucí stoky jako je třeba Newsroom, Reportéři či 168 hodin.
Ovšem naprosto chápu, že z pohledu lidí typu Pekarové Adamové, kterým tento názorový a fakticky i jaksi vlastnický monopol na nejvýznamnější veřejnoprávní médium pochopitelně vyhovuje, jde o jedno a to samé.
A Lipovská ho bude určitě narušovat, fašistka jedna. Bude jako ekonomka třeba chtít vidět Dvořákovo účetnictví, aby ho prozradila Kremlu. A dokonce jednou řekla, představte si, ani se tomu slušnému člověku nechce věřit, že „nechápe smysl veřejnoprávních médií“ !
Kde to žijeme, pro boha? Tuhle naprosto legitimní větu budou novináři omílat stále dokola a vydávat za důkaz, že její autorka v radě zlikviduje ČT a fakt, že devatenáct senátorů se v údajně historicky svobodné a vzorně demokratické společnosti pokusilo zabránit podlou intrikou naplnění jejího ústavního práva být volen, nikoho z nich nepálí?
Původní grafika ProtiProudu |
A takhle my si tady žijeme.
Nejsem „mladá ani blbá“ , takže si nedělám iluze, že zpravodajství ČT bude od nynějška aspoň o chlup koukatelnější, ale volnou parafrází na Charlese de Gaulla (který by dneska asi dost zíral a to nejen na svou milovanou Francii) si dovolím konstatovat, že skutečná demokracie a skutečná svoboda sice vyhráli bitvu, ale rozhodně ne válku. Co bitvu, malou bitvičku. Pohraniční šarvátečku.
Ale zaplať pámbu i zato.