Ivan David12. 6. 2020
Včerejší jednání Zemědělského výboru bylo neobvyklé v tom, že jsme výjimečně neprojednávali žádný návrh obchodní dohody, který by umožnil zvýšit dovozy potravin a zemědělských produktů do EU. Místo toho jsme jednali o strategii „Z Farmy na vidličku“, která má systémově vytvořit podmínky pro „nutnost“ dalších dovozů jídla. O tomto „strategickém“ dokumentu, který v květnu předložila Evropská komise, s námi přes videokonferenční obrazovky diskutovali zástupci Generálního ředitelství Evropské komise pro zemědělství a Generálního ředitelství pro zdraví.
V rámci dokumentu „Z farmy na vidličku“ (Farm to fork – F2F) Komise ohlásila záměr omezit používání hnojiv a ochranných prostředků v zemědělství. To logicky povede ke snížení produkce potravin v zemích EU. Na 23 stranách eurokraté sepsali seznam opatření, které mají zemědělcům v EU ještě více zkomplikovat práci. Jsem hluboce přesvědčen, že jejich skutečným cílem je omezení rostlinné i živočišné výroby v EU.
Zástupci Komise se v debatě zaklínali frázemi o potřebě „ozelenění“ Společné zemědělské politiky. Obě generální ředitelství odkazovala na Zelený úděl z něhož F2F vychází. Zazněla i řada frází o „ozdravění“ potravin vyráběných v EU. Přestože normy EU pro bezpečnost potravin jsou již dnes spolu se švýcarskými nejpřísnější na světě.
Skutečným záměrem strategie F2F je, aby evropští zemědělci byli nuceni vyklidit trh v EU a tím otevřít prostor pro další dovozy. Dokládá to fakt, že za dobu, kdy pracuji v Zemědělském výboru EP, jsme téměř na každém zasedání jednali o povolení dalších dovozů ze třetích zemí, které poškozují zemědělce v EU. A obávám se, že na příštích zasedáních budeme o dalších dovozech opět jednat. Jen pokud by člověk ignoroval další kroky Komise v oblasti politiky mezinárodního obchodu, mohl by nabýt dojmu, že Komise usiluje o větší ochranu životního prostředí.
Komise v rámci F2F navrhuje:
– snížit používání pesticidů 50 %;
– snížit používání minerálních hnojiv o 25 %;
– snížit nasazování antimikrobiálních látek používaných pro hospodářská zvířata o 50 %;
– převést 25 % obhospodařované zemědělské půdy do režimu biozemědělství.
Návrh Komise k těmto problémům přistupuje z hlediska jakéhosi průměru EU, které se ale nikde reálně nevyskytuje. V množství používaných postřiků (herbicidů i pesticidů) a v množství používaných umělých hnojiv je obrovský rozdíl nejen mezi jednotlivými zemědělskými podniky, ale i mezi průměrnými dávkami těchto látek v zemích EU.
Podle Zemědělského svazu ČR používají čeští zemědělci v průměru 1/3 umělých hnojiv ve srovnání s Francií, Německem a Belgií. Česká spotřeba pesticidů v přepočtu na ha obdělávané půdy (s vyloučením pastvin) je asi ¼ ve srovnání s Německem, Holandskem nebo Španělskem.
Návrh na plošné snižování je nesmysl. Řešit by se to mělo jen u zemí, kde je používání chemie nadměrné. Problém ovšem je, že neexistuje žádná norma, která by stanovila co je přiměřené. A těžko si představit, že by Rada dokázala najít shodu na limitech používání těchto látek. Právo EU stanoví bezpečnostní limity reziduí (pozůstatků) v potravinách. Což je odůvodněné. Cest k dosažení podlimitního množství reziduí je více a omezení používání těchto látek je jen jedna z nich. Hodně také záleží na místních podmínkách. Někde je třeba s ohledem na stav půdy a počty dobytka více hnojiv. Jinde je kvůli vlhkosti třeba více postřiků.
Dovozové potraviny jsou na rozdíl od našich zemědělských výrobků mnohem méně bezpečné pro zdraví. V USA a v jižní Americe jsou masivně používány toxické prostředky, jejichž nasazování je v evropském zemědělství dávno zakázáno. U dovozů, které chce Komise stále zvyšovat jsou přitom kontroly nezávadnosti prováděny v množství menším než 1%.
